Snow Grey Glitter Pointer

29. března 2017

KONEC ZÁVISLOSTI NA SLADKÉM


Doufám, že jste si podrobně přečetli název, ale zároveň doufám, že si nemyslíte, jak po přečtení tohoto článku nebudete mít už nikdy v životě ani jedinou myšlenku na něco sladkého. Nebudu vám tady do hlavy cpát povídky typu, jak nemáte cukr jíst, jaký je to jed a jak celý náš svět brzo skončí, protože se cukrem jednoho dne nakonec všichni předávkujeme. Tohle jsou totiž podle mě ty největší nesmysly. Bohužel i na takové články jsem na internetu narazila a možná i z tohoto důvodu si v dnešní době čím dál tím více lidí cukr zakazuje. Jenže zákon schválnosti funguje tak, že čím víc si něco zakazujeme, tím víc po tom toužíme. Dnešní článek směřuji hlavně lidem, které trápí závislost na cukru a brání jim v tom, aby na sobě pořádně makali. A budeme se bavit o klasickém bílém, řepném cukru, tzv. Sacharóze. Protože právě tento cukr je nejběžnějším zdrojem sladké chuti v těch všech sladkostech, které jsou tak moc dobré a které máme tolik rádi.
Já sama jsem milovník sladkostí. Už od malička jsem byla dost veliký závislák na cukru. Moje milovaná mamka mi nikdy sladkosti neodpírala. Ovšem, když jsem pak ujídala dobrůtky i ségře, asi ji došlo, že jsem s cukrem až moc velká kamarádka. Moje milovaná babička mi můj vztah s cukrem taky nějak nenarušovala, spíš naopak. Jako malou mě furt brala někam na tuny zmrzlinek a dortíků. A já si to užívala, jak nejvíce to bylo možné. Byla jsem ještě dítě. Neměla jsem z toho výčitky, nemyslela jsem na to, jaký to bude mít dopad na moji postavu a už vůbec jsem nevěděla, že existuje něco jako závislost na cukru, kterou si pomalu ale jistě buduji. Tím chci říct, že jsem už od malička byla s cukrem prakticky každý den a táhlo se to se mnou až do té doby, než jsem začala pomalu, ale jistě trpět anorexií. V tu dobu se ve mě proti cukru objevil blok a já jsem ho nenáviděla, protože mi chtěl překazit moji cestu za vychrtlou postavou. Momentálně mám vztah k cukru asi nejlepší, jaký jsem kdy měla. Jsme kámoši, nemám z něj strach, nezakazuji si ho, ale zároveň už vím, kde má naše kamarádství hranice. Nejvíc mám ráda čokoládky, především mléčnou s oříšky. Miluji zmrzlinu, nejvíc karamelovou. Jsem i milovníkem dortíků. Bože, třeba takovej medovník! Ovšem, kdybych tyto pochutiny konzumovala každý den, moje výsledky by asi nebyly takové, jaké jsou.


V dnešní době se najde opravdu hodně lidí, které cukr doslova ovládá. Právě tato závislost je odrazuje od toho, aby změnili svůj životní styl. Už jen při pomyšlení na to, že by se měli zbavit svého oblíbeného dortíku, čokoládky nebo Coly a ještě k tomu cvičit, se jim dělá špatně od žaludku. Ale o tom to není! Není to o tom, si něco zakázat. Je to o tom, aby jste minimalizovali vaši potřebu sladkého. Ono to totiž jde a já jsem toho důkazem. Mnoho lidí si bez sladkého svůj život nedokáže ani představit. A proč by taky jo!? Sladké nám moc chutná, sladká chuť je příjemná, někdo ji používá jako odměnu, nebo dokonce jako prostředek, aby se zbavil stresu. A možná Vás teď trošku vyděsím, ale někdy se může stát, že z lásky ke sladkému se časem stane dokonce závislost. Není divu, vždyť od malička dostáváme "něco sladkého" většinou za odměnu. Až dojíme oběd, až uděláme něco, co se nám nechce, nebo když budeme hodní. A právě už od malička se nám v hloubi našeho těla tvoří pomalu, ale jistě závislost na sladkém. Protože když už jsme starší, tak si přece můžeme dát cokoliv a kdykoliv. Jenže, pokud se snažíte nějak vypadat, chceme být zdraví a něco se sebou a svým tělem dělat, rozhodně by jste měli této závislosti dát sbohem a konzumaci cukru alespoň omezit.

Moje mamka je extrémní požitkář, co se týče všelijakých dobrůtek. Vždycky když na ni vykulím oči a ona přitom konzumuje něco sladkého, přesně ví, proč se tak tvářím a pronese, že si přece musí doplnit energii. Teď vám ale vysvětlím proč je tento postup, který praktikuje moje mamka a spousta dalších lidí úplně zbytečný. Představte si takový graf, nebo pomyslnou hladinku, která bude značit obsah vašeho cukru v těle. Tahle hladinka je zatím rovná, stálá a nízká. Cítíte se možná trochu unavení, mrzutí a tak si řeknete, že si přece musíte dát něco sladkého, aby Vás to trochu nakoplo. Zvolíte například řádek mléčné čokolády. Samozřejmě při její konzumaci důsledně myslíte na to, jak už se do spíže nemůžete vrátit pro další řádek ani kostičku. Opět si představte svou hladinku, která po konzumaci mléčné Milky vyskočila rychlostí blesku až do nebes. Tohle je způsobeno kvůli tomu, že jste do těla dali dávku rychlých cukrů. Ty jo! Najednou je to parádní. Cítíte se skvěle, nabití a zaplácnutí. Kdyby se to celý šprajclo v tomto bodě, asi by to nikomu nevadilo, jenže ono to dopadne trochu jinak. Hladinka během chvilky začne klesat stejně tak rychle, jako se dostala nahoru a nakonec se dostane ještě pod úroveň, kde byla před čokoládou. A když tuto teorii převedeme do praxe, tak vám teď popisuji právě ten okamžik, kdy vaše mlsná chytí druhý dech a vy letíte pro další řádek čokolády. A takhle to může být pořád a pořád dokola. Teda dokud nezůstanou z čokolády a od dalších dobrot, které jsme měli doma v zásobě, pouze obaly. 




Problém v cukru není to, že by to byl jed, ale spíše v tom, že nás nezasytí a jeho konzumace většinou dopadá přesně tak, jak jsem napsala. Teď mě pochopí především lidé, kteří trpí záchvatovitým přejídáním a nebo ti, kteří na cukru opravdu závislý jsou. Protože ti vědí nejvíce, jak ta pomyslná hladinka dokáže pěkně ovládnout náš mozek a touhy. Pak vzniká začarovaný kruh, který se může opakovat i několikrát do týdne. Bohužel s tímto kruhem se nepojí jen krásný pocit, když si dáte něco slaďoučkého, ale ve většině případů i s tunou výčitek, které pro nás už tak příjemné nejsou. Pro naše tělo je ale tento kruh už zaběhlý zlozvyk, který nás sice trápí, ale je silnější než my a bojovat proti němu, to by nás stálo hodně sil a vůle. A proto to kolikrát lidi vzdávají už předem.


Dám Vám radu, který se Vám možná bude zdát nesmyslná, ale pokud sladké omezíte a budete si mlsání plánovat, po čase se Vaše závislost minimalizuje. Jelikož jste si svoje tělo na sladké naučili, tak ho vyžaduje. A proto jsme právě my, ti kteří musí začít jednat. Nechci tím samozřejmě říct, že už si nikdy nedáte nic sladkého. Ze začátku bych doporučovala spíš sladké plánovat, dávat si ho třeba jednou týdně a hlavně ho domů nekupovat. Protože co očí nevidí, to naše chuťové pohárky nebolí! :D Znáte to totiž všichni. Chodíte kolem nějaké dobrůtky hodinu, dvě, tři a nakonec stejně skončí u vás v břiše.  A vám nezbývá nic jiného, než si zase říct, že začnete od zítra. 


Dalším nesmírně důležitým krokem je udělat změnu v jídelníčku. Mám totiž sama na sobě vyzkoušené, že jakmile člověk začne jíst pravidelněji, vyváženě a hlavně kvalitně, opravdu se vaše chutě změní a myšlenky na sladké se minimalizují. Možná znáte i tuhle situaci. Celý den nemáte na jídlo čas, hladovíte, večer přijdete domů a vaše kroky jako první míří přímo do spíže se sladkým, aby jste dohnali, co jste přes den nestihli. A přitom stačí jíst vyváženě. Konzumovat všechny makroživiny. Bílkoviny, tuky, ale samozřejmě i sacharidy. Brzy pocítíte, že nemáte na sladké tak často chuť a když jo, tak se ta chuť dá vydržet, nebo ji zaženete nějakou zdravější variantou. A jak to tak bývá, začátky jsou nejhorší, ale můžu z vlastní zkušenosti říct, že už po týdnu se cítíte proti sladkému daleko silnější a dokážete odolat. Závislost bude slábnou a nakonec skoro úplně zmizí.

No a pak něco co známe asi všichni na vlastní kůži. Sladkosti fungují jako antidepresivum Uklidní nás a najednou všechno není takový drama, jako jsme si mysleli. Horší je to, že tento pocit trvá jen pár setin sekundy, než se na nás navalí tuna výčitek kvůli tomu, že jsme zase nevydrželi odolat. Vítejte v dalším začarovaném kruhu, v kterém funguje jednoduché pravidlo. Když jsme ve stresu, unavení, naštvaní, tak si přece dáme něco sladkého. Potom se cítíme o kousíček líp, máme i energii a stres je na chvilku pryč. Ale na závěr přijdou výčitky a my jsme zase smutní a naštvaní. Takže pardon, ale není lepší tenhle kolotoč jednou pro vždy zastavit!?


Různé pochutinky, které nabízí pulty našich obchodů jsou jeden obrovský byznys. Výrobci se snaží cukr nacpat opravdu všude a moc dobře vědí, že existuje něco jako závislost na sladkém. Díky té mají tučné výplaty a my tučná tělíčka. To druhé je samozřejmě už tolik nezajímá. Teda spíš vůbec. K tomu přidají reklamu, jak se nějaký hubeňourek láduje jejich dobrotama, aby jsme si namluvili, že to s naší postavou nic neudělá. A pokud jsou to opravdu šikovní podfukáři, přilepí na obal nálepku fitness, aby jsme byli v háji úplně. No mě osobně přijde dost na hlavu, že sladké najdu v každém obchodě a nějakou zdravou potravinu bych kolikrát hledala úplně zbytečně.


Došlo Vám po přečtení těchto mých odstavců to, že s cukrem opravdu máte problém a konzumujete ho příliš? Tak s tím něco udělejte a začněte při nejlepším hned teď. Upřímně Vám ale říkám, že to není nic lehkého a že přijde chvíle, kdy po sladkém toužit budete, i když jste třeba plní motivace. I já se s tím potýkám. Ale co vyzkoušet lepší variantu sladkého a dát si třeba něco zdravějšího. Doporučuji například ovoce, oříšky, různá semínka a nebo si připravit opravdu něco sladkého, ale ve zdravější variantě. Já sama vždycky splácám nějaký proteinový lívance, nebo upeču koláč s ovocem a hned je mi na světe líp. Nejsme roboti, jsme lidi a proto si občas dopřejte. Dejte si něco na zub, oslaďte si život, ale všeho s mírou. Cukr není jed, cukr je tu pro to, aby jsme si jednou za čas udělali radost nějakou pořádnou dobrotou! Ale zároveň tu není z důvodu, aby nám znemožňoval mít výsledky! :)

11 komentářů:

  1. Peti a co si myslis o sladkostiach bez cukru? proteinove tycky, coko bez cukru a susenky napr z teska a tak...

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělý článek. :-) Já naštěstí chutěmi na sladké netrpím, jen občas se mi po jídle rozkolísá hladina cukrů, ale to brzy přejde. Klasické dortíky a zákusky - fuj. :D Ale jím dost banánů, jablíček, kakaa, skoro každý den kousíček vysokoprocentní čokolády, sem tam kokos.. a jsem naprosto v pohodě. :-) Tak držím palce všech závislákům, určitě to zvládnete. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Super článek.. od mala mi mamka dávala do čaje 2 lžičky cukru. Samozřejmostí doma byly sladké bublinkove vody. Tyto věci jsem naštěstí anulovala s příchodem do práce,kde jsem se zdesila kolik cukru musím dát do litrove konvice s čajem, aby mi to chutnalo. Po vypití normální čisté vody jsem měla žízeň.. A to byly signály, které mě to donutily změnit. Nešlo to najednou, tak jsem začala přidávat do čaje méně a méně cukru, až mi jednou začal chutnat i neslazeny. Bublinkovou sladkou vodu jsem pro začátek vyměnila za vodu se stavou. U vody jsem musela postupně snižovat množství stavy.. Jinak to tehdy nešlo.. Jinak jsem měla žízeň. Díky bohu 4 roky již bez cukru ve vodě.. Ostatní tyčinky, čokolády mě naštěstí, takhle nelakaly.. Tak aspoň jeden problém mi odpadl. Všem kteří s tím bojují držím palce. (EUGEN.IA)

    OdpovědětVymazat
  4. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  5. Moc hezký článek, trošku jsem se bál, že to bude další článek o tom jaký je cukr jed, který nás pomalu zabíjí. Takových je na internetu v poslední době spousta, ale jde vidět, že máš ke všemu rozumný přístup, jen tak dále, děkuji :) Měl jsem kdysi taky takové období, kdy jsem si vše odpíral a bylo to jen horší a horší, ale když jsem si uvědomil, že když si občas něco upeču, nepřiberu hned 10 kg nebo z toho neumřu, hned začal být svět hežčí.

    OdpovědětVymazat
  6. Super článek Péťo �� já mám pocit, že jediné co mi brání v hubnutí je právě závislost na sladkém.. denně musím mít min. Jednu nezdravou věc.. :/ ale pracuju na tom ��

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takhle to má hodně lidí, ale věř tomu, že jde odolat. :) Moc děkuji!

      Vymazat
  7. Miluju tvé články! Vždycky mi něco dají..hlavně odvahu!

    OdpovědětVymazat
  8. Perfektní článek <3, já osobně si dávám místo běžných sladkostí nejradši datle. Přijdou mi snad ještě sladší než nějaká cukrovinka. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jsou na mlsání super! :) Děkuji moc!

      Vymazat
  9. Hubnutí a cukr nejde dohromady, taky jsem si to vyzkoušela na vlastní kůži. Denně jsem jedla samé sladké tyčinky, abych na rychlovku zahnala hlad a nejraději pila pepsi. Pak jsem zjistila, že skoro nic nejím, ale tloustnu, a tak jsem všechno radikálně změnila. Jím už jinak a od té doby nemám ani takové chutě na sladké. Stačí mi banán nebo hrozinky, datle, fíky a do čaje si dám maximálně lžičku medu. Jinak piju jenom obyčejnou vodu. A v obchodě už projdu kolem sladkostí úplně bez povšimnutí, ani mě to neláká, prostě se mi změnily chutě :-)

    OdpovědětVymazat

Moc si vážím každého Vašeho komentáře. ♥