Snow Grey Glitter Pointer

22. června 2017

KVĚTEN & ČERVEN


Dneska koukám na datum a říkám si "sakra, to už je 22. června?". To tak šíleně letí! Na můj oblíbený "deníčkový" článek za květen jsem upřímně zapomněla. Ale dneska vám to vynahradím a shrnu vám všechno, co mě potkalo za měsíc květen a rovnou i za červen. 2 v 1.

Asi nejvíce pozitivním přínosem za měsíc květen bylo to, že jsem se konečně dostala z nervů a alergie na obyvatele této planety mužského pohlaví. Kdo jste četli můj článek za měsíc duben, jistě si pamatujete, na jaké pozoruhodné stvoření jsem narazila. Ještě teď mi občas problikne v hlavě, jak jsem mohla narazit na někoho tak prolhaného, ale žíly mi to už opravdu netrhá. Vždycky si po téhle vzpomínce v duchu řeknu : "Co se má stát se stane". Už je dobře a špatní lidé na které v životě narazíme nás mají něco naučit. Ale i tak jsem sama, nehledám, nehrotím to, nesjíždím zoufale Tinder, či Badoo. Necítím se špatně. Spíš naopak. Je mi skvěle, trávím čas s lidmi které mám ráda a to je nejvíc.
Tři týdny z měsíce května jsem byla na neschopence kvůli zádům. Konkrétněji kvůli mé levé lopatce, která mě už pár let zlobí. V posledních měsících se to ale zhoršilo natolik, že mi bolest z lopatky přecházela až do ramene, odtamtud za ucho a do zadní části hlavy. Bylo to naprosto šílený! V práci jsem udělala jeden pohyb a už jsem se musela jít nadopovat prášky. Z rentgenu nakonec vyšlo, že mám celou levou stranu zad narušenou z jednostranného pohybu. A jelikož jsem pracovala v kadeřnictví, asi vám nemusím vysvětlovat z jakého pohybu. Moje fyzioterapeutka mi na měsíc zakázala cvičení na vrchní část těla, abychom mohli vyloučit, že je to z toho. Nakonec to ale opravdu bylo z práce. Můžu zase cvičit komplet na celé tělo a teď si toho vážím o 100% víc. Bez cvičení a pořádného výdeje energie jsem jak tělo bez duše. Ale jak asi tušíte, musela jsem dát v salóně výpověď. Teď mě čekají rehabilitace a pak se uvidí, co bude dál.

Za měsíc květen jsem asi nejvíc vděčná a šťastná za to, že můžu konečně pracovat i z domova a to díky tomu, že jsem konečně začala pomáhat lidem s jídlem a cvičením. Mám hroznou radost, že lidé, kteří jedou podle mých plánů, mi píší, jak je to baví, jak se přestávají bát jídla a že zjišťují, že jídlo není nepřítel. Tohle mě opravdu těší a můžu upřímně říct, že děkuji za něco takového. Můžu dělat co mě nesmírně baví, můžu pomáhat lidem a navíc dělat lidem radost a snažit se vyřešit jejich problémy s postavou, cvičením a jídlem. Nepomáhám lidem tak, že bych jim poslala jeden jídelníček a řekla "Na, tady máš a teď tak jez do konce života.". Pomáhám je navést na zdravý životní styl a najít jejich správnou cestu k sebelásce a pohodě ve svém těle. Za největší úspěch asi považuji to, že jsem jedné slečně pomohla z přejídání a další momentálně pomáhám z anorexie. To je fakt pocit k nezaplacení. Často se mě ptáte v komentářích, jak získat jídelníček či tréninkový plán ode mě. Stačí napsat mi napsat na e-mail jmenujisepeta@email.cz a já vám pošlu více info. Tady máte pár fotek od mých klientek. :)




Konečně jsem navštívila Kavárnu co hledá jméno na Andělu. Zamířily jsme tam s mojí kamarádkou Anet a to za účelem dát si nějakou parádní snídani. Nakonec jsme ulovili vejce Benedikt s omáčkou na slaném nadýchaném lívanečku a těžko říct, zda má kavárna lepší jídlo, obsluhu, nebo prostředí. Hodnotím 10 /10 a určitě se tam zase brzy ukážu! :)


Nevím jak vy, ale já vždycky řešila svojí postavu. A obzvlášť v letních měsících, kdy jsem se měla ukázat světu v plavkách. Roky předchozí jsem se na léto právě díky tomu netěšila a nedokázala jsem si ho užít na maximum. Nevěděla jsem, jak se mít ráda a jak se konečně cítit dobře ve svém těle. Tohle léto je jiný. A já jsem už jen díky tomu, že obleču plavky a cítím se dobře zjistila, jak obrovský pokrok jsem udělala v názoru na sebe. Nedržela jsem před létem hladovky, abych zhubla, nejela jsem dvoufázové tréninky, postavu jsem vůbec nehnala do nějaký letní formy/neformy. Mám tělo jako celý rok. Udržuji si zdravou, přirozenou váhu a hlavně skvělý pocit ze cvičení a zdravého jídla. Vím, že jsem do toho dávala celý rok maximum, tak proč se v plavkách stydět a hledat na sobě nedostatky. Raději si budu užívat sluníčka, který mě nabíjí neuvěřitelnou energií a silou.



Jako mladší jsem měla tradici. Jezdit každý rok v létě do Krkonoš na tábor. Na tábor jsem už stará "bréca", ale co se týče Krkonoš, ty jsou pořád mojí srdcovkou. Snažím se, abych je vždy alespoň jednou ročně navštívila a vyšlápla si nějakou tůru. Tento rok jsem vzala mého kamaráda a vyšplhali jsme rovnou Sněžku. Krkonoše na mě opět zapůsobily jako balzám na duši. Nejenom, že jsem konečně vypadla z Prahy, ale ještě se mi fakt krásně šlo. V posledních pár metrech Sněžky nás sice chytly bouřka dokonce i s kroupami, ale zvládli jsem to a po zbytek výletu bylo nádherně. Kdo nevíte kam na výlet, Krkonoše jen a jen doporučuji. :)


Když mi tak po půl roce napsal kamarád jak se mám, fakt by mě nenapadlo, že o pár minut později budeme řešit společnou dovolenou. Ale ano! Na otázku jak se má mi odpověděl, že by jel k moři, já odpověděla "tak jedem?" a za pár dní jsem si balila a vyrazili jsme. Cíl byl Ruskamen v Chorvatsku. Já sama jsem u moře nebyla hodně hodně let a tak jsem se nemohla dočkat, až se konečně dostanu na pláž a budu moct vypustit všechny starosti a trable, které jsem za poslední dobu v Praze dost "úspěšně" do mé hlavy nasbírala. Můžu říct, že to bylo opravdu nejlepších pět dní a jsem hrozně ráda, že jsme takhle vycestovali. Načerpala jsem strašně moc síly, energie, od všeho jsem si odpočinula a ještě čas strávila se skvělým člověkem. První den jsme byli u moře, prošli si pláže a na večer jsme se šli projít do skal, který jsme měli u baráku. Další den jsme byli v Omiši, což je naprosto nádherné město kousek od vesničky, kde jsme bydleli. Představit si ho můžete jako městečko, kde z jedné strany jsou nádherné, obří skály a z druhé moře. Naprostá nádhera a i Vláďa, který procestoval půlku světa říkal, že takovou krásnu nikde neviděl. Další den jsme si udělali ohýnek na opuštěný pláži, upekli si rybu, poslouchali písničky a jen odpočívali, na nic nemysleli a užívali si té krásné, čisté přítomnosti. Poslední den jsme po cestě domů ještě navštívili Split a Záhřeb a domů jsme jeli jako nový lidé. 







Včera jsem se účastnila po dlouhé době akce, kde jsem byla pozvaná i s dalšími blogerkami a Instagramerkami. Šlo o Olympijský běh 5km ve Stromovce. Zhruba týden před akcí jsem dělala soutěž o lístky na tuhle akci a možnost jít si ji zaběhnout se mnou. Vyhrála ji Verča a domluvily jsme se, že přijede společně s kamarádkou. Musím říct, že se mi na akci moc nechtělo. Ráno jsem totiž dorazila od moře, měla jsem nateklý nohy, bolavý záda a předchozí noc jsem spala asi čtyři hodiny, ale nakonec to byla opravdu nejlepší akce. Vítězka soutěže s kamarádkou za mnou dorazily dokonce až z Brna! Tak jsem si toho opravdu strašně vážila a nevěřila jsem svým očím, když mi ještě donesly dáreček a to plnou tašku zdravý dobrot! Vážně ještě jednou moc děkuji holky, jestli to teď čtete. Na akci bylo ale i dalších spoustu skvělých slečen, které sleduji už dlouho na Instagramu, ale teprve teď jsem měla možnost je poznat osobně. Například Anetku Synkovou a Aki Votrubovou. To jsou největší zlatíčka! I přes hrozný vedro jsme nakonec pět kilometrů daly jako nic a hrozně to uteklo, protože jsme se s holkami navzájem podporovaly a po cestě jsme si zvládly i pokecat a zasmát se. Všem děkuji za boží akci a už se těším, až vás všechny zase uvidím!



3 komentáře:

  1. Jsi nejlepčejšį �� nikdy se mi nepodařilo takhle dlouho cvičit a celkově změnit jídelníček ale s Tebou to jde samo a tímto bych Ti chtěla poděkovat ���� ����

    OdpovědětVymazat
  2. Tolik novinek a informací :) Přeji ti brzké uzdravení a hlavně pořád tak sluníčkovou náladu ! :)

    KIND TO YOURSELF

    OdpovědětVymazat
  3. Jak jste jeli do toho Chorvatska?:) Autem.. Jak to vyšlo finančně?:) Díky

    OdpovědětVymazat

Moc si vážím každého Vašeho komentáře. ♥