Snow Grey Glitter Pointer

13. října 2017

PERFEKTNÍ? NE, DÍKY!


Tolik věcí a pocitů si vybavím, když si v hlavě řeknu slovo "perfektní". Není to totiž tak dávno, co jsem si přála, aby všechno kolem mě perfektní bylo. Teda ne jenom všechno to, co mě obklopuje. Já sama jsem chtěla být perfektní. Žít perfektní život, perfektně vypadat, stýkat se s perfektními lidmi, dělat perfektní činnosti a práci. Tak nějak jsem doufala, že mě to udělá šťastnou bytostí a pořád jsem bojovala za to, aby všechno bylo na jedničku. 

Nejvíc mě tahle touha přepadávala ve chvílích, kdy jsem se stýkala s nějakým klukem a pořád jsem doufala, že se z toho vyklube perfektní vztah a princ na bílém koni. Naivita mi tedy rozhodně nechyběla. No neříkám nic. Princ to vždycky byl, ale většinou jen několik měsíců. Pak přišlo vystřízlivění a já dostala pořádnou pecku díky tomu, že z pana "perfektního" se stal akorát perfektní hajzl. Jednou se mi dokonce stalo, že jsem se fakt echt zamilovala. Zamilovala jsem se do tak moc perfektního kluka, že jsem z rande, procházky, nebo společného výletu s ním přišla domů a sama sebe jsem se ptala "jak sakra můžeš mít takový štěstí, Péťo? On je fakt perfektní!" Dodnes mi to přijde fakt absurdní a docela i úsměvný, pač z tohoto naprosto okouzlujícího muže se nakonec stalo největší budiž k ničemu mého života trvajícího zatím pouze dvacet jedna let. Od této zkušenosti a díky spoustě dalším zkušenostem jsem došla hned k několika závěrům. Ono pro mě vlastně není nakonec důležité mít vedle sebe někoho perfektního. Řekněme si to upřímně. Každý máme chyby. I ten nejvíc perfektní partner, nebo přítel má nějaké mouchy a je jenom na nás, zda s tím dokážeme žít a zda je to něco, s čím se žít dá. Nejlépe spokojeně. A oni pro mě vlastně nejsou ani takový ty na oko perfektní kluci žádným lákadlem. Jasně. Řeknu mojí nejlepší kamarádce : "Hele, hele! Koukej na toho fešáka". Ovšem tím to pro mě většinou končí. Já už dávno netoužím po klukovi, který bude perfektně vypadat, bude mít perfektní styl, bude působit perfektně na okolí. Já už spíš hledám někoho, kdo bude upřímný, hodný a bude mě mít rád takovou jaká jsem. A jelikož ani já nejsem perfektní, tak ani netoužím mít někoho takového po svém boku. Já vím. Asi jsou to kýčovitý řeči. Ovšem můj postoj v tomto se hodně změnil. Pak si teprve uvědomíte, že to špatný co se vám stalo, vás mělo dostat přesně tam, kde jste teď.


Posedlost v tom, abych byla já sama perfektní se se mnou táhla nejvíc asi v období poruch přijmu potravy. To k těmto onemocněním duše prostě patří a díky tomu jsem neustále toužila být někým jiným. Někým, kdo se bude líbit svému okolí, koho každý přijme a o kom si nikdo nepomyslí nic špatného. Chtěla jsem být perfektní v očích ostatních lidí obývajících se mnou tuto planetu, ale zároveň jsem se snažila být perfektní i sama pro sebe. Trvalo to v podstatě ještě několik let po tom, co jsem se z poruch přijmu potravy dostala. Dokonce si pamatuji, jak můj blog začínal být víc a víc sledovaný a čtený. Tenkrát jsem měla v hlavě pořád myšlenky na to, jak mě někdo někde potká a bude si říkat, že nejsem tak perfektní fitness blogerka, jak si myslel. Dneska jsem už v tomto také zcela jinde. Momentálně je mi tak nějak putna, kdo na mě má jaký názor. Lidé, kteří sledují moji tvorbu, tak jistě vědí, že já se zaměřuji jak na duši, tak na tělo. A já prostě zjistila, že pokud budu dávat do všeho jen 95%, místo stovky, žije se mi daleko líp a s větší radostí. O tom i celá moje tvorba je. O tom, jak se vykašlat na to, že nejsme perfektní a jak se i přes to přijmout a mít se rád. Nikdy dřív bych si nedokázala představit, že se vám ukážu ve videu nenamalovaná, po ránu, nebo vám budu psát takové to otevřené a upřímné články. Časy se mění, ale tohle mě neuvěřitelně naplňuje a baví. Jelikož se vám můžu ukazovat jako opravdový člověk.


Docela paradoxem je i to, v jakém duchu se táhne momentálně můj životní styl. Myslím tím samozřejmě cvičení a zdravé jídlo. Tenkrát jsem se snažila mít jídelníček na gram a kalorie přesný, cvičit klidně několik hodin denně, ale pomalu mě to přestávalo bavit. Dneska je to zcela jinde. Sice si docela často hlídám makroživiny jídel, ale to nic nemění na tom, jaký mám k tomu všemu přístup. Nedělám to kvůli tomu, abych byla hubená, ale protože vím, jak se cítím dobře, když přijímám za den poměr makroživin určený na mou osobu. Mám hodně energie, dobré nálady, nejím málo a hlavně na jídlo nezapomínám. Zároveň mě to udržuje v mé hladince, abych vypadala pořád tak nějak stejně a nepřibírala, ani neztrácela pevný zadek. :D Tenkrát to bylo úplně jiný, když jsem něco dělala, muselo to být perfektní, jinak mě to nebavilo. Pokud jsem si dala sousto navíc, už pro mě zdravé jídlo ten den ztrácelo smysl a já hned říkala, že když už jsem si dala o sousto víc než jsem chtěla, začnu zase od zítra a dneska můžu jíst jak chci. Někdy naopak přišly výčitky a sebe nenávist. Obzvlášť ve chvílích, kdy se tyto dva procesy a pocity střídaly pořád dokola. Jak už jsem psala, je daleko lepší do toho dávat 95% místo stovky a dělat to s radostí a s láskou. Protože v tomto případě to děláme, protože chceme, ale ne, protože musíme. Nebo alespoň já to tak mám.


Tenhle svět na nás klade pořád tlak ze všech stran, abychom byli perfektní a žili perfektní život, jako lidé, které sledujeme na Instagramech. Abychom měli postavu jako fitness modelky, měli perfektní partnery a všechno bylo jako z pohádky. Ale kdo řekl, že když to všechno budeme mít, tak budeme žít šťastně? Nikdo. Buďte vděčný za to co máte, uvědomte si, že na všem se dá najít něco perfektního. Ať už na partnerovi, který vás občas zlobí, ale pak vám dá velkou pusu a řekne vám jak vás má rád takovou, jaká jste. Ať už na vaší postavě, která má třeba pár kilo navíc, ale má perfektní fyzičku, či třeba dokonalou pleť. Nebo na vaší osobě, která se někdy snaží být až moc perfektní, ale díky tomuto článku si to uvědomí a bude pracovat na tom, aby byla vděčná za to co má.

6 komentářů:

  1. Přesně pro tyhle članky jsem tě začala sledovat a obdivovat.❤

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji ti moc Péťo. Takovýhle článek jsem dneska přesně potřebovala...<3

    OdpovědětVymazat
  3. Panebože, ta část o klucích a tak.......Vůbec se nepoznávám...........Moc pěkný článek !!! :)

    FIT MADDIE

    OdpovědětVymazat
  4. JoJe to přesně, tak jak ty říkáš :-). Jsi ale daleko víc vepředu, než jsem já. Já to citím rozumově, racionálně, ale zatím se mi to ještě tolik nedaří přepnout do módu emocionálního. Takže vím, jak to má být, jak to mám cítit atd., ale cítít to tak, jak chci ještě z většiny nedokážu. Ale to je běh na dlouhou trať a musí to jít postupně :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Prekrásny článok. Kiežby som sa naučila všetky tieto veci, ktorým teoreticky rozumiem, aplikovať do reálneho života. Hneď by bol svet krajší. :)

    OdpovědětVymazat

Moc si vážím každého Vašeho komentáře. ♥