Snow Grey Glitter Pointer

19. února 2017

RECEPT NA SILNOU VŮLI


Já mám takovou radost, že mám konečně čas na to, abych Vám sesmolila tenhle článek. Celý týden totiž plánuji rozebrat tohle téma a pěkně Vás tím (doufejme) namotivovat. Možná je to tím, že aktuálně nemám žádnýho parťáka do fitka, možná tím, že se nicnedělání v mém okolí ke všem tak nějak vrátilo nebo tím, že je to jeden z nejčastějších vzkazů, který mi od Vás chodí. A o co vlastně dneska teda půjde? Bude to úplně nejvíc motivační a nakopávací článek na téma vůle. Protože pardon, ale já už na ty výmluvy ostatních prostě nemám. :D


Můžete si říct, že by mi to mohlo být v podstatě jedno. Může mi být jedno, že u nás doma všichni jedí nezdravě. Taťkův jídelníček raději nebudu ani rozebírat. Mamka je zase extrémně šikovná na výmluvy ohledně cvičení, i když tvrdila, že po padesátce začne pravidelně alespoň 20 minut cvičit. Smutný na tom je to, že za tři měsíce ji je zase o rok víc a cvičení se nekonalo ani jedno. Ovšem, když přijdu totálně zničená z fitka, udělám si zdravou potréninkovou večeři, často se stává, že mě oba nařknou z toho, jak mám silnou vůli jako bejk. V práci mezi milionem lidí jsem skoro jediný mimozemšťan, který si krabičkuje jídlo every day a přitom si ostatní objednávají jídlo z okolních restaurací a už se mi stalo milionkrát, že pak u společné konzumace oběda někdo pronesl, že by chtěl mít moji vůli a jídlo si takhle každý den připravovat a "piplat" se s tím. 


A nebo když po naprosto otřesný a hororový směně, vezmu místo kabelky tašku do fitka a někdo vyjeveně pronese "Ty jdeš zase cvičit!? Dej mi tu Tvoji vůli." No a co se stává nejčastěji je to, že mi chodí vzkazy, e-maily a zprávy o tom, jak to jako dělám a kde jsem tu vůli vzala, že ji nemáte, ale děsně by se Vám hodila. Tohle všechno by mi mohlo být jedno, ale já se nad tím vždycky na chviličku zastavím a jen se usměju. Protože vůli má každý svéprávný člověk. A není mi to jedno. Jsem člověk, který si přeje, aby celý svět byl namotivovaný a něco pro sebe dělal. Takže doufám, že dnešní článek pár z Vás kopne do zadnic a něco s tím uděláte. :D

Připadá mi, že hodně lidí si vůli představuje jako něco, co někdo má a někdo ne. A moc rádi to zveličují a upozorňují na to. Obzvlášť rádi, pokud ji nemají a někdo v okolí ano. Někteří lidi si dokonce myslí, že ji měli a momentálně už ji nemají. Že ji jako někde ztratili, nebo jim ji někdo třeba ukradl!? Tak jak to mám sakra chápat!?

Víte, proč se vždycky pousměju nad tím, když mi někdo řekne, že mám silnou vůli? Protože mám vůli, jako každý normální člověk. Neřekla bych, že je silná, nebo že je slabá. Je normální. Jen jsem se s ní asi naučila pracovat a vůle už mi neovládá život, jako hodně lidem kolem mě. Když jsem se každý den trápila hlady, držela jsem hladovky a neustále jsem si připadala tlustá, taky to teda můžete brát jako silnou vůli, protože jsem dělala něco, co jsem v tu chvíli chtěla, ale bylo to náročný a hodně lidí by to nezvládlo. Když jsem se přejídala, měla jsem teda silnou vůli, protože jsem snědla tolik jídla, co by ostatní do sebe jen horko těžko nacpali. A nebo když jsem každý den zvracela, měla jsem silnou vůli, protože jsem pak dokázala jít mezi lidi a dělat, že se nic neděje a přitom jsem každý den tak ničila sebe a svoje zdraví? Nemocní lidé s nějakou poruchou přijmu potravy by asi řekli, že jsem opravdu měla silnou vůli a zdravý lidé, kteří jedí normálně by naopak řekli, že jsem ji měla slabou a proto jsem s tím nic takový dlouhý roky nedělala. Ale já Vám něco povím ... i v tý nejtěžší chvíli a v nejvíc rozjetém období bulimie jsem tu vůli měla. Ani silnou, ani slabou. Důležitý tenkrát bylo to, že jsem si uvědomila, že vůle je ve mě, nikdo mi ji nedá, ani ji nikomu nemusím závidět, nebo se někoho dokonce ptát, kde ji jako vzal. Mám ji totiž taky. Přestala jsem prostě spoléhat na to, že mě slabá vůle ovládá a to mi změnilo život od základů. 

Myslíte si, že když se mi nechce jít cvičit, nebo vařit, řeknu si třeba : "Péťo, vždyť ty máš přece tu silnou vůli, tak běž." Ani náhodou. Důležitý je to, jak budu v tu chvíli jednat já a ne moje vůle. Moje vůle je něco, co mi jen pomůže rozhýbat tělo, abych teda něco mohla jít provádět. Nejdůležitější je to, co se děje předtím. Předtím v mojí hlavě. Pokud bych tam chtěla jen tak nechat lítat negativní myšlenky a víc se snažila prohlubovat nějakou mojí domněnku o tom, jak slabou vůli mám, asi je nám všem jasný, jak by to dopadlo. Začala bych se utěšovat tím, jak jsem slabá, jak mi nebylo naděleno a jak mi moje slabá vůbec všechno znechucuje a ztěžuje. Pravděpodobně bych nešla ani cvičit, ani vařit a to jen proto, že se spoléhám na něco, co mě vůbec neovládá a zapomínám, že to, co chci a nechci, to ovládám jen já sama. Nikdo za mnou nechodí a nepopostrčí mě, když se mi nechce jít něco dělat. V podstatě mě ani nikdo nemotivuje, ani mi nepomáhá. Všechno je to jen o mě a o tom, jestli chci, nebo nechci. A já chci a to je jediný zdroj mé "silné vůle".

Pokud něco chcete udělat, dlouho neváhejte. Váš mozek začne pracovat většinou tak, že si začne hledat výmluvy, útěchy a s největší pravděpodobností se potom nic nestane a činnost odložíte. Mám chuť jít běhat? Tak jo, půjdu večer v 6. A už nad tím nepřemýšlím. V 6 vezmu kecky, běžím, trpím, funím, ale je mi tak krásně, že jsem šla. Mám chuť upéct si nějaký zdravý koláč? Jasně, jdu na to. Hodím ingredience do misky, pak na plech a za hodinku vytáhnu z trouby dobrotu na který si pochutnám. Dodělám tu čtvrtou sérii dřepů? To je jasný! Hodím na záda váhu a odjedu sérii, ať trpím sebevíc.

Nepřijde za Vámi silná vůle a nezačne na Vás přes celý fitko řvát : "Hej, co se tady flákáš, makej!" A ani ta slabá nepronese tichým hláskem "Broučku, polož ty činky a pojď si radši dát domů kousek dortíku." To všechno jsou jen naše myšlenky s kterými musíme bojovat a rvát se s nimi, aby ten náš život za něco stál a my měli radost z toho, že pro sebe něco děláme.

Jeden z nejčastějších situací, kdy si lidé dokazují, jak slabou vůli mají je s nekonečnými začátky. Chtějí se sebou něco udělat, nemají rádi svoje tělo, chtějí změnu, změnit životní styl. Začátek si naplánují například na nový měsíc, nebo pondělí a nebo si to dají rovnou jako novoroční předsevzetí, aby to bylo trošku víc slavnostní. Mě samotnou tyhle začátky potkaly nejmíň milionkrát. Nejmíň milionkrát jsem si v období poruch přijmu potravy řekla, že od zítra, od pondělí, nebo od nového měsíce začnu bojovat a přestanu se přejídat, zvracet, nebo hladovět. Milionkrát. Možná ještě víckrát. Když jsem se pak cítila v novém režimu nepohodlně, do hlavy jsem si snažila namluvit to, jak hrozně slabou vůli mám a že to nedokážu. Vůbec jsem si tenkrát nevěřila a po pár dnech jsem byla zase zpátky v tom z čeho jsem tak moc chtěla ven. Pořád dokola. A co víc člověka unavuje, bere mu to sebevědomí a energii, než to, když si pořád víc a víc dokazuje, jak má slabou vůli a jak nic nedokáže!? Byla jsem nešťastná a pamatuji si úplně přesně, jak hrozně nechutný pocit a stav mysli to je.


A proto tenhle poslední odstavec píšu se vzpomínkou na tohle období, který si pamatuji, jako by to bylo včera. Lidi, jsme jen lidi. Už jen to, že začnete něco dělat pro svoje tělo a pro svoje zdraví je něco, co je naprosto úžasný a já Vám za to tleskám. Už jen to rozhodnutí je krok dopředu. Důležitý je ale to, uvědomit si, že neexistuje žádná silná, ani slabá vůle. Existuje jen vůle stejná pro každého z nás. Každý z nás má vůli v sobě a je jen na nás, jestli se budeme litovat a utěšovat, nebo chtít někam posouvat, překonávat se a být na sebe hrdí. Občas prostě bude horší den. Stane se, že se Vám něco nepovede, nový režim například po pár dnech pokazíte, Vy ale máte vůli k tomu to nevzdat a pokračovat. Proč začínat zase znovu, vždyť už jste jednou začali, teď už jen pokračujete a je jen na Vás, jestli budete pokračovat tím správným směrem, nebo se budete litovat a ptát se ostatních, kde vzali tu jejich silnou vůli. Věřím Vám, že když se něco pokazí, dokážete se nad to povznést a během pár chvilek se zase vrátíte na tu Vaši cestu bez zbytečného odkládání, sebelitování a dalšího nového začátku. Život nám občas přinese situace, kdy chce naši vůli trénovat, ale pokud to nevzdáte, budete časem silnější a odolnější. Pokud něco chceme, tak to dokážeme. Důležitý je to, aby jsme si to připustili a občas trochu zabojovali sami se sebou. :) Hezkou neděli Vám přeji.

13 komentářů:

  1. Péťo,tohle je fakt geniální myšlenka a jsem strašně ráda, že jsi se s ní podělila. To samé si taky myslím, jen bych to asi nedokázala napsat tak výstižně jak ty. Fakt pecka! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Práve teraz sa mi tento članok hodí najviac ako sa dá, ďakujem moc��

    OdpovědětVymazat
  3. Přesně tak, všechno je to v hlavě :)

    OdpovědětVymazat
  4. Joo, to mě taky dokáže vytočit a nemusí se jednat jenom o cvičení nebo stravování. Komentáře typu "Já nejsem ty/Já tu vůli prostě nemám/Jsi blázen, to bych nedal(a)." Jako by se s motivací člověk narodil. Jako by mě to co dělám, stálo míň času, energie nebo odříkání než někoho kdo "tu vůli nemá", prostě šlo mi to samo. Takže palec nahoru za tenhle článek. Amen :D.

    OdpovědětVymazat
  5. Skvělý článek, objevila jsem Tě teprve nedávno. Líbí se mi Tvůj styl psaní, bez okolků píšeš jak se věci mají. Nemůžu s Tebou nic jinýho neż souhlasit. Všechno je v nás, ať už chceme nebo nechceme. Je jen na nás jak se sami se sebou popereme a co chceme dokázat. Vždyť když něco chceme, tak si za tím jdeme, když ne, tak to zase tak moc nechceme :). Je to těžký a o to sladší jsou pak výsledky a celá cesta k lepšímu já. Děkuju za krásný článek ;).

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuju za úžasný článek, který mi opravdu mluví z duše. Jsem obklopena lidmi, kteří mě plácají po rameni jak dobrá jsem,že si jdu za svým snem i když se mi nedaří, jak bych si přála a když se je snažím vzít s sebou, mají milion výmluv,proč to nejde. Ale já to stejně nikdy nevzdám a z metráčkového slůněte se jednou vyloupnu jako housenla z kukly v krásného motýla a budu všem moci ukázat, že chtít je ta největší vůle. Držím ti palce ať i tvé CHCI jen tím největším motorem v cestě za štěstím. Lucinda🍀

    OdpovědětVymazat
  7. Máš pravdu, není to o vůli. Je to prostě o tom zvednout zadek, jít a udělat to. Dneska jsem v práci byla totálně grogy, navíc si kolegyně hned ráno vedle mě rozbalila Milu, kterou faaakt miluji. A už se ozval onen hlásek v hlavě - vsak si ji o přestávce kup,jedna tyčinka tě nezabije...fakt jsem šla, koupila si ji ...a pak si uvědomila jaký bych měla pak výčitky a že jsem o víkendu měla už nezdravých věcí dost :D tak jsem ji věnovala kamarádce a o druhé pauze jsem si koupila celozrnné BeBe a k nim řecky jogurt, což mi přišlo jen jako menší zlo :) nebylo to úplně ideální řešení, ale myslím, že jsem tím celkem elegantně vyřešila svůj vnitřní boj - BeBe maji daleko méně cukru než Mila :)

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj Péti, tvoje články úplně żeru <3 Mohla bys napsat něco o pití? Nemůžu se donutit pořádně pít, čistou vodu už vůbec ne... Moc děkuuu, jsi skvělá :)

    OdpovědětVymazat
  9. Jojo, přesně tak , podepisuju se. Člověk musí začít hned a nehledat výmluvy. Na podobný téma jsem zrovna psala článek i já, fakt na tom něco bude :)
    www.allexa.cz

    OdpovědětVymazat
  10. Tleskám, tvůj první dobrý článek. První článek, jehož myšlenka není jen tak plytká a vágní, okopírovaná. Tenhle článek má duši.

    OdpovědětVymazat
  11. Cvičím už přes dva týdny a motivují me ty výsledky které vidím/cítím a už se začínám i na cvičení těšit. Důležité je smířit se s tím, že se moje tělo nezmění za měsíc/dva nebo i tři, ale že to chce čas a že když už jsem začala tak toho přece nenechám jinak bych musela začínat zase od nuly a to mě neskutečně motivuje!

    www.double-claire.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  12. Dobrý obrázek. To by bylo mi to.

    OdpovědětVymazat

Moc si vážím každého Vašeho komentáře. ♥