Snow Grey Glitter Pointer

7. května 2018

JE MI FUK, CO SI MYSLÍ


Nějaký ten pátek jsem tu neprobírala jedno z mých nejoblíbenějších témat a tím je sebeláska. Tohle téma mi totiž lezlo krkem a přišlo mi, že o tom v dnešní době píše opravdu každý. Jenže mě to přišlo jako faleš a přetvářka, která je jen momentálně in a trendy na sociálních sítích. Sama sebe jsem se vždycky ptala, kolik lidí po vypnutí Instagramu pořád na sebelásce pracuje a kolika lidem je naopak ještě hůř než předtím. Těžko říct. Třeba svojí hlavě jen dávám domněnky a přitom je to všechno real. Jen mi přijde vážně divný, že jako lusknutím prstu najednou všichni milují svoje nedokonalosti. I když by to teda bylo sakra boží!

6. května 2018

NE/JSEM ŠŤASTNÁ


Dlouho tu nebyl žádný článek. Moc dobře vím proč. Snažila jsem se v hlavě uspořádat myšlenky a ujistit se, jakým směrem chci dál blog směřovat. Možná jste už zaznamenali nový vzhled blogu, z kterého jsem opravdu nadšená. Konečně vyzařuje tu správnou energii, kterou jsem chtěla aby dostával mezi vás. Poslední týdny, možná i měsíce ten čas tak letí, bože, jsem si začala uvědomovat spoustu věcí, které mě dostávají do stavů, kdy dělám úplně normální věci, ale mám při nich tupý, zamyšlený výraz a myšlenkami jsem vlastně úplně mimo dění. Často se sama sebe ptám, proč nevím kdy jsem šťastná a když to konečně vím, rozpustí se tenhle pocit během pár dalších minut, jako bych se šťastná nikdy cítit neměla. Znáte takový ten pocit ať už děláte cokoliv, jste s kýmkoliv a kdekoliv, ale uvědomíte si. Jo aha!? Ty jo. Tohle je moment, kdy jsem opravdu šťastná a modlíte se, aby ta chvíle nikdy neskončila? Já jsem ještě hrozně pověrčivá, takže v takových chvílích většinou začnu ťukat do čehokoliv co nehoří, samozřejmě poblíž. Abych to jakože nezakřikla. Sakra, jak já bych popsala to, co mám teď v hlavě, abychom se správně pochopili. To je opravdu nejtěžší na tom, být blogerkou. Můj pocit je ten, že když je člověk šťastný, neuvědomuje si to tolik, jako když je nespokojený, nešťastný a prostě pravý opak. Čím to? Máme tendence si víc ztěžovat, jak je život hrozně nespravedlivý, než abychom si vážili toho, co máme a radovali se z maličkostí? Za mě ano. Jsem si jistá tím, že tohle je prokletí dnešní doby.

21. dubna 2018

STEAK Z LOSOSA ČERVENÉHO




LOSOS ČERVENÝ
KVĚTÁK
 KAPUSTIČKY
MÁSLO
TUČNÁ SMETANA MIN. 30%
EXTRA PANENSKÝ OLIVOVÝ OLEJ
STROUHANKA
ČERNÝ PEPŘ
PETRŽEL
LISTOVÝ SALÁT
CITRÓNY

Všechny ingredience seženete v Delmartu. :)



Květák očistíme a nakrájíme na malé kusy. Ty pak vložíme do rendlíku a zalijeme vroucí vodou a smetanou. Necháme vařit dokud nezměkne (cca 20 minut). Mezitím si očistíme kapustičky a vložíme je do vroucí vody. Po 3-5 minutách je můžeme vyndat do ledové vody. Tím si zachovají krásnou zelenou barvu. Lososa si nařežeme na filety a dostatečně osolíme a o pepříme. Na pánvičku nalijeme trochu olivového oleje a zprudka ogrilujeme, tak aby zůstal losos uvnitř ještě syrový. Následně ho vložíme do trouby na 200 stupňů a pečeme asi 5 minut, dokud nebude krásně dozlatova opečený. Vložíme si trochu másla do rendlíku a vložíme očištěné kapustičky. Ty opečeme se strouhankou a čerstvou petrželkou hezky dozlatova. Jako druhou přílohu zvolíme čerstvý salát, který promícháme s trochou olivového oleje, citronovou šťávou, solí a pepřem. A jako poslední krok rozmixujeme květák se smetanou tyčovým mixérem a vytvoříme tak jemné pyré, které jen trochu dochutíme. 





12. března 2018

PĚT TÝDNŮ S E-BOOKEM


Dnešní článek jsem ani neměla v plánu psát, ale když jsem si dneska přeměřovala míry, došlo mi, že teď mi to všechno jde jako po másle a ráda bych vás tím namotivovala. Pokud se v čase přeneseme někdy do listopadu a prosince minulého roku, můžu vám klidně přiznat, že jsem nebyla vůbec spokojená. Snažila jsem se pořád mému životu dát nějaký režim, ale vždy mi motivace vydržela pár dnů. Neříkám a netvrdím, že jsem jedla nezdravě, nebo plácala páté přes deváté. Jen mi prostě můj styl života nedělal takovou radost, jakou mi dělal dřív. Těžko říct, čím to bylo. Možná tou zimou venku, kterou nemám vůbec v oblibě. Možná tím, že jsem v podvědomí prostě čekala na to, až vypustím e-book a pustím se do něj.

11. března 2018

PRO MÉ STARÉ ANOREKTICKÉ JÁ.


Ti, kteří mě sledují už nějaký ten pátek ví, že jsem si prošla snad všemi etapami vztahu s jídlem, cvičením a svým tělem, které jsou možné. Od problémů s jídlem všech druhů, po léčení se z nich, přes další extrémy, až po zdravý přístup k tomu všemu a zdravou sebelásku. Mám toho za sebou dost, ale pořád si dokážu vzpomenout a vybavit si všechny pocity, strachy a myšlenky ze všech těch období, kterými jsem si prošla. 
Když jsem trpěla anorexií, rozhodně bych nikdy nečekala, že se ještě někdy v životě dokážu najíst bez obav a strachů, že přiberu. Opravdu by mě nenapadlo, že si někdy dám zmrzlinu, nebo pizzu a dokážu si to taková jídla užívat bez výčitek. Dneska už jsem sice úplně jinde, ale přesně vím, co bych poradila mému dřívějšímu anorektickému já, abych se zbavila depresí a výčitek. Tenkrát mi to neustále opakovali lidé kolem mě. Ovšem já si neuvědomovala, že mám problém a spíše jsem jejich řeči vnímala jako závist, nebo chuť mi překazit dietu. Možná, kdyby mi tenkrát promluvil do duše někdo, kdo si prošel tím samým peklem a dokázal se do mé situace, myšlenek a strachů vžít. Možná bych křik vyměnila za to, že bych se mu vybrečela na rameno a konečně se někomu svěřila, že ten problém mám, jen se ho snažím každý den skrývat.

5. března 2018

REAL SELFLOVE.


Nedávno jsem v jedné knížce četla, že autor všechen text, co někdy zveřejnil, nebo vydal, psal vlastně pro svou osobu v minulosti. Jako by radil sobě samému, když ještě neměl znalosti a zkušenosti, které v sobě už v době psaní nesl. Přišlo mi to zajímavé a opravdu jsem se s tím ztotožnila. V tu chvíli, kdy jsem tento text četla, jsem zrovna byla na pokraji inspirace. Nic mi ji nedávalo a nikde jsem ji nemohla vypátrat. Přišlo mi, že pořád opakuji to samé dokola. Pak mi došlo, že moje tvorba je odraz mě a chce to jen zlepšovat to, co už jsem někdy vytvořila a podívat se na témata, kterým se věnuji z trochu jiného úhlu. No tak já to jdu zkusit.

9. února 2018

TVAROHOVÉ KNEDLÍKY



VEJCE – 1ks
TVAROH POLOTUČNÝ V KOSTCE – 1ks
ROZEMLETÉ OVESNÉ VLOČKY – 125g
ŠPETKA SOLI

NÁPLŇ

OVOCE DLE CHUTI


Ingredience na těsto smícháme a rukama propracujeme do těsta. Těsto poté plníme kousky ovoce podle chuti. Knedlíky dáme vařit do vroucí, lehce osolené vody zhruba na 15-20 minut. 


6. února 2018

BUMERANG.

Téma myšlení mě vždycky hodně zajímalo. Četla jsem knížky na tohle téma, koukala na dokumenty a sama v sobě hledala, jak si zlepšit život pomocí správných myšlenek. V poslední době jsem si to přestala nějak uvědomovat a do své hlavy jsem pouštěla zbytečnosti, které mi akorát škodily. Neměla jsem sílu s tím nějak bojovat a jakkoliv se proti tomu bránit. Až teď když jsem zastavila, uvědomila jsem si, jakou paseku jsem ve své hlavě za poslední dobu nadělala. A to je důvod mého dnešního článku. Člověk pozitivní myšlení nesmí vzdávat a po každé kdy si uvědomí, že na tom není dobře sám se sebou, měl by s tím začít hned v tom okamžiku něco dělat a snažit se dát dohromady. Protože co je víc, než zase cítit, že vám svět dává energii a váš život smysl?
Jenže, jak začít? Jak zase vnímat to hezký a na to špatný se nesoustředit? Začínala bych vždy tím, aby si na sebe člověk udělal čas. Může to být hodinka, dvě, nebo klidně celý den. V tomto čase, kdy se budete soustředit jen na sebe by bylo dobré zamyslet se. Jaký máte aktuální vztah k sami k sobě, ke svému tělu. Dáváte své hlavě dobré myšlenky? A vnímáte vůbec, že myšlení ovlivňuje váš život?
Já na to totiž občas zapomenu. Jako bych nikdy nečetla nic na tohle téma. Když se tomu nevěnuji a nesnažím se se sebou pracovat, po čase to odezní a mám čím dál tím méně sil být pozitivní a dbát na to, jak myslím a co do svého života přitahuji. 

28. ledna 2018

RUTINA.


Taky máte občas pocit, že jestli hned teď nezastavíte a nedáte si sami sebe dohromady, budete čím dál víc ubližovat sobě i okolí!? Když si vybavím sebe zhruba půl rok zpátky, každý den jsem se snažila pracovat na mých pocitech a myšlenkách, protože jsem věděla, že jakmile to neudělám, ze svého života se zhroutím a skončím nejmíň na týden schoulená v klubíčku koukající do zdi. Já nevím co mě zase dohnalo do stavu, v kterém jsem právě dnes. Vím jen to, že se stupňovala moje lenost se sebou samotnou něco udělat a konečně se hecnout do mé rutiny, která mě vždycky držela nad vodou a udržovala mě psychicky v pohodě. Jsem člověk, který potřebuje cítit, že se snaží. Jakmile mě snaha přejde, nemám smysl fungovat a nemám smysl se zvednout z postele, jen tak se usmívat, nebo jít na procházku a vnímat energii z přírody. Upřímně si myslím, že za můj momentální stav může především to, že jsem člověk, který totálně za poslední dobu změnil svůj život a neví co s tím, přitom ty změny potřebuji dál a dál. Jen mám strach, nebo nechuť dělat něco zase od začátku. Mých plánů je na tento rok vážně hodně, ale poslední dobou mi přijde, že když se na něco zaměřím, spíš mi to energii bere, než dává a právě to mě odrazuje od toho v tom pokračovat. A když se k tomu už nevrátím, v hlavě mě víc a víc zžírá pocit, který nesnáším. Že se nesnažím a nic pro svůj život nedělám. Vím, co mi pomáhá. Vím, kde zabrat, abych se cítila líp, stačí jen chtít s tím něco udělat.

25. ledna 2018

ZÁKLADY ÚSPĚSNÉHO BLOGOVÁNÍ


Já myslím, že je ten pravý čas na článek. Musím přiznat, že mě moji sledující na Instagramu před pár týdny lehce demotivovali v tom, abych pravidelně dbala na nové psané příspěvky tady na blogu. A jak? Využila jsem ve stories ankety, zda máte raději články, nebo videa a výsledek byl pro mě dost překvapivý. Přibližně 85% bylo pro videa a jen zbylých 15% pro články. Tím pádem vzrostla moje motivace točit a být aktivní na YouTube, ale naopak klesla aktivita tady. Jenže mě došlo, že mě pouze točení dostává do stereotypu, psaní mi chybí a musím se naučit dávat energii současně do videí i blogu. Takže mě tu máte zpátky! 
Když jsem se tady po těch pár týdnech ocitla a koukala na obsah, všimla jsem si něčeho, co by mě když jsem začínala psát ani ve snu nenapadlo. Můj blog má za necelé tři roky 2 miliony zobrazení! To mě vážně nesmírně potěšilo a je to pro mě opravdová odměna za mou tvorbu pro vás. Děkuji za každou návštěvu a podporu! A doufám, že se společně dostaneme na další milion. Budu do toho dávat maximum svojí energie.

11. ledna 2018

SKOŘICOVÝ KOLÁČ S JABLKY A PUDINKEM



ROZEMLETÉ OVESNÉ VLOČKY - 250g
VEJCE - 2ks
SLADIDLO/MED/SIRUP - (dle chuti)
KYPŘÍCÍ PRÁŠEK
BÍLÝ JOGURT - 3 lžíce
SKOŘICE
JABLKA - 5ks
PUDINK - 1ks
MLÉKO
ROZINKY
ARAŠÍDOVÉ MÁSLO
Vločky, vajíčka, skořici, sladidlo, jogurt a trochu mléka smícháme dohromady. Pořádně promícháme a přidáme kypřící prášek. Těsto vlijeme do formy nebo na plech a dáme do trouby na 10 minut. Zhruba na 180 stupňů. Mezitím si připravíme pudink podle návodu a osladíme ho sladidlem, medem, nebo sirupem. Oloupeme si jablka a nakrájíme je na plátky. Po deseti minutách vytáhneme základ koláče z trouby a potřeme ho pudinkem. Na pudink naskládáme plátky jablek a koláč vrátíme do trouby. Po 30-35 minutách (na 180 stupňů) ho polijeme trochou arašídového másla a ozdobíme rozinkami. Necháme dalších 15-20 minut v troubě na 150 stupňů. Necháme vystydnout, ztuhnout a podáváme. :)