Snow Grey Glitter Pointer

28. ledna 2018

RUTINA.


Taky máte občas pocit, že jestli hned teď nezastavíte a nedáte si sami sebe dohromady, budete čím dál víc ubližovat sobě i okolí!? Když si vybavím sebe zhruba půl rok zpátky, každý den jsem se snažila pracovat na mých pocitech a myšlenkách, protože jsem věděla, že jakmile to neudělám, ze svého života se zhroutím a skončím nejmíň na týden schoulená v klubíčku koukající do zdi. Já nevím co mě zase dohnalo do stavu, v kterém jsem právě dnes. Vím jen to, že se stupňovala moje lenost se sebou samotnou něco udělat a konečně se hecnout do mé rutiny, která mě vždycky držela nad vodou a udržovala mě psychicky v pohodě. Jsem člověk, který potřebuje cítit, že se snaží. Jakmile mě snaha přejde, nemám smysl fungovat a nemám smysl se zvednout z postele, jen tak se usmívat, nebo jít na procházku a vnímat energii z přírody. Upřímně si myslím, že za můj momentální stav může především to, že jsem člověk, který totálně za poslední dobu změnil svůj život a neví co s tím, přitom ty změny potřebuji dál a dál. Jen mám strach, nebo nechuť dělat něco zase od začátku. Mých plánů je na tento rok vážně hodně, ale poslední dobou mi přijde, že když se na něco zaměřím, spíš mi to energii bere, než dává a právě to mě odrazuje od toho v tom pokračovat. A když se k tomu už nevrátím, v hlavě mě víc a víc zžírá pocit, který nesnáším. Že se nesnažím a nic pro svůj život nedělám. Vím, co mi pomáhá. Vím, kde zabrat, abych se cítila líp, stačí jen chtít s tím něco udělat.

Abych to uvedla na pravou míru, netýká se to mého životního stylu. Teda týká, ale není to jen o tom. Ve svém životě potřebuji mít zajetou nějakou rutinu, kterou se snažím každým dnem vylepšovat a tím sebe posouvat. Začíná to u opravdových detailů a maličkostí. Ale už jen ty mě dokážou nabít neskutečnou energií. Záleží už jen na tom v kolik ráno vstanu. V dny, kdy mám naplánovanou práci potřebuji mít nařízený budík. Klidně jen na osmou, nebo devátou. Ale jakmile se vzbudím třeba před obědem, hned mám pocit, že nestihnu to, co jsem si naplánovala.
Když ráno vstanu, musím do sebe dostat vodu s citrónem, nebo alespoň vodu čistou. Pro mě to není jen tak nějaká sklenička vody po ránu. Pro mě je to něco, co mě nastartuje na celý den a připadá mi, že jsem do sebe vlila energii. Jako třeba když natankujete auto. Natankujete benzín nebo naftu, aby mohlo fungovat, tak jak má. Jakmile to neuděláte, nikam nedojedete. A tak je to i s mým tělem. Začíná to sice jednou sklenicí, ale pít musím po celý den. Pokud se tomu tak nestane, nemám na nic energii a náladu. Často trpím na migrény a právě pro to je pro mě voda vážně život a základ toho, abych si mohla užít den. 

Pracuji doma, nikdo mi nemůže rozkazovat a já sama si organizuji práci. Je to zatím asi ta největší výhra v mém životě a něco, za co jsem nesmírně vděčná. Ovšem i to je někdy náročnější, než se možná zdá. A to v tom, aby člověk svou práci zorganizoval, naplánoval a mělo to nějaký smysl. Nedávno jsem si říkala, že můj největší problém při práci doma je ten, že u toho sedím pořád a nedokážu si odpočinout. Pořád něco řeším, pořád nad prací přemýšlím a neznám pojem volno a pracovní doba. Dneska jsem otevřela diář a do něj si postupně během dne napíši plány na další dny, týdny, měsíce. Co bych chtěla vytvořit, udělat, co bych chtěla zažít. Právě plánování je pro mě rutinou, do které se sice skoro vždycky musím přemlouvat, ale když už to udělám, cítím se jak znovuzrozená a plná energie. Protože cítím, že můj život má řád, nějaký systém a nelítám v něm sem a tam. A hlavně pak cítím, že se snažím se svým životem něco udělat.


Hudba a knížky jsou dvě věci, pro které bych sama sebe měla rozkrájet a dbát na jejich dostatek každý den. Zvolit tu správnou hudbu pro momentální náladu je někdy hodně náročné a někdy to ani nedokážu. Jsou chvíle, kdy to prostě jistí playlisty na Spotify, kde je výběr přímo podle aktuální situace a nálady. A mě pak bohatě stačí najít si chvilku, kdy si pustím svou oblíbenou hudbu do sluchátek tak nahlas, že se osvobodím od světa. Knížky jsou na tom u mě stejně jako psaní do diáře. Musím se k tomu většinou dost přemlouvat. Převážně u knížek, s kterými začínám. Nemám ráda se znovu ponořit do dalšího děje a nemám ráda, když na vás autor v prvních pěti stránkách vychrlí sto různých jmen, nejlépe v angličtině a dalších sto stran vám trvá, než si to všechno v hlavě srovnáte. K takovým knížkám se většinou už podruhé nedonutím. Spíše mě baví, když je knížka psaná pro toho člověka, který ji čte a je zaměřená na seberozvoj. Chystám se teď znovu na knížku "Čtyři Dohody" a k Vánocům jsem dostala meditační knížku, díky které si opět hodně uvědomím. Nebo alespoň na mě tak působí.

Jako ono těch mých rutin, bez kterých nemůžu existovat a které se musím zase snažit maximálně zakomponovat do mého života, je vážně hodně. Ale na další bych se vrhla zase příště. Nechci si toho na sebe ušít zase hodně, aby mě to samotnou neodradilo. Včera jsem si uvědomila, že lidi většinou vůbec neví, že šťastný jsou. Ale když šťastný nejsou, ví to jistě. A přesně tak bych dnešní článek chtěla ukončit, protože ta nejdůležitější rutina, kterou by měl dodržovat každý je ta, aby si uvědomoval, za co je ve svém životě vděčný a vážil si toho. Je naprosto jasné, že někdy se ocitne v situaci, kdy mu není příjemně, ale vždycky je možnost s tím něco udělat, sám sobě dodat energii a sílu a zase mít větší chuť do života. Jen se prostě musíme snažit s tím něco udělat a sami sebe každý den posunovat. :) 

7 komentářů:

  1. Úplně si vystihla moje pocity za poslední dobu, zejména tahle část

    "..se sebou samotnou něco udělat a konečně se hecnout do mé rutiny, která mě vždycky držela nad vodou a udržovala mě psychicky v pohodě. Jsem člověk, který potřebuje cítit, že se snaží. Jakmile mě snaha přejde, nemám smysl fungovat a nemám smysl se zvednout z postele, jen tak se usmívat, nebo jít na procházku a vnímat energii z přírody. Upřímně si myslím, že za můj momentální stav může především to, že jsem člověk, který totálně za poslední dobu změnil svůj život a neví co s tím, přitom ty změny potřebuji dál a dál."

    Miluju tady ty tvoje povídání, kdy nás necháš vstoupit do svýho nitra, a hlavně to, že to neděláš jak ostatní jen stylem "mám pro vás pár tipů..", ale prostě vyliješ pocity, který v sobě zrovna máš. Protože mně osobně to třeba přinese mnohem víc uvědomění si věcí a celkově pomůže mnohem líp než nějaký jiný "neosobní" články. ♥

    OdpovědětVymazat
  2. Naprosto dokonalý článek! Úplně jsem se v něm viděla a jak strašně moc se snažím zase nastartovat a nejde to... Super motivace, hltam každé slovo.. Jen tak dál <3

    OdpovědětVymazat
  3. Ja to mam zase naopak, ze zacatku me vsechno hrozne bavi a pak to opadne, treba i s temi knihami. Po precteni prvnich stran jsem nadsena a pak uz si jen planuju, kdy ji doctu a jsem na sebe nastvana, ze si najdu 100 jinych veci. Potrebuji se taky rozvijet. Planujj si take znovu precist Vsemocne podvedomi :) mej se krasne Péto, tesim se na dalsi prispevky.spolubojovnice sabus

    OdpovědětVymazat
  4. Mám to úplně stejně. Když už se do toho plánování pustím, tak pak už to má grády ! :D

    FIT MADDIE

    OdpovědětVymazat
  5. Krásny článok. Si pre mňa veľký vzor.

    OdpovědětVymazat
  6. Taky někdy spoléhám na náladové playlisty na Spotify, je až překvapující, jak někdy pomáhají. Jinak co se týče mojí rutiny, tak se přiznám, že více méně žádnou nemám. Vždy se ale snažím přes den něco udělat, abych si večer mohla říct: dneska jsem byla ve škole a mám hezké zápisky, doma jsem uvařila, vytřela a byla dlouho venku se psem. Sice jsem nestihla vyprat, ale připravila jsem si věci na druhý den do školy. Vidím, kolik jsem toho zvládla, i když jsem nemusela. Mohla jsem sedět u počítače nebo u telky. A potom si řeknu něco ve stylu: zítra ve škole musím dávat pozor na to a na to, doma vyprat a vyčesat psa, vyčistit želvě terárium. A mám tím pádem nějaké plány, byť třeba pro někoho nejsou nic moc.

    OdpovědětVymazat
  7. Tenhle článek jsem potřebovala! Dokonale napsaný, souhlasím s každým slovem. Mluvíš mi z duše. Když se člověk rozhodne změnit sebe a svůj život, to dokáže jednoho rozhodit. Ulevilo se mi, že někdo prožívá něco podobného. Někdy si připadám jako cvok a přitom, co všechno člověka v životě potká a co musí zvládnout, je to přirozený. Držím ti pěsti a děkuji!

    Martina N.(Mortyslawa)

    OdpovědětVymazat

Moc si vážím každého Vašeho komentáře. ♥