Snow Grey Glitter Pointer

1. dubna 2017

TRENÉRSKÁ ŠKOLA OLYMPIA


Vítejte u nového článku s dalším povídáním na téma kurz trenéra, který jsem v březnu absolvovala. První díl byl hlavně o tom, proč jsem si kurz vybrala a jaký jsem si vybrala. Dneska se chci spíše pobavit o tom, jak celý kurz probíhal, abych ho přiblížila lidem, kteří se rozhodují pro něco podobného. A nebo jen vysvětlila všem, které to zajímá, jak to na takovém kurzu chodí a vypadá.

Pořád jsem si říkala, jak začátek kurzu je v nedohlednu a najednou je pátek večer 3.března, jdu spát a zítra to má vypuknout! V tu chvíli mi opět došlo, jak čas utíká rychlostí blesku, protože jsem si vybavila přesně ten moment před pár měsíci, když jsem se rozhodla, že si kurz udělám. Abych byla upřímná, nemohla jsem vůbec usnout. Neuklidnilo mě ani to, když mi Jirka celý večer vtloukával do hlavy, jak se nemám čeho bát a že to bude fajn. Pak odjel domů a mě se stejně v hlavě honilo tolik myšlenek a pocitů, který jsem nedokázala ani identifikovat. Možná trošku strach, obavy, ale zároveň obrovská natěšenost na něco nového. Měla jsem strach z toho co bude, protože jsem nějak moc nevěděla do čeho jdu. Nevěděla jsem jaký tam budou lidi a ani jaký bude můj denní režim následující tři týdny.
A máme tu první den. Dorazila jsem na sraz, kde už netrpělivě přešlapovalo asi patnáct lidí a bylo vidět, že minimálně polovina z nich měla včera stejně těžký usínání jako já. To mě hodilo do klídku. Tenhle den byl zahajovací, seznamovací a hodně uklidňující, protože mi došlo, že to bude fajn a že mě čeká spousta lekcí a přednášek na které se neuvěřitelně těším. Strach vystřídala obrovská motivace a natěšenost. Dostali jsme plán celého kurzu, popovídali si o tom, jak kurz chodí a navzájem jsme se představili. Což osobně nesnáším ze všeho nejvíc, jelikož mám problém od malička mluvit před haldou lidí. Natož před těmi, které znám deset minut. Nakonec ze mě vypadlo jen : Ahoj, já jsem Péťa, jsem vyučená kadeřnice a kurz jsem si vybrala, abych mohla být trenérem sama sobě.


Celý studijní plán byl rozdělen na dvě fáze. Potom ještě na část praktickou a teoretickou. Obě fáze byly dlouhé devět dní a mezi nimi bylo pět dní volna na studium. Každý den začínaly přednášky v 9 hodin ráno a končilo se většinou kousek před pátou. Ovšem člověk odcházel s tak nafouklou hlavou novými informacemi, že neměl energii na nic jiného, než se jen odebrat domů do pelechu a vstřebávat to. Když vám přes 7 hodin někdo říká věci, které vás zajímají, vy se na ně snažíte co nejvíce soustředit, aby vám nic neuteklo, je to fakt extrémně vyčerpávající. Kolikrát jsem chodila domů utahaná víc než předtím z práce.

Praxe probíhaly ve fitku na Strahově s názvem Sillicon Hill, do kterého mají přístup jen lidi z kurzu, nebo ti, kteří studují ČVUT. Tohle bylo hrozně fajn, protože na výuku byl klid, ticho a hlavně prázdno. Teoretická výuka se odehrávala na zastávce Dvorce, což je jedna zastávka od Podolí. Oba dva spoje jsem měla docela fajn, takže jsem byla ráda, že jsem nemusela jezdit každý den až někam do prdelákova. Jedinou nevýhodu, která mě na tom všem štvala bylo to, že když jsme měli v jeden den teorii i praxi. To se člověk musel přesouvat o obědovou pauzu na druhé stanoviště.


No a abych vám přiblížila i jednotlivé přednášky, které jsem absolvovala, tak rozhodně bych na první místo dala přednášku o výživě, která mi otevřela oči. Na tuhle přednášku jsem se těšila ze všeho nejvíce. Vždycky jsem byla zastánce toho, že správný jídelníček je základ a tak jsem se těšila, že se konečně dozvím jak na to. Dohromady jsme se výživě věnovali čtyři dny a já se toho dozvěděla tolik, že ještě teď radostí skáču do stropu. Konečně jsem si uvědomila to, že člověk nemusí jíst 100% healthy & fitness, ale jenom určovat správné množství, vědět kdy co má jíst a snažit se jíst tak nějak s rozumem. Samozřejmě jsem tohle propagovala a stála jsem si za tím i před kurzem, ale konečně jsem to měla i potvrzené a dokonce ještě víc do hloubky. Konečně jsem pochopila celý proces trávení a toho, jak fungují jednotlivé makro i mikroživiny v našem těle. Kolik čeho by člověk měl jíst, jak sestavit jídelníček, co to je glykemický index potravin, co jíst před a po tréninku, jak si vypočítat bazální metabolismus a mnoho mnoho dalšího. Ovšem toto pro mě byly ty největší překvápka a pecky zároveň. Samozřejmě myšleno jen v tom dobrém. A víte co dalšího mě na tom fascinovalo? Výživu nás učil Tomáš Novotný, kterému je sice teprve 19 let, ale je fakt důkazem toho, že na věku nezáleží. Je to student chemie, má vlastní značku suplementů a ani jeden dotaz, který jsme mu položili ho nezaskočil. Takové lidi fakt cením a smekám před nimi!


A když už jsem u té teoretické části kurzu, tak vám vyjmenuji i ty ostatní a ještě u jedné se zastavím. Neminuly nás ani přednášky o anatomii. Při nich jsem teda občas měla problém udržet hlavu, aby mi nespadla na lavici. To se musím přiznat. Ale určitě jsem nebyla jediná. Přece jenom, anatomie je anatomie a anatomii jsem se prostě musela učit doma v klídku. Zdravověda, psychologie, pedagogika, historie cvičení a tak dále a tak dále. Co bych ale ještě ráda rozebrala je přednáška teorie o cvičení, jako taková. Na tyhle přednášky jsme měli Michala Šádu, který by se asi zlobil, kdyby si tenhle článek četl. Dost srozumitelně několikrát pronesl, že nemá rád blogerky a další lidi, kteří se sociálně propagují. Sice jsem se při tomhle proslovu málem zahrabala pod stůl a doufala jsem, že mě nikdo ze spolužáků neprovalí, ale i tak si tady Michala dovolím zmínit a snad si mě nenajde. :D Jeho přednášky mě nesmírně bavily. Byla jsem schopná celou dobu sedět ve strnulé poloze a jen hltat jeho povídání. Hrozně mě totiž bavilo to, že přednášel spíše z praxe a ne podle nějakých tabulek a odstavců, které si někde přečetl. Těmto přednáškám a Michalovi vděčím za to, že jsem se dozvěděla, jak sestavit tréninkový plán, základy tréninku, typy tréninků, jak má trénink probíhat, jak komunikovat s klientem a mnoho mnoho dalšího a moc zajímavého.


Na zmíněnou anatomii a na zásobníky cviků ve fitku jsme měli Matěje Hanáka. Toho fakt obdivuji za to, jakou má trpělivost, protože to s naší partou neměl zrovna nejlehčí. :D Matěj nám tedy vysvětloval, jak funguje lidský tělo v anatomii, ale taky nás měl na praxi, kde nám ukazoval jednotlivé cviky. Jednotlivé partie a cviky na ně jsme měli rozdělené většinou na půlky dne. Takže jeden zásobník cviků trval většinou 3 a půl hodinky. Ale věřte nebo ne, bylo to náročný jak pro Matěje, který musel každý cvik vysvětlovat a předvádět, tak i pro mě, protože jsem si cviky zapisovala, natáčela, fotila a ještě jsem se je snažila vnímat. Píšu pro mě a ne pro nás, protože jsem byla snad jediná, která si všechno psala a točila. :D Takhle se pozná fanatik do cvičení! :D 
Abych se ještě trochu zastavila u zásobníků cviků, bylo to pro mě hrozně poučný. I když totiž do fitka chodím a myslela jsem si, jak cvičím dobře, tak opak byl pravdou. Znala jsem jen tak 60% cviků, které nám ukazoval a skoro u 90ti% jsem dělala chyby. Nejvtipnější bylo to, že Matěj vždycky předvedl cvik, tak jsem se provádět má a nakonec ukázal cvik tak, jak ho dělá většina lidí, takže i s chybami. A přesně v ten moment, jsem se úplně viděla. Takže momentálně chodím do fitka s hodně tlustým sešitem a před každým cvikem si pořádně přečtu techniku a ladím detaily, abych ho cvičila technicky správně a dala sbohem zažitým zlozvykům, které za ten rok a půl mám. A abych byla konkrétní, tak i například takový dřep, který jsem si myslela, jak válím a dělám na jedničku, tak se ho postupně učím úplně od znova. :) Ale o tom někdy příště!


Já dneska už tento článek ukončím a vy se můžete těšit na jeho pokračování, které bude brzy. :) Mám toho totiž ještě hodně na srdci. 

14 komentářů:

  1. Bude z Tebe perfektní trenérka <3

    OdpovědětVymazat
  2. Super článek,jen tam máš asi chybku. 3.dubna-nemá tam být března? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ve článku je halda chyb, často mi znepříjemňují čtení :(

      Vymazat
    2. Péťa je taky jenom člověk, a když jí to napíšete pěkně, myslím, že to pochopí a do příště to zlepší 😉

      Vymazat
    3. Pokud je myšlena tato věta, tak kde je problém??

      Pořád jsem si říkala, jak začátek kurzu je v nedohlednu a najednou je pátek večer 3.března, jdu spát a zítra to má vypuknout!

      Vymazat
  3. Je super, ze jsi do toho šla, takhle jsi získala skvělý teoretický základ, který teď můžeš dále rozvíjet a ještě lépe pomáhat lidem, kteří si neví rady ;)

    www.double-claire.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, moje slova. Děkuji za podporu! :)

      Vymazat
  4. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  5. Konečně! Děkuji moc za článek a těším se na další ohledně kurzu, výživy a cvičení. :) Jsi skvělá, Peti!
    www.lenikralickova.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  6. Strašně mě celý ten kurz zajímá a tvé věty úplně hltam😀 těším se na pokračování😊

    OdpovědětVymazat
  7. Jsi skvělá a moc ti držím palce! :)

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj Peťko, mě by prosím tě zajímalo,jak to bylo na kurzu (ať už praktickém nebo teoretickém) s jídlem? Dalo se svačit a obědvat? Děkuji za odpověď a moc děkujeme za krásný a hlavně přínosný článek,o kurzu také uvažuji,zvláště kvůli sobě,jako ty a hodně mi to dalo ☺☺

    OdpovědětVymazat
  9. Ahoj Peti, moc gratuluju k úspěšnému dokončení kurzu, je to úplně úžasná motivace a moc Ti to přeju.

    Akorát se chci zeptat na takovou možná osobnější a nesouvisející otázečku, ale hrozně mi vrtá hlavou, jak sis to mohla dovolit? :) Ráda bych absolvovala také nějaký kurz (netýkající se tedy sportu, spíš umění) a jsem o rok mladší, v pololetí mě vykopli z práv na univerzitě kvůli zdravotním důvodům (shodou okolností způsobených mimojiné anorexií), tak jsem musela na jazykovku kvůli statusu studenta a musím se teda otáčet na jedné brigádě za druhou, abych si vydělala na živobytí. Jestli dobře chápu, ty teď nejsi studentka ani zaměstnaná, ani nebrigádničíš? Jak to zvládáš? :O ,,Živí" Tě rodiče, aby tě podpořili v Tvých cílech? Neber to prosím jako narážku, spíš by mě to opravdu zajímalo :)
    Hezký den!

    OdpovědětVymazat

Moc si vážím každého Vašeho komentáře. ♥