Snow Grey Glitter Pointer

25. února 2017

KONEC PROGRAMU "DOSTAŇ SE DO FORMY"


Věřte tomu nebo ne, tenhle článek se mi nebude psát vůbec snadno. Mnoho z Vás mě bere jako motivaci. Teda alespoň takové mi od Vás chodí vzkazy a komentáře. Hrozně hezky se to čte, vždycky mám radost a potěší mě to. Dneska ale očekávám pod článkem trochu jiné reakce. Tenhle článek totiž nebude vůbec motivační. Vlastně bych ho tady ani neměla psát, abych si náhodou u Vás nezkazila mínění o mě a mé silné vůli, ale já musím. Vždycky jsem k Vám byla upřímná a na tom se nic nezmění, ani když se zrovna nemám čím chlubit.


Jak asi víte, nejsem už žádný extrémista. Zhruba poslední rok už jsem se vykašlala na nějaký diety, přísný režimy a hlídání čehokoliv. Myslím teď například kalorií, maker, nebo každodenní hlídání své vlastní váhy. Většinou mi to totiž přineslo víc škody než užitku a když už jsem měla třeba nějaké ty výsledky, trošku víc vidět svaly na břiše, nebo malinko hubenější nohy, nebyla jsem šťastná psychicky. A jak jsem tak dál šla na mé cestě, začala jsem zjišťovat víc a víc to, že raději budu mít normální váhu, ale budu usměvavá a nebudu se trápit.


Jak jsem psala v článku o lednu, zima pro mě byla etapou lehkého přibírání. Chtěla jsem nabrat nějaký ten sval, takže jsem se tomu snažila přizpůsobit jak jídelníček, tak tréninky. Nejsem odborník. Takže jsem klasicky přidala trochu na jídle, cvičila jsem s většími váhami a nedělala skoro žádné kardio. Jsem si jistá tím, že to k něčemu bylo. Cítím se víc zpevněná a rozdíl jsem zpozorovala hlavně na mé zadnici, zádech a ramenech. Ovšem mým režimem jsem nabrala i nějaký ten tuk navíc a já byla rozhodnutá, že se chci po novém roce pustit na chvilku do něčeho přísnějšího, abych se zase srovnala a nějaký ten tuk navíc shodila. Nejsem žádná bikina. Ani nechci. Jsem normální holka, takže mít normální procento tuku je pro mě přirozený a žádný konec světa. Ale řekla jsem si, že něco po té zimě opravdu potřebuji dát dolů.
Proto jsem byla odhodlaná změnit režim a dát se malinko do kupy. Byla jsem silná a věřila jsem si. Poruchy přijmu potravy mám přece už dávno za sebou. Ovšem možná jen díky tomu, jak volně nastavený jsem měla dosavadní režim. Proto jsem byla proti všem problémům s jídlem tak odolná.

Když se mi ozval zakladatel programu "Dostaň se do formy", bylo to jak nějaký znamení, protože jsem zrovna asi dva dny předtím hledala něco do čeho bych se pustila, nebo někoho, kdo by mi na měsíc pomohl dát se nějak do kupy. Program se celý táhne podle Kamily Pavlíčkové, kterou sleduji už opravdu dlouho a je to obrovská motivace. Proto jsem na vyzkoušení programu ihned kývla a cítila jsem se plná energie a síly, že konečně přijde nějaká změna. 
Mohla jsem si vybrat do jakého programu se pustím. V nabídce je program jak pro ty, kteří cvičí doma, tak i pro ty, kteří cvičí ve fitku. Dokonce je v nabídce i jeden zaměřený pouze na břicho, který je úplně zdarma. Což mi přijde hrozně super. No jak asi tušíte, já si samozřejmě vybrala cvičení ve fitku a jelikož jsem to chtěla jako opravdovou měsíční výzvu a nejsem žádný troškař, zvolila jsem rovnou pokročilou verzi. Pak už jsem jen vyčkávala do druhého dne, kdy mi na e-mail dorazily informace pro první týden.

Když mi dorazily první informace o jídelníčku a cvičebním programu, nestačila jsem se divit. Všechno jinak. Vyděsil mě hlavně totální opak toho, jak jsem jedla doteď. Týden rozdělen na nekalorické/netréninkové a kalorické/tréninkové dny. V duchu mi běhaly hned myšlenky na to, jestli to byl dobrý nápad a jestli to zvládnu. A taky myšlenky o tom, jak to prostě zvládnout musím. Jednou jsem do toho šla, tak to přece nemůžu vzdát. Řekla jsem si, že to bude taková moje osobní challenge. Postupně mi po celé týdny chodily tipy pro zdravý životní styl, recepty a nové informace pro následující týden, což mi přišlo na programu super.

Možná Vás zklamu, ale tenhle článek nebude obsahovat fotky před a po. Fotky před sice mám, ale na fotky po je ještě brzo. Program jsem nedokončila a včerejším večerem jsem mu po necelých třech týdnech řekla sbohem. Nezvládla jsem ho. 
Program není pro mě. Pro mojí osobu. Pro někoho, kdo to nemůže hrotit do extrémů, jinak to dopadne zle. Pro někoho, kdo si zažil přejídání, hladovky, nebo zvracení.


Jsem člověk, který musí jíst to, na co má chuť a cvičit to, na co má chuť. Nemůžu se řídit podle někoho jinýho, kdo mě ani nezná. Já sama se musím hlídat a kontrolovat a nemůžu spoléhat na nějaký program. Někdo si možná řekne, že měsíc je krátká doba, ale mě stačí pár minut k tomu, abych si zkazila to, s čím úspěšně bojuji rok a půl. A nechci se v tom zase plácat jen kvůli tomu, že jsem neponaučitelná.

Nemyslete si prosím, že program "Dostaň se do formy" je nějaké zlo, nebo něco špatného. To jen já jsem špatný klient. Jsem si na sto procent jistá tím, že kdo program zvládne, tak se opravdu dostane do formy. Já už po 14ti dnech viděla výsledky, jako dlouho ne. Lezlo mi břicho, neměla jsem ho přes den vůbec nafouklé, splaskly mi nohy. Celkově jsem si při pohledu do zrcadla připadala líp a viděla jsem, že program je hodně účinný. 

A abych to řekla tak nějak konkrétněji, protože přeci jenom tohle je recenze na program a určitě Vás zajímá víc o tom, co jsem nezvládla. Pro mě to bylo velké omezení sacharidů, na což jsem já, jejich milovník, nejsem absolutně zvyklá. O to více se ale jedlo zdravých tuků, které jsem před programem jedla jen tak akorát. A dokonce je v programu zařazen půst, který si každý upraví podle svých možností. Někdo ho drží jen do oběda, někdo jen do odpoledne a někdo si dá až večeři. Já samozřejmě hecla ty nejdelší.

Takže zkráceně a stručně řečeno, co se týče jídelníčku, byl to pravý opak toho, jak jsem jedla do doby, než jsem se do programu pustila.

Pokud má člověk čas, energii a náladu, věřím, že se dají z tohoto jídelníčku sestavit i nějaké originální kombinace jídel a nenudí to. Ale já tyhle tři týdny nevěděla, kam dřív skočit a jedla jsem skoro furt to samé dokola. Kalorický, tréninkový a ten, který se dal líp vydržet - den, vypadal takto. Snídaně byla většinou tvaroh a ořechy, protože to byla jediná sladká snídaně v nabídce. A ehm ... já bez sladký snídaně nedokážu opustit byt. K obědu jsem většinou měla kuřecí maso se zeleninou, potom padl další tvaroh ke svačině. Po tréninku jsem snědla jeden kus ovoce a vypila protein a na večeři jsem si dala rýži buď s masem, nebo vajíčkama, nějakýma oříškama a zeleninou. Jako dobrý, hlad jsem ani neměla, možná jen ze začátku a to spíš dopoledne, ale to se dalo vydržet. Horší bylo to, že jsem neměla čas hrotit a přemýšlet, jak si jídelníček zpestřit a jedla jsem furt to samé dokola. 
Nekalorický, netréninkový a ten náročnější den byl už horší a chuť jsem měla na všechno už od doby, co jsem ráno otevřela oči. Snídaně totiž byla v podobě jednoho kusu ovoce. Tento den jsem si vždycky uvědomila, jak hrozně ráda mám tvaroh s oříškama, protože jeho snědení trvalo víc než 30 sekund a mě přišlo, že do žaludku alespoň něco po ránu dám. Jinak byl den stejný, až na vynechání ovoce a proteinu po tréninku (logicky) a večerní porce, která byla malinko menší, než ta v den tréninkový.
A poslední varianta byl již zmíněný půst. A můžu Vám upřímně říct, že mi nikdy nechutnala rýže s kuřecím tak jako v den půstu. V den půstu jsem totiž celý den byla bez jídla a večer jsem měla normální večeři, jako v tréninkový den.

Ale co pro mě bylo úplně nejhorší? Káva jedině bez mléka! Horor. Na to jsem se vykašlala hned po pár dnech. Pardon, ale jestli mám žít bez kávy s mlékem a při tom být blogerkou, tak to mě ani nehne. Psaní článku a mít vedle sebe kávu je pro mě rituál bez kterého by nic dobrého na mém blogu nevzniklo. 

Jídlo sice bylo horší, ale co se týče tréninků, byla jsem nadšená a hrozně spokojená. Každý trénink mě neuvěřitelně bavil a každý týden jsem viděla zlepšení a posun dál. Zařadila jsem do plánu spoustu nových cviků a kombinací několika cviků po sobě. Zjistila jsem, že moje tréninky před tímto programem, byly zbytečně dlouhé a zapotila jsem se daleko míň. Dneska už vím, že se dá trénink odjet za hodinu se vším všudy a jsem totálně zničení, spocená a rudá, jako nikdy předtím. Každý trénink už budu začínat rozcvičkou, při který se trochu zapotím a připravím tělo na výkon. Budu dělat daleko míň cviků při tréninku, ale o to víc budu přidávat na závaží, intenzitě a správné technice. Mezi sériemi budu nadále dělat kratší pauzy a kardio budu zařazovat v podobě kruhového tréninku, sprintu na páse, nebo výběhem na čerstvý vzduch. Myslím, že tréninky jsou na mém těle a výkonu opravdu vidět. Mákla jsem si jako nikdy, každý trénink mi dával hrozně moc pozitivní energie a novou motivaci. Možná i proto mi v tyto dny nedělal až takový problém jídelníček.


Nevím, jestli to bylo psychikou, špatnou náladou, změnou, nebo něčím jiným, ale včera se stalo něco, co mě opravdu vyděsilo a donutilo mě to program vzdát. Přišla jsem domů, klasicky jsem se navečeřela, ale porci jsem si dala jako v tréninkový den, i když jsem necvičila. Byla jsem po celém dnu v práci hrozně vyhladovělá a tvaroh mi už lezl ušima, tak jsem si dala víc rýže a vajíček, protože jsem na to měla děsnou chuť. Pohled mi cestou z kuchyně zavadil o tunu ovoce, kterou mi mamka nakoupila. A hned mi problesklo hlavou, jak bych si dala konečně něco jiného. Večeři jsem snědla ... chodila jsem po bytě, byla na blogu, dala si vanu, ale furt jsem se nedokázala uklidnit a přestat myslet na jídlo. To už jsem nezažila opravdu dlouho. V hlavě mi ale běhalo, že už jsem si dala tu větší večeři a že už teď mám výčitky, tak to nemůžu podělat ještě víc. Po nějakých 20ti minutách jsem se rozhodla, že si dám teda ještě tvaroh, abych se aspoň trochu uklidnila. Dávám tvaroh do mističky v tu chvíli mi hráblo a já byla v amoku, jako když jsem se tenkrát přejídala. Všechno jsem hodila za hlavu, mozek mi vypnul a já přestala myslet na to, co už jsem zvládla. Přesně jako tenkrát. Do tvarohu jsem začala lít sirupy, házet všelijaký ovoce, ořechy a prostě milion zbytečností, který v jídelníčku rozhodně nebyly. Snědla jsem ho asi za sekundu. V hlavě mi ale už šrotovaly další myšlenky na to, jak je doma tuna jídla. Snědla jsem několik lžic kešu másla. Otevřu mrazák a ano byla tam a já to věděla. Čokoládová zmrzlina. S vypnutým mozkem jsem ji začala rozbalovat, sedla jsem si a bez myšlení jsem se začala ládovat něčím, na co jsem před programem neměla ani pomyšlení. Třikrát jsem si kousla a hodila jsem ji do koše. A dost! Nemůžu hodit tolik úsilí jen tak za hlavu. Končím! V hlavě mi totiž při konzumaci zmrzliny proběhla myšlenka na to, že bych se ji mohla zbavit jako tenkrát. Jakmile jsem ji vyhodila do koše, chtěla jsem jít zazvonit na sousedku, ať mě propleskne, abych se vzpamatovala. No sakra Péťo, stojí ti to za to!?

Myslím si, že mám silnou vůli, že už dokážu bojovat a makat, ale v rámci možností. Tři týdny je krátká doba, ale dost dlouhá na to, abych si uvědomila, že nechci riskovat. Včerejší myšlenka při jedení zmrzliny mě vyděsila a já mám prostě strach, že příště třeba budu mít ještě horší náladu, nebo mi vypne mozek ještě víc a já to po roce a půl podělám a budu zase tam, kde jsem byla. Neustále píšu o tom, ať nedržíte diety, nehrotíte to a posloucháte svoje tělo a jak vidíte, tohle je další důkaz toho, že je to pravda. Šla jsem jinou cestou a málem to špatně skončilo i když jsem si předtím myslela, jak jsem už proti problémům s jídlem silná. Někdo si možná řekne, že to včera nebylo žádný přejedení. Taky že nebylo. Tu zmrzlinu jsem naštěstí dokázala včas vyhodit, ale nechci ani vědět jak by to skončilo, kdybych to neudělala. Už jenom to, že jsem takhle ujela a z minuty na minutu jsem radši vypla mozek, než abych dál pokračovala mě utvrdilo v tom, že mi to za to nestojí. A jak jsem psala na začátku, nejsem žádný extrémista. Pokud se mám neustále prohlížet v zrcadle, vyčítat si každý sousto navíc a mám to hrotit 24/7, tak pardon, ale to se na to raději vybodnu. Program byla opravdu super zkušenost, něco jsem shodila, vylezlo mi břicho a tréninky jsem posunula o hodně dál, ale už stačí. Je mi nějak jedno, že tahle recenze asi stojí za prd. Věřím ale, že někdo, kdo neměl problémy s jídlem a chce zhubnout bude z programu nadšený a určitě mu pomůže na 100% ke krásný postavě, ale pokud jste někdy zvracely, nebo se přejídaly, pro Vás opravdu program není. 


Jak jsem vždycky říkala ... blog je pro mě místo, kde se můžu svěřit a být upřímná. A to se týká i spoluprací, recenzí a mého názoru na to všechno. Mohla jsem tady hrát frajerku a dělat, jak jsem to nepokazila a tím udělat větší reklamu pro tento program, ale to bych to tady mohla rovnou zabalit. Věřím, že program hodně lidem pomohl, pomáhá a pomůže k lepší postavě a taky věřím, že hodně z Vás ho dokáže dotáhnout do konce. Já to nedokázala, ale to neznamená, že to nedokážete Vy. Přeji Všem, kteří se do programu pustí hodně štěstí a držím Vám palce, ať ho zmáknete levou zadní. Já doufám, že ke mě budete tolerantní a pochopíte mě. Mě se totiž po dopsání tohoto článku hrozně ulevilo a spadl mi kámen ze srdce. Děkuji za to, že k Vám mohu být upřímná a děkuji za možnost vyzkoušet si tento program na vlastní kůži. Vezmu si z toho jen to pozitivní a věřím, že mě ty tři týdny posunuly zase o kus dál. :)

40 komentářů:

  1. Vím, že se to nebude číst lehko, ale čekala jsem to. Vždyť jen týden nebo dva předtím si sem psala, jak důležité je nedržet žádné striktní jídelníčky, ale jíst a žít zdravě. Jsem ráda, že jsi udělala tak super silné rozhodnutí a ukončila to.

    Sice říkáš, že asi rok jsi ze všeho venku, ale i to mi přijde jako hrozně krátká doba. Prosím, prosím, prosím, už nedělej věci jako restrikce kalorií nebo přísné tréninkové programy. Jsi úžasná a vypadáš skvěle. Věnuj se blogu, trénování a skupině!! :)) Podle mě ti mohu dát více seberealizace než dokončení tohoto programu:).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně, jak píšeš a já Ti moc děkuju za názor a podporu. Vážím si toho a jsem moc ráda, že jsi mi napsala. :)

      Vymazat
  2. Péťo, tohle vůbec není něco, za co bych tě měla odsoudit kvůli slabé vůli - naopak jsi se dokázala včas zastavit a právě pomocí vůle se nemuselo opakovat něco s čím jsi měla takové problémy. Je to naprostá hloupost a mě to ještě víc utvrdilo v tom, jak úžasná osoba jsi. DOKÁZALA JSI TO ZASTAVIT, TO JE PROSTĚ SKVĚLÝ! Strašně tě obdivuju a jsem neskutečně ráda, že ačkoliv je hranice mezi zdravým životním stylem a ppp velmi tenká, i tak jsi to dokázala vyhodnotit a vzpamatovat se. Jen mi moc nejde do hlavy, proč jsi do něčeho takového šla. Podle mě by takové programy a jídelníčky měly být dělaný na míru a navíc mi tenhle program ani moc kvalitní nepřijde - jeden kus ovoce k snídani? Vážně? Sice sama o tomto programu nic nevím - jen z tvého vyprávění, ale za mě bych do toho nešla. Ale na druhou stranu je to zase nová zkušenost, kterou aspoň já vidím jako hodně přínosnou :) Moc ti držím palce a fakt oceňuju, že se dokážeš takhle otevřít, rozhodně to pomáhá nespočtu lidí :) Jsi skvělá!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hrozně děkuju za takový komentář, dal mi opravdu hrozně moc síly a energie. Jsi zlatá! ❤

      Vymazat
  3. Peti !!!!perfektny clanok !!!osobne poviem ti pravdu stale nechapem proc sa holky ktore presli ppp stale vrtaju v pocitani kalorii a v dietach..mna to uplne nasiera �� je nutne pochopit ze je to cesta do pekla a ty si to len potvrdila...si uzasna a uprimnost sa ceni najviac ..verca

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Občas si asi myslíme, že už jsme hodně odolné a silné. Avšak opak je pravdou. Mezi ppp už bude navždy tenká hranice a musíme si dávat pozor. Moc děkuju za podporu! :)

      Vymazat
  4. Mám to stejné...Nic nemůžu hnát do extrému,nic. Stále jsem teď váhala jestli do toho mám jít také,ale nakonec jsem šla do jídelníčkové výzvy Tomáše Jehličky,a jsem ráda �� Vůbec to nevadí že jsi to nazvladla,naopak klobouk dolů za to, že jsi to dokázala zarazit!
    http://lifestyle-by-mag.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak se drž, přeji hodně štěstí. :) A moc Ti děkuju.

      Vymazat
  5. Máš jen pravdu a doufám, že tím nikoho nepobuřuješ, protože říct naplno svůj názor jen tak někdo neřekne. Takže mě to jen utvrdilo v tom jakou máš silnou vůli a jaký si dříč a vážím si toho, že dokážeš pomoci všem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se prostě nemůžu tvářit, že se nic neděje, nebo tady lhát. :) Děkuju moc za pozitivní komentář. :*

      Vymazat
  6. Ahoj Péťo, jsem moc ráda, že jsi to v čas zatavila. Tímhle článkem jsi v mých očíh stoupla ještě mnohem víc. Jsi silná bojovnice a neskutečně tě obdivuju. Díky tobě se stále držím zdravého jídla a nepodlehla jsem nutkání celý den hladovět, nebo se šíleně přejíst. Taky to, jak stále opakuješ, že máme poslouchat své tělo a dávat mu to, o co si samo řekne, mě drží nad vodou a já jsem teď šťastná jako nikdy dřìv (i když s 10kg navíc). Moc děkuju a bojuj dál ❤

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to opravdu děkuju! Hrozně si mě potěšila a já jsem ráda, že jsi mi to napsala. Děkuju moc a drž se! :)

      Vymazat
  7. Wooow Peťo si úžasná.... omnoho viac sa ma dotkla tvoja úprimnosť... ako keby si teraz povedala, že si to dala, a že máš uplne dokonalé telo... Môžem povedať, že si naozaj vyzreté dievča s obrovským darom pomáhať dievčatám s týmito problémami... Veľmi si mi pomohla... Samozrejme aj cvikmi , receptami no jediná vec, ktorá mi naozaj pomohla bola tvoja UPRIMNOSŤ. Prosím ostaň takto úprimná napořád :D Lebo je to naozaj vzácne. A týmto článkom si mi otvorila oči, lebo nedávno sa mi stala podobná vec, ale nie prejedaním sa, ale uvidela som tvoje fotky akási si na nich nádherna a povedala som si : Och joj musím schudnúť som taka tučná... A pri tom som už dosť schudla... a začala som ešte viac obmedzovať sacharidy a bolo to celé zle... až som to nakoniec horkoťažko znova stopla... A už nechcem znova sa dostať do starých kolají... Verím, že spoločne sa z toho dostaneme... GBY+
    A péťo? prosím, nezabúdaj na to, že si veľmi vzácna a krásna, a že tvoja hodnota sa nachádza hlboko v tvojom srdci.

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj Péti,jsi opravdu silná a ja čumím! :o.Udělala si dobře že ses včas zastavila a program skončila.Taky jsem vděčná za to,že to tady píšeš popravdě a nelžeš nám tady jak se ti program strašně líbil a já nevím co dalšího.Jsi pro mě strašně velká motivace <3.Taky jsem chvilku trpěla přejídáním ale ani zdaleka ne takovým jako ty a navíc u mě to trvalo jen chvilku za což jsem děsně ráda.Ale je to peklo doslova.Pokračuj ve skvm jidelničku a nepouštěj se do extremu :) Jsi skvělá jen tak dál :*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je jasný, že to napíšu tak, jak to je doopravdy. :) Nebudu Vám tady přece lhát. Moc děkuju za takovou reakci a podporu. :*

      Vymazat
  9. Ahoj Peto,
    Uprimne jsi me trosku vydesila, kdyz jsem slysela, ze do toho jdes. Je super, ze mas ted nove zkusenosti a jak pises, posunulo te to o neco dal. Ale tohle mi k tobe nesedlo. A je super, ze jsi si to uvedomila vcas a odneses si z toho i tolik noveho a hlavne pozitivniho. Drzim palce, at jsi spokojena. Ja se ted taky hodlam postavit vyzve. Tak uvidime, co z zoho bude. Dekuju za dalsi super clanek! :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Potřebovala jsem změnu, něco nového a to byl ten největší důvod, proč jsem do toho šla. :) Držím palce ve výzvě a děkuju moc! :)

      Vymazat
  10. Tyjo já nevím, ale podle toho, co píšeš,mi ten jídelníček přijde dost hroznej. Kousek ovoce k snídani? To bych umřela hladem už deset minut po snídani. A ani ten tvaroh mi zrovna na snídani nepřijde ideální. Radši jíst normálně s rozumem než tohle ����

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Byl příšernej. :D Tvaroh nechci vidět ani na obrázku. :D Přesně tak, moje slova! :)

      Vymazat
  11. Jak jsem to četla, tak ten tvůj zvrat mi připomněl mě, když jsem drzěla diety a pak jsem je ukončila, protože jsem to nezvládala, protože mi chybělo něco v jídelníčku a jsem za tebe ráda, že jsi tu zmrzlinu vyhodila a nepokračovala v jedení, protože já bych asi pokračovala. Úplně jak jsem to četla, tak jsem myslela jenom na to, jak se asi cítíš a doufám, že teď budeš zase v pořádku a budeš dodržovat ten svůj režim, který ti vyhovuje a držím palce :) jsem na tebe hrdá, že jsi to ukončila. :) V tvém případě bych asi udělala to samé :D :) A neboj pořád tě mám ráda :) hodně zdraví a sil :) :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty extrémy jsou hrozně nebezpečný a já jsem taky hrozně ráda, že jsem to dokázala zastavit a nepokračovalo to dál. :) Děkuju moc za podporu, vážím si toho!

      Vymazat
  12. Páni!Právě teď jsem na tebe narazila a musím říct WOW!Nikdy mě žádné blogy nebavily,ale tohle?Je bomba!Tvoje články se tak strašně dobře čtou a jsi samozřejmě obrovská motivace!!Už se nemůžu dočkat dalšího úžasného článku��������

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jooooooo! To je tak krásný číst takový komentář! Hrozně moc děkuju! :*

      Vymazat
  13. Nikdo tě za tohle Péťo odsuzovat nemůže, je to jen další zkouška a experiment v životě, který si může vyzkoušet každý z nás.
    Není to nic zakázaného, ale musím uvést svůj názor, že jsou tyhle přísné programy opravdu spíše pro extrémisty, kteří se věnují tělu závodně a potřebují být vysekaní na 100%, alespoň podle mě.
    Jsi krásná takhle, a to i s tvým pocitem, že bys chtěla trochu shodit po zimě, to máme každá, ale není třeba se trápit takovým extrémem, který ty určitě nepotřebuješ :)
    Já osobně vím už teď, že jsem stejná, nedala bych to ani z poloviny, protože mám úplně stejné problémy s dřívějším přejídáním a chápu tvou mysl, že se mozek může ve vteřině zbláznit a ty v tu chvíli sníš, na co přijdeš. Je to jen a jen psychika - pojistka tak dlouho pracuje, až se spálí a bouchne.
    Každopádně tě obdivuji, že jsi to aspoň zkusila, jsi dobrá, a to jsi to nemusela ani dokončovat! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, já jsem stejného názoru, nevím co mě to popadlo. :D :) Moc děkuju za hezký slova, opravdu mi Tvůj komentář pomohl a já jsem hrozně happy, že tu mám takovou podporu! :)

      Vymazat
  14. Myslím si, že nikdo nemá právo tě soudit. Jsi silná osobnost, veliká motivace a nejen to. Zůstaň svá i nadále.

    OdpovědětVymazat
  15. ahooj Peti, jedalnicek, co si popisovala v poriadku, podla mna, nie je. nie je vhodný pre osoby, ktore netrenuju, nie to este pre niekoho kto podava velké výkony. my potrebujeme k životu sacharidy, nas mozog ich vyžaduje denno denne, aby mohol fungovat a ak clovek este sportuje, potrebuje ich viac.
    vyzeras super, ale najkrasie budeme aj tak len spokojne, usmiate. ziadne extrémy v zivote ok nie su. spravila si dobre, ze si to nechala tak a len si vybrala, co ti pasuje. :)
    a tvoj ranny "preslap" nebol vobec tak hrozný, vsetko si to cez den spálila. :)
    krasny den :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není no, je to extrém. :/ Jsi zlatá a moc si mi svým komentářem pomohla! :*

      Vymazat
  16. Péto, děkuju za tenhle příspěvěk. Již čtvrtým rokem se potýkám se záchvatovitým přejídáním (které jsem si nahodila dietami a příliš rychlým hubnutím), které vždy kompenzuji striktními dietami. Před pár dny jsem narazila na audioknížku "Bulimia Help Method" od Richarda Kerr, zároven jsem narazila i na Tvá videa a všechno se začíná pomalu zlepšovat. Zjistila jsem, že mě chytali největší záchvaty jakmile jsem trochu přitvrdila v jídelníčku a začala se trochu víc omezovat. Mám momentálne 78kg a 173cm, moje normální váha je 60kg, takže si dokážeš představit ten stres, který pocituji, když se zamyslím nad tím, že musím zhubnout 18kg... ale poslední 4 roky jsem nevydržela víc jak 12 dní bez toho se přejíst, takže doufám v to, že ted když se odprostím od myšlenky diet a hubnutí a začnu jíst zdravě, dopřávat si čas od času a soustředit se hlavně na sport—tak, jak doporučuješ ty, věřím, že váha půjde dolů sama.

    Chci tím hlavně říct, že děkuju, protože vím, že nejsem jediná, které neprospívá jakákoli forma tvrdého režimu, a vím, že to není tím, že bych neměla silnou vůli.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem moc ráda, že se Ti daří a že se vše vrací do normálu. :) Jsou to malý kroky, ale z vlastní zkušenosti doporučuji, aby ses nejdřív zbavila přejídání a až potom hubla. Moc Ti držím palce a děkuju!

      Vymazat
  17. Članok ma dojal bol uzasny a verim ze si sa poucila ty sa nemusis nejako prisne stravovat vyzeras uzasne sledujem ta aj na youtube a chcela som sa opytat ci je vporiadku ked cvicim podla tvojich vide aj ked mam 14 ale tvoje videa ma bavia a rada podla nich cvicim

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hrozně děkuju, vážím si toho. Jasně, že můžeš. Mám radost, že Tě cvičení se mnou baví! :)

      Vymazat
  18. Myslím, že jsi udělala dobře. Být tebou bych se asi bála, že se mi vrátí ty potíže, které jsi měla dříve a je dobře, že jsi s tím zavčasu švihla. Přece nejde o to mít vyrýsované břicho do poslední buňky tuku za cenu nespokojenosti či dokonce zdraví. Palec nahor! :-)
    www.allexa.cz

    OdpovědětVymazat
  19. Peťo hrozně moc ti děkuju za tenhle článek!Už asi půl roku hubnu a ted jsem se trošku zasekla...Mám trošku menší problém,který mě tak trochu omezuje ve cvičení...no a kvůli toho jsem se začala zaobírat až moc kalorii.Hledala jsem si furt,kolikmá co kalorií a podobně.Když jsem snědla něco nezdravého hndka jsem si to vyčitala.Každý den jsem se vážila a byla na sebe naštváná jen za to když číslo na váze bylo větší jen o 3OOg...ty jsi mi,ale ukázala že je důležitější jíst zdravě a cvičit(pro mě tedy omezeněji) a nečekat,že výsledky uvidím ze dne na den.Nedokážu ti ani napsat,co jsi pro mě udělala,ale věř mi že já si toho opravdu hrozně moc vážím a vídím jak moc silná žena a motivace spousto dalších lidí to jseš!Vážím si tě a děkuju :))

    OdpovědětVymazat
  20. Z toho co popisuješ, je úplně očividný, že tělo mělo málo živin. Ovoce na snídani? Tvaroh s ořechy na snídani? Vždyť snídaně je základ dne a kdy jindy se má člověk najíst? Tělo se bránilo, protože určitě nedokázalo fungovat při tak nízkým energetickým příjmu. Rozhodně to není projev tvojí slabé vůle (protože ta je až neuvěřitelně silná), ale projev tvého těla, že má hlad.... Nepřestávej dělat co tě baví a hlavně mysli na to, aby tvoje tělo už nemělo hlad. Fandím ti a držím palce!!! :)

    OdpovědětVymazat
  21. Péťo, jak ten článek čtu, vážně mě mrzí že jsi takovou chvíli musela znova zažít. Ale na druhou stranu tě aspoň utvrdila ve vědomí, že tvoje vlastní správná cesta nemůže být řízená a nalajnovaná někým jiným. Mám to stejně a znám tyhle pocity. Musím vždycky poslouchat samu sebe a dělat věci hlavně tak, abych já byla šťastná. A i když někdy zaškobrtneme, hlavní je si to uvědomit :) děkuju ti že s námi sdílíš i tyhle momenty, moc nám všem pomáháš. <3

    OdpovědětVymazat
  22. Ani nedokážu vyjádřit ten obrovský dík nejen za tento článek, který mi momentálně byl tou nejlepší a největší oporou a povzbuzením, kterou bych mohla dostat. Patřím mezi ty, které bojují a snaží se udržet se na tenkém ledu a nechat ho sílit. Avšak krize jsou a ačkoliv nikomu nepřeji žádné pády ani horší chvíle, jsme pořád lidé. Chceme být lepší, testujeme své hranice a přesně tady se ukáže jak jsme či nejsme silní. Dokázala jsi být silná, a tím dáváš sílu i nám dalším. A za to ti patří obrovský dík <3 K.

    OdpovědětVymazat
  23. Ahoj Peti. Obrovský respekt za to, že jsi měla koule tento článek napsat a takhle do detailu, prostě přiznat barvu. Jsem strašně ráda, že jsi to dokázala ještě zarazit včas, protože moc moc dobře vím, jak neuvěřitelně je to těžký a mně samotné se to dřív podařilo zřídka. A taky věřím, že tohle byla vzácná zkušenost a teď už zkrátka budeš s jistotou vědět, co je pro tebe konkrétně nejlepší. Jsi úžasná! ;-)

    OdpovědětVymazat
  24. Ahoj Peti, docela zírám - k snídani ovoce nebo tvaroh s ořechy a případně tvaroh 2x denně? nechápu jak tohle může sestavit člověk, který by tomu měl rozumět. Udělala jsi dobře, že jsi to vzdala, protože by sis akorát ublížila a dostala se zpátky tam s čím jsi tak dlouho bojovala...navíc tělo se začalo bránit samo...děkuji za recenzi, takovým výzvám se vyhnu obloukem!

    OdpovědětVymazat

Moc si vážím každého Vašeho komentáře. ♥