Snow Grey Glitter Pointer

24. dubna 2017

SPLNILA JSEM SI SEN, JE ZE MĚ TRENÉRKA




O kurzu jsem psala zhruba před měsícem článek v kterém jsem se rozkecala o tom, jak to celé probíhalo a dneska se vrhnu konečně na vyprávění o tom, jak probíhaly zkoušky a jak to nakonec celé dopadlo.
Když jsem se první zahajovací den dozvěděla, že první zkoušky nás čekají už za tři týdny, nějak jsem nad tím mávla rukou. Nevím jestli jsem to nějak přeslechla, nebo to můj mozek odmítl vnímat, ale to, že to bude zkouška z anatomie jsem se dozvěděla poprvé až za dalších pár dní. Upřímně jsem nad tím i podruhé mávla rukou. Ovšem hned na první přednášce anatomie mi došlo, že to nebude taková legranda, jak jsem si myslela.

22. dubna 2017

FAZOLOVÉ BROWNIES

200g červených fazolí z konzervy
2 vejce
skořice
kypřící prášek
20g Holandského kakaa
20g čokoládového proteinu
Flavdrops, nebo jiné sladidlo
Fazole propláchneme od nálevu, co nejvíce rozmixujeme o a smícháme s ostatními ingrediencemi, vlijeme do formy a dáme péct na 15 minut, zhruba na 200 stupňů.

NATOČENO : Co jsem jedla #14


17. dubna 2017

KNÍŽKA "PROJEZTE SE K NOVÉMU TĚLU"



Zhruba měsíc zpátky jsem si plánovala, jak zase sepíšu nějaký článek o psychice při cvičení a zdravém stravování. Měla jsem to schovaný v mojí hlavě na den, až budu mít zase náladu vrhnout se na tohle téma, ke kterému si myslím, že mám co sdělit. Mezitím se mi ozval Pavel Walek s tím, že pro mě má další díl knížky, kterou vydali společně s Josefem Tothem. Vy, kteří můj blog sledujete už od úplných začátků, jistě si pamatujete moje povídání o jejich první knížce "Co vám výživový poradci neřeknou, protože to neví". Tahle knížka mi tenkrát děsně pomohla, otevřela mi oči a já na ni do světa poslala samou chválu. Po zveřejnění článku jsem měla opravdu radost z toho, že mi od vás chodilo tolik krásných vzkazů, jak jste si knížku koupili a jak vám pomohla stejně jako mě.
Na druhou knížku s názvem "Projezte se k novému tělu (aneb hladovění nikam nevede)" jsem se hrozitánsky těšila, protože jsem tušila, že mi knížka dodá opět spoustu sil a motivace, jako ta předchozí. No jak asi tušíte, opravdu se tak stalo. Knížka si mě opět naprosto získala.

16. dubna 2017

MRKVOVO-JABLEČNÝ KOLÁČ

rozemleté ovesné vločky 50g
špaldová celozrnná mouka 100g
vejce 3ks
mleté lískové ořechy 40g
protein 20g
mrkev 3ks
jablko 2ks
skořice
kypřící přášek do perníku 1/2
bílý jogurt 170g
FlavDrops nebo jiné sladidlo
Mrkve a jablka nastrouháme na jemno a smícháme s ostatními ingrediencemi, vlijeme do formy a dáme péct na 40 minut, zhruba na 160 stupňů.


NATOČENO : Co jsem jedla #13


14. dubna 2017

SKONCUJ SE ŠPATNOU NÁLADOU


Celý život se nebudeme mít dobře a nebudeme každý den chodit s úsměvem od ucha k uchu. Troufám si říct, že i ten nejvíc pozitivní člověk někdy úsměv vymění za malinko neutrálnější, nebo dokonce zamračenější výraz, když mu do života přijde něco, co ho fakt zasáhne, zlomí a vezme mu to i tu nejvíc zažranou vůli a motivaci do života, kterou v sobě má. Každého z nás porazí čas od času něco jiného. Někoho problémy v práci, doma, s kamarády, s přítelem, či manželkou. Ale vždycky ty problémy přijdou a je jen na nás, jak se s tím popereme a jak je budeme vnímat. Jestli jako něco, co nás položí na kolena, nebo jako něco, co se rozhodneme porazit a bojovat s tím. A když pak přijde nějaký fakt velký problém a velká starost, najednou zjistíme, jak to všechno předtím byly jen banality nad kterými jsme se měli pouze usmát a mávnout rukou. Nechci tady rozebírat, co se stalo za posledních pár týdnů mě, ale věřte, že se na mě nahromadilo úplně všechno, čeho jsem se bála. Najednou se to stalo skutečností a já si nevěděla rady. Neměla jsem náladu na nic. Na lidi, na blog, na videa, na cvičení, na vaření. Když píšu na nic, tak to tak i myslím. Ne! Nebudu tu brečet, ani si stěžovat, to je to poslední na co mám teď náladu, ale chci dneska pomoci těm, kteří mají třeba nějaké problémy, starosti a cítí se pro nim slabý. 
Nevěště hlavu, nevybíjejte si zlost na sobě ani na druhých a bojujte. Ono je to to nejvíc, co můžete udělat. Hlavně problém nevezměte a neuložte ho někde do sebe a jeho řešení neodkládejte. Žijte teď a tady. A řešte ho teď hned. Je to těžký, náročný, únavný, ale věřte tomu, že pak si budete děkovat. Zbavit se problémů a zabojovat proti nim, to je něco, co člověk v životě prostě bude muset dělat, ať chce, nebo nechce. 

7. dubna 2017

BĚHÁM, BĚHÁŠ, BĚHÁME


Už zhruba od začátku zimy jsem plánovala takový menší "apgrejd" jednoho z mých nejoblíbenějších článků. Dovolím si vás tedy konečně přivítat u článku, na jehož psaní a tvorbu jsem se nesmírně těšila. Tohle povídání jsem si furt šetřila na to, až bude konečně vhodná příležitost, venku vykoukne sluníčko, všechno se bude zelenat a lidi konečně budou mít chuť zase oprášit běžecký boty. Dneska se budu věnovat mému tolik milovanému běhu. Celý článek věnuji jak lidem, kteří běh milují stejně jako já, tak i lidem, kteří běh nesnáší a možná díky mému článku konečně získají lásku k tomuhle pohybu. 

Ještě, než začneme, tak chci moc poděkovat šikovnému @jhnngrg, který mi nafotil tyhle super fotky na míru k dnešnímu článku!

Čím jiným bych mohla začít v článku o běhání, než tím, abych vám sdělila, jak to s během mám já. Bože, když si vzpomenu na moje první začátky s běháním, tak se musím vážně smát. Když jsem se poprvé rozhodla, že konečně začnu čas od času běhat, vydrželo mi tohle nadšení vždy jen do prvního běhu. Další výběh přišel až ve chvíli, kdy jsem na ten první úplně zapomněla a psychicky i fyzicky se z něj vzpamatovala. Nevím, jak mě to mohlo napadnout, ale tenkrát jsem si před samotným výkonem běh představovala malinko jinak, než jaká pak byla realita. Představovala jsem si to tak, že se člověku běží jako laňce, cítí decentní lehký vánek ve vlasech, všude kolem něj je krásná příroda, žádní lidé a do toho mu v uších hraje nějaký hodně namotivovaný playlist z mobilu. Nikde ho nepíchá, nic ho nebolí, nefuní, běží si v klídku a s úsměvem na tváři si vychutnává svých patnáct kiláčků. Tak pokud se vám tohle stalo při prvním běhu, tak to gratuluji a asi máte nadpřirozené schopnosti. Moje první běhy totiž byly noční můrou a ani z deseti procent se nepodobaly mé představě.
Vždycky jsem se narvala do legínů, obula kecky a se slovy v duchu něco jako : "Teď se jdu hezky proběhnout." jsem vystartovala. Tak po dvou minutách běhu jsem lapala po dechu, byla jsem rudá až bůh ví kde a musela jsem přestat okamžitě běžet, nebo bych podle mě asi za pět sekund umřela a ani žádná nadupaná hudba ve sluchátkách by mi nepomohla. :D Tím se moje představy o tom, že někdy uběhnu pár kilometrů v kuse doslova roztříštily na milion kousků a já byla akorát naštvaná, že realita byla takhle krutá a že se ani náhodou nepodobala mým představám. Se slovy, že už nikdy nechci běžet jsem to otočila domů. A byla jsem fakt demotivovaná a rozhodnutá, že už běhat nikdy nechci.

5. dubna 2017

NO NEKUP TO! #8


Článek s ukázkou mých materiálních radostí nebyl opravdu dlouho a tak jsem se rozhodla to napravit. Dnešní díl bude opravdu obsáhlý, protože za tu dobu co tento článek nevznikl se mi toho doma nastřádalo celkem dost. Díky bohu, že jsem to všechno průběžně fotila. Takhle totiž na nic nezapomenu a o všechny věci se s vámi podělím. :)

4. dubna 2017

MATCHA CHLEBÍK



rozemleté ovesné vločky 60g
Matcha prášek 10g
vejce 2ks
žitná mouka celozrnná 30g
kokosový sirup 30g
kokos mletý 10g
jablková dřeň 100g
mandlové máslo 15g
kypřící přášek 1/2
bílý jogurt 130g

Ingredience smícháme, vlijeme do formy a dáme péct na 40 minut, zhruba na 160 stupňů.

1. dubna 2017

TRENÉRSKÁ ŠKOLA OLYMPIA


Vítejte u nového článku s dalším povídáním na téma kurz trenéra, který jsem v březnu absolvovala. První díl byl hlavně o tom, proč jsem si kurz vybrala a jaký jsem si vybrala. Dneska se chci spíše pobavit o tom, jak celý kurz probíhal, abych ho přiblížila lidem, kteří se rozhodují pro něco podobného. A nebo jen vysvětlila všem, které to zajímá, jak to na takovém kurzu chodí a vypadá.

Pořád jsem si říkala, jak začátek kurzu je v nedohlednu a najednou je pátek večer 3.března, jdu spát a zítra to má vypuknout! V tu chvíli mi opět došlo, jak čas utíká rychlostí blesku, protože jsem si vybavila přesně ten moment před pár měsíci, když jsem se rozhodla, že si kurz udělám. Abych byla upřímná, nemohla jsem vůbec usnout. Neuklidnilo mě ani to, když mi Jirka celý večer vtloukával do hlavy, jak se nemám čeho bát a že to bude fajn. Pak odjel domů a mě se stejně v hlavě honilo tolik myšlenek a pocitů, který jsem nedokázala ani identifikovat. Možná trošku strach, obavy, ale zároveň obrovská natěšenost na něco nového. Měla jsem strach z toho co bude, protože jsem nějak moc nevěděla do čeho jdu. Nevěděla jsem jaký tam budou lidi a ani jaký bude můj denní režim následující tři týdny.