Snow Grey Glitter Pointer

1. května 2017

DUBEN


Já vím, že bych měla dělat sto jiných věcí, než psát článek, ale mě to nedá a na článek o shrnutí měsíce dubna si čas prostě najít musím. Lidi, mě to psaní blogu tak strašně chybí, ale momentálně každou volnou chvilku investuji do věcí, které bych ráda brzy rozjela. Ano, týká se to jídelníčků, tréninkových plánů a všeho tohoto kolem. A s tím je opravdu nehorázně práce. Jsem schopná sedět i 12 hodin u počítače. Ale víte co? Je to sice příšerně náročný, bolí mě z toho hlava, záda a stojí mě to fakt hodně času a energie, ale dělám co mě baví, připravuji něco, co jsem si vždycky přála a už se hrozně těším, až to pustím do světa.
Začátek dubna byl opravdu příšerný a jsem hrozně ráda, že už jsem z toho všeho psychicky venku a dokážu se zase na svět usmívat. Nechtěla jsem o tom psát, v článcích jsem jen chodila kolem horké kaše a ještě jsem vám nedokázala sdělit, co se mi opravdu stalo. Když jsem si teď ale dělala kafe s mlékem, FlavDrops a čaj, což je moje rutina, bez který nevznikne žádný dobrý článek, došlo mi, že už je to za mnou a že by možná bylo fajn o tom i napsat něco v dnešním článku a dostat to ze sebe už úplně.
Sice je první máj, lásky čas a nevím jestli se tohle povídání úplně hodí, ale věřím, že ti, kteří se zrovna teď nehubičkují na Petříně, takový článek přivítají s otevřenou náručí. Byla jsem nějakou tu chvíli sama, s nikým jsem se ani nevídala, nikdo nebyl na obzoru a já ani neměla tendenci splašeně projíždět Tinder, či fanaticky lajkovat klukům fotky na Instagramu s touhou a nadějí, že pak napíšou do Directu. Ehm ... tohle mi totiž přijde jako hodně tragický způsob, jak se lidi v dnešní době seznamují. Ovšem, jednoho dne mi v Directu přistála zpráva od kluka s kterým jsem si dřív psala. A ano, jak asi tušíte, nakonec to dopadlo tak, že jsme šli ven, abychom se konečně poznali. Nebudu to dál okecávat, natahovat, prodlužovat, ale asi takhle. Vídali jsme se, a já měla pocit, jako bych poznala toho nejvíc zlatého kluka na téhle planetě. Vždycky jsem přišla domů a jen jsem se usmívala a sama jsem nechápala, jak já můžu mít takový štěstí a být po boku někoho, jako je on. Furt jsme se smáli, vedli nekonečný debaty, měli stejný názory ... bylo to prostě totálně skvělý a já si říkala, že jsem konečně potkala člověka, který ke mě patří. Byla to sice krátká doba, ale to člověk prostě pozná. Už dávno nemám růžový brýle, už dávno nejsem v háji z každého kluka, který se mi líbí, ale tohle bylo prostě něco jiného. 
V době, kdy jsem měla ústní zkoušky mi to začalo připadat jiný, odjel na 10 dní do New Yorku a když se vrátil, byl jak vyměněný. Začal se mi méně ozývat, čas trávil spíš s kámošema, ale já se uklidňovala tím, že jsem určitě z toho učení na pěst a chce, abych se pořádně učila. Proto jsem to nějak neřešila a soustředila jsem se na to, abych dodělala kurz. Od zkoušek to bylo horší a horší. Furt jsem čekala, než se laskavě ozve, či odepíše a absolutně jsem nechápala, co se děje. Protože když napsal, nebo jsme se viděli bylo to stejný, jako předtím. Stejně skvělý! Začínala jsem mít fakt bordel v hlavě a říkala jsem si, co dělám špatně. Uklidňovala jsem se tím, že mu prostě musím dát jen prostor, aby mohl trávit čas s klukama a aby měl čas na svoje koníčky. Takhle se to vleklo skoro další tři týdny. Z mého strachu co dělám špatně já se nakonec stalo to, že jsem měla fakt nervy. Nedokázal odepsat, když jsem se ho zeptala, kdy se uvidíme, tak se vymlouval, že má hodně práce, nebo že je unavený. Nakonec vždycky řekl, že se brzy uvidíme a že se těší. Tím to totálně zabil ještě víc, protože moje naděje, že budeme spolu a že budeme šťastný, nechtěla zmizet. Naopak se zvětšovala. Byla jsem z toho fakt špatná a absolutně jsem to nechápala, protože když jsem si vybavila ty chvíle, když jsme byli spolu, tak tohle bylo to poslední, co bych čekala. Sakra, vždyť my k sobě patříme!
Po celém týdnu dalšího odepisování jednou za den a ignorování jsem zůstala o víkendu doma. Nic jsem si nedomlouvala, jen abychom mohli být spolu, protože měl mít volno. Pátek nic, sobota nic, v neděli opět nic. Vzala jsem telefon a napsala mu, že na tohle prostě nemám a ať se má hezky. Odpověď jsem dostala až za několik hodin, přitom mi Messenger ukazoval dost zásadní informaci a to takovou, že je nyní aktivní. Nakonec jsem se dočkala odpovědi, že neví co chce. Jenže to byl teprv začátek.


V ten den jsem psala zrovna článek o výzvě #mojednesniradost, abych se trochu uklidnila. Po jeho zveřejnění mi napsala slečna, která mě sleduje, že ho četla a jestli náhodou nemám nějaké trápení s klukem. A jestli náhodou nejde o tohoto konkrétního kluka, protože kdysi dávno ho viděla u mě na IG stories. A dámy a pánové, nakonec z této slečny vypadlo, že to samé udělal před nějakou dobou jí. Ze začátku ji psal první, dělal pro ni první a poslední, nosil ji skoro na rukou a ona se samozřejmě zamilovala. Bylo to naprosto nejlepší, ale za nějakou dobu nastal ignor, výmluvy a neozývání se. Bylo dost strašidelný od ni číst storku, jako by psala přesně o tom, co jsem s ním zažila já. Prý je tímto mezi svými kamarády dost známý a prý ta slečna zná i další holky, kterým toto provedl. A pak si člověk vybaví ty chvíle, kdy si myslel, že fakt konečně poznal někoho, kdo za to stojí a on vám celou dobu lhal do xichtu a vídal se s dalšíma (ani nechci vědět kolika) holkama. A pak mi to začalo dávat smysl. Proto jsem nemohla přidat ani jednu naší, nebo jeho fotku nikam na Instagram, či do stories, proto mě nikdy nevzal k němu domů, proto mi nepředstavil kamarády, proto najednou takový zacouvání. Protože dostal co chtěl. Cítil, že už mě získal a že ho mám fakt ráda. 
Nebylo mi smutno, ale spíš špatně od žaludku. Nechápu, jak někdo může být tak dobrý herec a taková svině a taky nechápu to, jak někoho takového nesežere jeho svědomí za živa. Já bych se na sebe nemohla ani podívat do zrcadla a on žije dál spokojený život, loví holky na Instagramu a dál jim ubližuje. 
Nechci působit, jako holka, která se chce tímto článkem vyplakat, ale spíš chci ukázat to, že věřit můžeme opravdu jen sami sobě. Opravdu hrozitánsky jsem se z toho ponaučila a jsem moc ráda, že jsem se takové špíny zbavila. 

Fuj, to se mi ulevilo, když jsem se o to s vámi mohla podělit! Ale teď jdeme už jen na samé radosti a pozitivní věci, které mě v měsíci dubnu potkaly. :)



Vrátila jsem se do Toni & Guy. Ovšem jen na poloviční úvazek, takže aktuálně chodím do práce jen na tři dny v týdnu. Ale ani to není žádná legrace a ty tři dny se vždycky modlím, ať jsou u konce. Nejenom, že jsem tam 10 hodin na nohou a lítám po salóně sem a tam, ale ještě mě z práce opět příšerně bolí lopatka a už se to nedá vydržet. Opět mi ale začne akademie a budu shánět další modelky na stříhání, takže brzy zveřejním na mých sociálních sítích poptávku a doufám, že zase díky tomuto způsobu poznám hodně z vás! :)
Samozřejmě ale nebudu pracovat jen tři dny v týdnu. Budu makat daleko víc, ovšem z domu a doufám, že časem i v nějakém fitku. Například minulý týden jsem byla sice jen tři dny v práci, ale zbytek týdne jsem seděla celé dny u počítače a makala na tom, abych mohla rozjet novinky, které pro vás chystám. Ale jak jsem psala na začátku, když to člověka baví, jde to samo a nebere to ani jako práci! :)

Určitě už jste četli tady u mě na blogu článek o tom, jak jsem úspěšně dokončila kurz trenéra, a i když o tom melu pořád dokola, chci to v tomhle článku zmínit, protože to byl opravdu radikální zážitek měsíce dubna! 

Opět počítám makra a ano, teď jsem se na to zase vykašlala, jelikož jsem měla tamto trápení, které jste mohli číst v první části článku. To mi bylo fakt špatně od žaludku, neměla jsem energii cokoliv dělat a ještě k tomu něco počítat, ale nebojte už jsem zpátky a brzy se můžete těšit na další článek o tom, jak se tohle moje počítání maker a zaznamenávání jídelníčku odrazilo na mé postavě.


Máte taky nějakého človíčka, kterého jste měli hrozně rádi a nějakým záhadným způsobem jste se s ním přestali vídat? Já ano. Byla to moje nejlepší kamarádka a jelikož jsem změnila tenkrát můj životní styl z párty girl na tu hodnou a slušnou, co jí zdravě, tak se naše přátelství rozpadlo a neviděli jsem se hrozitánsky dlouho. To se ale změnilo a když jsem byla zapíjet zklamání a žal vínkem s mým kamarádem, ozvala jsem se ji, ona k nám naklusala a šli jsme všichni tři tancovat až do rána do jednoho klubu. Od té doby jsme zase v kontaktu, zase si píšeme, vídáme se, pomáháme si a já jsem za to hrozně šťastná, protože je to člověk, který je součástí mě! A pokud se i vám po někom stýská, vezměte mobil a ozvěte se mu! Určitě bude rád!


Jak asi víte, zhruba před měsícem jsem se stala součástí Aktin.cz a to tím způsobem, že jim budu občas psát články na jejich nový web. Zrovna včera mi vyšel první článek zaměřený na správnou techniku dřepování a já věřím, že někomu dokážu tímto povídáním dřep doladit k dokonalosti. Mimochodem je to fakt krásný pocit, když vám vyjde článek na vašem oblíbeném webu!

Jeden z milých momentů v tomto měsíci byla i prochajda a zároveň foceníčko s mým kamarádem. Vznikly fakt moc hezký a hlavně originální fotky z dronu a já mu ještě jednou moc děkuji za pomoc s článkem o běhání!


Tento měsíc jsem ulovila hodně nových kousků do fitka, ale nejvíc nejmilovanější jsou aktuálně tyto dvoje legíny a podprsenka z e-shopu Gymrat.cz! Nikdy jsem nebyla na vzorovaný legíny, ale těmhle prostě nešlo odolat. Navíc na nich oceňuji to, že je fakt poznat, jak jsou kvalitní a co se týče ceny, fakt to za ty peníze stojí. Věřím totiž, že přežijí všechny legíny, které aktuálně ve skříni mám.



Minulý týden jsem na Instagramu vyhlásila soutěž o mnou sestavený jídelníček a tréninkový plán. Jelikož už jsem se pustila do pomoci mé kamarádce Anetě, chtěla jsem do toho zapojit i vás a pomoci tak někomu, koho neznám. Přišlo mi neskutečně moc krásných e-mailů, které byly plné motivace a energie a mě mrzí, že nemůžu pomoci každému z vás. Nakonec jsem vybrala Míšu s kterou brzy spolupráci rozjedeme a vy se můžete těšit, protože její progress a pokroky budeme určitě sdílet i s vámi.



Dnešní článek byl opravdu hodně shrnující, ale chtěla jsem se podělit o to, co mě tento měsíc potkalo a sdělit Vám to hezký, ale i to špatný, protože i to k životu patří. V životě člověk nenarazí jen na skvělý lidi, kterým může věřit, ale může se z toho ponaučit a říct si, že si ten člověk nezaslouží, aby se kvůli němu někdo trápil. Lidi je první máj, mějte se rádi, buďte k sobě hlavně upřímný a já moc děkuji, že jste dnešní článek dočetli až sem. Už jsem to zase já, usměvavá Péťa, která se bude snažit dobrou náladu předávat a šířit to hezký a milý. Protože smutek, vztek a bolest je jen v naší hlavě a musíme s tím bojovat jen my sami! Mějte krásný den! :)

btw ... dodatek k článku. Pokud jste četli část o New Yorku, tak mi teď napsala nějaká slečna, že četla můj článek a že v tom New Yorku byla s ním. Nedalo mi to a tak jsem se podívala na její Instagram a samozřejmě fotky s ním přesně z té doby, kdy tam byl. Tak holky, kolik vás ještě bude? :DDDDDDDDDD Jo a kluci? Máte mozek třeba?! :DDDDDDD

6 komentářů:

  1. ty si randila s mým bývalým ne? :D sranda, ale i já takových pánů pár poznala, tak hlavu vzhůru protože bohužel není jediny takového typu a aspon máš zkušenosti, já se s tim srovnávala pěkně dlouho a nemohla pochopit jak někdo může takhle jednat... Fitness kurz je super, já si dělala kurz výživového poradce u stejné školy ale dost mě zklamal, je to hodně o lidech kteří vyučují, já to dělala před třemi roky a v podstatě jsem se tam nic nenaučila, ale Matěje jsme měli asi na dvě hodky a byl super. Držím pěsti at je vše super ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Taková zklamání vždy hodně zabolí :(, ale jsou to všechno zkušenosti do života.
    Jednou se mu to vrátí, protože co člověk dává a vyzařuje se mu také časem vrátí.
    Také věřím, že na každého někde čeká ta správná osoba :)i na tebe.

    OdpovědětVymazat
  3. Také jsem s kluky dříve měla špatné zkušenosti, ale ne takovou jakou jsi měla Ty. Nechápu, že se takoví lidé nestydí, já bych na to neměla koule, takhle někomu ublížit a pak to samé ještě několikrát zoopakovat.
    Jinak Péťo, držím Ti palce, ať z Tebe jednou je full-time trenérka, jsi cílevědomá a fakt makáš, zasloužíš si to!
    A také je pravda, že přátelé jsou tím nejlepším lékem na bolest. Mě vždycky podpoří přítel, ať se děje cokoliv špatného, vím, že se mu můžu svěřit.
    Měj se hezky a ať jde dobře ta spolupráce!

    OdpovědětVymazat
  4. Nevěš hlavu děvče, taková pěkná cílevědomá holka by si měla kluky vybírat a kluci prstickem hrabat o tvou přízeň ;) škoda, že na IG skoro nechodim, strašně moc bych stála o jídelníček tebou sestavený a celkově o tréninkový plán a tak...to mě fakt štve :(

    OdpovědětVymazat
  5. My holky jsme hrozně hodný, když se jedná o kluky, co se nám líběj - jakože třeba víme, že má ten kluk volno, tak si raději nic nedomluvíme, kdyby náhodou se uvolil být s námi. :D Ou bože... jsme hrozný! Naštěstí já už jsem z toho vyrostla a myslím, že k tomu pak dojde každá znás. :)
    Jsem ráda, že jsi to nakonec překonala a jsi teď zase šťastná a usměvavá!

    lenikralickova.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  6. Tyjo, Peti, je mi fakt líto, že to takhle dopadlo, ale jsi silná holka a za chvilku na to zapomeneš :) Každopádně je vtipný, jak máš díky svým followers takovej přehled :D

    OdpovědětVymazat

Moc si vážím každého Vašeho komentáře. ♥