Snow Grey Glitter Pointer

10. srpna 2017

BÝT VDĚČNÝ


Sice na tohle téma chystám video, ale rozhodla jsem se o tom napsat i článek. Být vděčný považuji v poslední době za jeden z nejdůležitějších pocitů na této planetě, v životě a v tomto světě.
Dřív jsem to absolutně nebrala v potaz. Nevěděla jsem, že člověk si může uvědomovat hodnotu něčeho co má, považovat něco za opravdu důležité pro šťastný a spokojený život a zároveň doufat, že o to nikdy nepřijde. Dřív jsem jen plynula. Věci, lidé, pocity a celkově život mi protékal mezi prsty. Když jsem něčeho chtěla dosáhnout a nedosáhla jsem toho... ač šlo například o materiální radost, třeba o nový boty. Nebo o to ulovit nějakého fešáka. To, že jsem to nedokázala, nedosáhla a nezískala jsem to, co jsem potřebovala/chtěla/musela mít, mě dokázalo totálně rozbít na milion kousků. Jo, v takové chvíli mi alespoň připadalo, že jsem na živu. Daleko horší a víc divné bylo to, když jsem si tu věc koupila, toho člověka k sobě přitáhla, nebo dosáhla něčeho, co jsem si moc přála a já necítila nic. I když jsem se snažila. Sedla jsem si do křesla, intenzivně se na to soustředila, myslela jsem na to. Ale uvnitř sebe jsem cítila pusto a prázdno. Jako by nic. Jako bych tou věcí, vztahem, či cílem, kterého jsem dosáhla udělala jen krok do propasti. V hlavě jsem měla takový seznam s těmito všemi "vytouženostmi" a jak jsem kráčela životem, jen jsem z toho seznamu odškrtávala, jako bych zrovna byla na nákupu. 
Ve chvíli, kdy jsem měla to, po čem jsem toužila a snila, hned se mi v dálce zobrazilo něco dalšího. Takhle to šlo do nekonečna a já se pořád hnala za něčím, ale přitom za ničím. Jelikož jsem nikdy nebyla spokojená a šťastná. Sama se sebou, s prací, s radostmi, zážitky. Chtěla jsem pořád víc a víc. Neznala jsem vděčnost a nedokázala jsem ji v sobě ucítit. 



Tenkrát jsem se změnila. Podle mě to byl progress ze sekundy na sekundu a jedna věta mi totálně překopala můj mozek. 

"To co člověk vysílá do vesmíru, to se mu taky vrátí."

Už ani nevím, jestli jsem ji četla v knížce, nebo slyšela v nějakém filmu, ale od té doby si uvědomuji spoustu věcí a o tento proces, kdy člověk k sobě přitahuje svůj život jako magnet, se snažím zajímat. Začala jsem se maximálně soustředit na to, abych se pořád za něčím nehnala, samozřejmě při tom myslela pozitivně, ale hlavně si uvědomovala a vážila všeho, co můj život obsahuje. Nejdřív jsem začínala tak, že jsem si snažila uvědomit, jak by mi bylo, kdybych o tu věc, člověka, situaci, či možnost ze vteřiny na vteřinu přišla. Lidé si totiž začnou vážit věcí a všeho kolem sebe, až to ztratí. Kolikrát se vám stalo, že jste se hádali s partnerem, kvůli kravinám. Kolikrát jste rozhazovali peníze, jak šílení. A kolikrát jste jeli do práce s otráveným obličejem. A mnoho dalšího. No a kolikrát se vám stalo, že jste o něco přišli a pak jste se nenáviděli za to, že jste si neuvědomovali hodnotu a teď vám to chybí, či to postrádáte. Práce, vztah, peníze. To už je fuk, co si zrovna představíte. Dali by jste cokoliv, aby jste dostali druhou šanci. Po druhé by jste si toho už vážili. 


Pociťovat vděk se člověk ale musí naučit i v situacích, které nejsou až tak příjemné. Protože vždycky se děje to, co se dít má. A v našem životě narazíme na spoustu překážek, které nás ale posilují. Sílí díky nim naše myšlenky. Sílí díky nim naše tělo a posilují naše zkušenosti. Mě vždycky tohle uvědomění si nejvíce pomáhá, když vlezu do vztahu, který poté nepříjemně a bolestivě skončí. Jenom pro příklad. Jsem už zastánce toho, že když potkáte partnera, který vám jednoho dne nějakým způsobem ublíží, tak to tak mělo být a měl vás něco naučit. Protože nechci ani myslet na to, jak moc naivní člověk bych byla, kdybych si s mými bývalými nezažila to, co jsem si zažila. Nechci ani myslet na to, jak moc bych věřila lidem, kdybych si neprošla tím, čím jsem si prošla. Doteď bych doufala, že mě vždycky ze všeho lidi vytáhnou a nedokázala bych se spolehnout sama na sebe. A mnoho dalšího. Vždycky to, co je špatné, je i pro něco dobré. Dá nám to sice ránu, kterou je občas bolestivé překonat, ale na druhou stranu nás to posune a utvrdí v tom, že každá špatná situace je jenom lekce k tomu, abychom uměli více bojovat a nesesypali se z každé kraviny. A každý člověk, který nám ublížil je jen učitel, který nás měl něco naučit. A za to musíme být vděčný a povznést se nad to. Ať už nás to bolí méně, nebo víc. Přebolí to.


Pociťovat vděk je krásné a příjemné. Je to jako, když vás někdo obejme a pevně drží, nebo jako když koukáte na krásný výhled. Je to něco, při čemž si uvědomíte, jak je život hrozně fajn a jak ho máte totálně ve svých rukou. Díky tomu, že si uvědomíte hodnotu, toho co máte, toho co můžete dělat a toho, čím se můžete obklopovat, budete vesmíru zároveň vysílat pozitivní energii, která se vám vrátí, hned jak to bude možné. Snažte se být vděční i za ty největší maličkosti. Za to, že můžete vstát a dát si oblíbenou snídani. Za to, že můžete koukat na něco, co se vám líbí. Za to, že jste něco zvládli, nebo něco chcete zvládnout. Za to, že je venku příjemně, nebo za to, že můžete chodit, běhat, dýchat, tancovat. 
Lidi v dnešním světě nejsou vděční. Alespoň mě to tak připadá. Ženou se za něčím a když toho dosáhnou, cítí prázdno jako tenkrát já. A hodnotu všeho zjistí, až je to fuč. Což je obrovská škoda. Važte si toho co máte. Utvrďte svoji hlavu v tom, že vždycky existuje důvod, proč pociťovat vděk. Každý den, než usnu, myslím na to, za co jsem ve svém životě ráda a za co jsem vděčná. Každý den přijdu na opravdu hodně věcí a díky tomu, každý den usínám spokojená a pozitivně naladěná do dalšího dne. Kdo hledá, najde. Kdo chce žít šťastně, je vděčný. Kdo je vděčný, ten žije srdcem a váží si toho, co má.

7 komentářů:

  1. Péťo, jsem ti moc VDĚČNÁ za tento článek, tvoje články se mi mega líbí. Každý má v sobě nějaké to ponaučení a rady a opravdu mi to něco dává do života. Děkuji. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, já mám radost! Nejvíc děkuji. :)

      Vymazat
  2. Krasny clanek. Take to tak mam/mela jsem. Ted se snazim byt vdecna i kdyz to jde pomalu. Dekuji:*

    OdpovědětVymazat
  3. OMG,Péťo... Ty jsi nekonečný člověk!!! Píšeš nádherně. Mohla by jsi vydat svou vlastní knížku...

    OdpovědětVymazat
  4. Inspirovala jsi mě, abych napsala kamarádkám a poděkovala jim, že jsme se dnes potkaly, popovídaly a zasmály se. Právě teď je díky Tobě na světě o 4 vděčné dušičky víc :)

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj Péťo :) Jen jsem se chtěla zeptat, jak jsi se dostala ke spolupráci s Reebokem? Jaká je šance, že osloví na spolupráci někoho, kdo se veřejně neangažuje( není youtuber ani bloger)? A proč ti nevěnují něco do soutěže i pro sledující? :)

    OdpovědětVymazat
  6. Překrásný článek, jsem ráda, že o tom píšeš. Mě poslední dobou naplňuje jen cestování, poznávání novych míst. Jsem vděčnej člověk, ale nejak mě to poslední dobou přechází..:( možná je to proto, že jsem tak trochu v pasti, že každý den dělám, co mě nebaví a to co bych chtěla dělat, je prostě zatím dlouhou dobu nerzealizovatelné. Mluvím o práci :( Každpádne jsem hrdá Peťi, že jses dopracovala k takovému přístupu. Saabuus

    OdpovědětVymazat

Moc si vážím každého Vašeho komentáře. ♥