Snow Grey Glitter Pointer

21. listopadu 2017

PODZIMNÍ KOLÁČ



 
ROZEMLETÉ OVESNÉ VLOČKY - 115g
CELOZRNNÁ ŠPALDOVÁ MOUKA - 70g
VEJCE - 2ks
SKOŘICE - 1 lžička
KYPŘÍCÍ PRÁŠEK - 1ks
VANILKOVÝ PUDINK - 1ks
HRUŠKA - 3ks
JABLKO - 1ks
HROZINKY
SLADIDLO
ROSTLINNÉ MLÉKO - 400ml
Smícháme vločky, mouku, kypřící prášek, skořici, sladidlo dle chuti a vejce. Do těsta přidáme postupně rostlinné mléko. Množství podle hustoty těsta. Těsto vlijeme do formy a dáme péct zhruba na 5 minut (150 stupňů). Z rostlinného mléka, pudinkového prášku a sladidla si připravíme pudink podle návodu. Na těsto vlijeme pudink a vršek koláče nazdobíme nakrájenými hruškami, jablky a hrozinkami. Pečeme dalších cca 40 minut zhruba na 180 stupňů. Necháme ztuhnout do druhého dne. :)


11. listopadu 2017

DÝŇOVÉ RIZOTO

 
DÝNĚ HOKKAIDO
MEDVĚDÍ ČESNEK – může být i sušený
PETRŽEL
ČESNEK
CIBULE
KUŘECÍ MASO
SŮL, PEPŘ
ROSTLINNÁ SMETANA
ŘEPKOVÝ OLEJ
DATLOVÝ SIRUP
LAHŮDKOVÉ DROŽDÍ
RÝŽE
Nejdříve si dáme vařit dýni do osolené vody a to samé provedeme s rýží. Dále cibuli a stroužek česneku nakrájíme na jemno. Orestujeme na kapce řepkového oleje. Poté přihodíme na pánev na nudličky nakrájené kuřecí maso. Maso orestujeme a poté přidáme uvařenou dýni, kterou lehce rozmělníme vařečkou. Přidáme rostlinnou smetanu, petrželku, medvědí česnek, sůl a pepř. Poté můžeme přidat rýži a celé jídlo dochutíme kapkou datlového sirupu a trochou lahůdkového droždí.

10. listopadu 2017

NO NEKUP TO! #11

Už od malička jsem hrozný "úchyl" na deníčky, sešítky, lepítka a všelijaký pastelky a propisky. I když ve finále nejsem člověk, který by měl svůj život do puntíku naplánovaný, chtěla jsem dát svému žití nějaký ten řád. A tak jsem pátrala, pátrala až jsem na internetu vypátrala Happy Planner. Kdo Happy Planner neznáte a zároveň máte tu stejnou úchylku na deníčky jako já, mám pro vás super tip. Protože tohle není jen tak nějaký deníček, ale je to totálně promyšlený a do posledního detailu dokonalý diář. Můžete si buď pořídit jen diář a jeho různé velikosti, nebo dokonce celé balení včetně nálepek, lepítek a propisky. Takže roztomilost level nekonečno! Já nakonec neodolala kytičkované variantě. Kdo by to čekal, že jo!? Velikost jsem zvolila tu největší, abych měla prostor se vypsat a diář jsem si vzala v balení s nálepkami a dalšími roztomilostmi. Cena diáře byla nějakých tisíc korun, ale nelituji toho. Je to ten nejkrásnější a nejlepší diář, jaký jsem kdy měla. Tady v ČR jsem bohužel nepostřehla a neobjevila tolik variant a provedení, ale pokud vám nevadí, že na něj budete chvilku čekat a připlatíte si za poštovné, určitě najdete další jeho kreace i na zahraničních e-shopech.


4. listopadu 2017

MŮJ PRVNÍ PROGRESS



Po velkém úspěchu předchozího článku o mých začátcích jsem se rozhodla, že na něj navážu a sepíši pro vás pokračování o mé další etapě zdravého životního stylu. Dneska bych vám ráda sdělila něco o tom, jak se moje začátky postupně vyvíjely a popsala vám zhruba první tři měsíce mého nového života.

1. listopadu 2017

MOJE ZAČÁTKY


Teď mi došlo, že ani nevím, jak dlouho už žiji zdravě. Chtěla jsem napsat přesné číslo, ale netuším. A vypátrat to nemůžu, protože mám rozbitý telefon. Takže to odhadnu. Dejme tomu necelé tři roky. Toto letí.
Dneska budu vzpomínat. Vzpomínat a hrabat se v myšlenkách a zkušenostech z mých začátků se zdravým životním stylem a se způsobem života, kterým žiji doteď. Přišlo mi totiž za poslední dobu nespočet dotazů o tom, jaké byly moje začátky, jak dlouho už makám a jestli mám nějaké rady k tomu, jak vlastně se zdravým životním stylem začít. V každém případě musím ještě doufat, že dneska buď opravím mobil, nebo si koupím nový, abych mohla doložit do článku nějaké "oldskůl" autentické fotografie.

30. října 2017

VYCHYTÁVKA "PIZZA PEC"


Dneska bych vám ráda ukázala mého pomocníka do kuchyně. Už jsem vám ho představovala v některých mých videích. Pod každým videm bylo ale ohledně něj tolik dotazů, že mě to donutilo k tomu, abych vám sepsala rovnou i článek a malinko víc vám ho představila. Když mi firma DOMO chtěla poslat na vyzkoušení něco s názvem "Pizza pec" byla jsem k tomu docela skeptická. Pizzu si dělám jednou za tři měsíce a nikdo jiný u nás doma taková jídla nemusí. Proto jsem si říkala, že budu mít alespoň větší motivaci, abych zkoušela i jiná zdravá těsta na pizzu a ne po každé jen to moje už vyzkoušené a oblíbené z ovesných vloček. Když mi tedy domů dorazila obří krabice s touto vymožeností, vrhla jsem se do rozbalování. Nejdřív mě docela překvapilo o jak velkou věc se jedná. Pizza pec má na průměr nějakých 30 centimetrů. Dále mě překvapila tím, že přímo na obalu je hned zvýrazněno, že není určená jen na přípravu a pečení pizzy. Ale je to multifunkční přístroj. Najednou jsem byla přesvědčená o tom, že to bude velký pomocník. Jenže ve mě byl furt otazník. Bála jsem se, že se jídlo bude na pánev připékat.

28. října 2017

DO CVIČENÍ DÁVÁM VŠECHNO


Co se týká jídla a celkově zdravého životního stylu, vždycky říkám ostatním a celkově hlásám do světa, že stačí jít zlatou střední cestou. V poslední době je pro mě opravdu nesmírně důležité mít sama se sebou harmonický vztah, poslouchat svoje tělo a vnímat to, co mu vadí, nebo naopak vyhovuje. 
Co se týče jídla, tak je to za mě naprosto nejlepší možný způsob, jak dojít do fáze, kdy vám jídlo dělá radost, ale zároveň vás a vaše tělo posouvá tím správným směrem a za cílem, po kterém toužíte. Ovšem u cvičení se můj názor na toto malinko liší. Každý den máte možnost dát svému tělu nový podmět k tomu, aby se mohlo měnit, tvarovat, zpevňovat. Den má 24 hodin denně. Za den sníme několik porcí jídel. Kolik porcí jídel přes den sníme se liší u každého z nás. Ale každý z nás má možnost naše tělo, zdraví a výsledky ovlivňovat jídlem 24 hodin denně. To je přeci dost času na to, abychom si rozmysleli, naplánovali, uvařili a snědli to, co chceme. Jenže se cvičením to je úplně jinak. Já osobně jsem typ člověka, který by jedl klidně 24 hodin denně a to i v kuse. U cvičení se to liší. Někdo vydrží cvičit 20 minut, někdo pár hodin, ale pochybuji, že bych dokázala makat den v kuse.

20. října 2017

RAKOUSKO TRIP


Upřímně ani nevím, kde začít a co tady psát. Jsem si jistá tím, že fotky prozradí víc. Ukážu vám díky nim krásu, kterou jsem před pár dny mohla procestovat. V Rakousku jsem byla zatím podruhé, ale tentokrát to nemělo ani jednu chybu. Nejenom, že bylo naprosto dokonalé počasí. Od rána do večera svítilo sluníčko a skoro celý den jsme chodili v tílku. Další výhodou bylo to, že je podzim a příroda byla dokonale zbarvená do teplých odstínů. No a aby toho nebylo málo, procestovali jsme rovnou pět jezer v okolí Mondsee a Altausee. 
Měli jsme jít v pondělí jen ven, nebo někam na výlet v okolí Prahy. Ovšem když jsem pronesla, že bych klidně jela až do Rakouska, nečekala jsem, že to vyjde. Hned druhý den jsem už balila pár kousků oblečení, pekla banánový chleba na cestu a ve 4 ráno jsme vyjížděli směr Rakousko. No ale spontánní nápady a výlety bývají nejlepší a přesně tak to bylo i tentokrát. Cesta k prvnímu jezeru trvala asi 6 hodin jízdy autem z Prahy, ale jen proto, že jsem se pěkně motali na dálnici v Rakousku. Nejmíň třikrát jsme objeli mega okruh dokola. Nemohli jsme se za boha napojit na správný pruh na dálnici. :D U prvního jezera jsme se vyvalili na molo, kam pařilo sluníčko a jen jsme se kochali a vyhřívali. No a hlavně odpočívali po dlouhé cestě, abychom mohli vyrazit dál.

13. října 2017

PERFEKTNÍ? NE, DÍKY!


Tolik věcí a pocitů si vybavím, když si v hlavě řeknu slovo "perfektní". Není to totiž tak dávno, co jsem si přála, aby všechno kolem mě perfektní bylo. Teda ne jenom všechno to, co mě obklopuje. Já sama jsem chtěla být perfektní. Žít perfektní život, perfektně vypadat, stýkat se s perfektními lidmi, dělat perfektní činnosti a práci. Tak nějak jsem doufala, že mě to udělá šťastnou bytostí a pořád jsem bojovala za to, aby všechno bylo na jedničku. 

4. října 2017

DÝŇOVÝ KOLÁČ


MENŠÍ DÝNĚ HOKKAIDO
VEJCE – 2ks
ROZEMLETÉ OVESNÉ VLOČKY – cca 150g (podle hustoty)
SKOŘICE
ROSTLINNÉ MLÉKO – podle hustoty
SLADIDLO/MED/SIRUP – dle chuti
VANILKOVÝ PROTEIN – 20g
Dýni rozmixujeme, smícháme všechny ingredience na těsto a vlijeme ho do formy. Pečeme zhruba 40 minut na cca 180 stupňů.

2. října 2017

JAHODOVÝ CHEESECAKE

ROZEMLETÉ OVESNÉ VLOČKY - 65g
POHANKOVÁ MOUKA - 50g
KAKAO - 20g
STROUHANÝ KOKOS - 20g
VEJCE - 2ks
KYPŘÍCÍ PRÁŠEK
SKOŘICE
ROSTLINNÉ MLÉKO - podle hustoty těsta
MED/SIRUP/SLADIDLO - dle chuti

KRÉM

TVAROH ODTUČNĚNÝ - 250g
ALPRO DEZERT VANILKA - 1ks
VEJCE - 1ks
MED/SIRUP/SLADIDLO - dle chuti

na ozdobení JAHODY

Ingredience na těsto smícháme a dáme péct zhruba na 10 minut do trouby, kterou předehřejeme na 180 stupňů. Poté smícháme suroviny na krém. Po 10 minutách vyndáme těsto z trouby a naneseme nahoru krém. Dáme péct na dalších 10 minut, zhruba na 150 stupňů. Po uplynulé době nazdobíme jahodami a pečeme dalších zhruba 25 minut. Poté Cheesecake necháme ztuhnout nejlépe do druhého dne.

1. října 2017

PRVNÍ TÝDEN ODŠKRTNUT


První týden jsem brala jako takovou startovací lajnu, kterou jsem potřebovala už hodně dlouhou dobu. Potřebovala jsem za sebou nechat některé věci a naopak některé další do svého života s nadšením a zápalem zakomponovat. Kdo teď netuší o čem hovořím, tak jde o to, že jsem se rozhodla dát si nový začátek. Přesně před týdnem jsem o tom tady na blogu psala článek a dneska bych vám chtěla sdělit, jak můj první týden dopadl a jak můj start začal. Chtěla bych tento článek psát častěji. Jako úplně nechci slibovat, že vyjde každý týden, protože se znám a vím, že když něco "musím", tak mi to pak svým způsobem nějak záhadně nejde. Ale chtěla bych se s vámi častěji dělit o to, jak to teď mám já se cvičením a jídlem. Přeci jenom mě to vždycky bavilo a doufám, že to bude i motivace pro vás, kteří taky bojujete za lepší pocit ve svém těle. 
V každém takovémto článku se společně podíváme na to, jak bych ohodnotila uplynulou dobu, co si o tom myslím, zda jsem zaznamenala nějaký pokrok, nebo naopak v čem jsem se zhoršila a mrkneme se společně i na to, zda jsem něco dělala, nebo jsem si jen válela "šunčičky". :D

24. září 2017

ZAČÍNÁM OD ZNOVA


Já ani nevím, jestli máte náladu něco takového číst. Ovšem já mám hodně velikou energii k tomu, abych se o to s vámi podělila. V dnešním článku budu upřímná, hodně ukecaná a šíleně namotivovaná. Protože jsem plně odhodlána k tomu, někam se posunout a dát si zase nějakou svou osobní výzvu. V poslední době jsem čím dál tím přesvědčená o tom, že tak jak momentálně žiji je pro mě nejvíc přínosné a dělá mě to nejvíce šťastnou osobou. Dělám práci, kterou miluji, stýkám se s lidmi, které mám nade všechno ráda, užívám si chvíle, které za to stojí a snažím se být produktivní. Ale to bych to nebyla já, kdybych to nechtěla ještě víc zlepšit a mít ze sebe daleko lepší pocit, než mám teď. Lidi, blíží se podzim. Šedý nebe, vítr ve vlasech, skoro každodenní déšť a já nechci sedět zavřená doma a čučet na seriály, nebo do stěny. :D Chci si užívat každý den a dávat do toho maximum. Proto tento článek, a proto všechny tyto myšlenky v mé hlavě. Je pár věcí, které bych na sobě chtěla zlepšit a je pár věcí, které bych ráda uskutečnila a zařadila do svého života. A dneska je ta správná chvíle se o to s vámi podělit a namotivovat sebe samotnou ještě víc.

17. září 2017

NIGHT RUN


Vy, kteří jste sledovali v sobotu moje Instagram stories, tak jistě víte, že jsme se s Nikčou zůčastnily běhu Night Run. Na běh jsem byla pozvána firmou Borotalco. Pozvání jsem samozřejmě moc ráda přijala, jelikož mě takovéto akce vždycky moc baví. Nikču jsem ale musela vzít bezpodmínečně s sebou! Je to moje parťačka a bez ní by to nebyla taková zábava. I když se jí ze začátku moc nechtělo, protože byla po dovolené a lenošení, kdy se nějak extra nevěnovala cvičení. Nakonec jsem ji ukecala a vzala celou akci jako výzvu. 

16. září 2017

VYPNI TĚLO & MYSL

Dneska mám pro vás docela "spešl" článek. Připravila jsem si pro vás tipy k tomu, jak vypnout mysl, tělo a jak si pořádně užít relax, či odpočinek.
Ještě než se vrhneme na samotné tipy, ráda bych zmínila to, proč je odpočinek důležitý. Odpočinek celkově beru jako takovou očistu těla a mysli. Načerpáme sílu, dobrou náladu a naše tělo má novou energii na to, aby pracovalo tak jak má. I když si nějací lidé myslí, že dávat 100% do všeho je užitečné, většinou tím nadělají větší paseku, než kdyby si občas odpočinuli a jejich tělo na chvíli vypnulo.

13. září 2017

ČERVENEC & SRPEN



Dva měsíce, které mě zase v mém životě posunuly dál, a které bych s vámi ráda rozebrala. Nevím, ani čím začít. Momentálně v mé hlavě hledám vzpomínky, o které bych se chtěla podělit a zkouším z hlavy vysypat ty, které už tam nechci. Bůh ví, jak se tenhle článek vyvrbí, ale jdeme na to.

9. září 2017

PERNÍK


BANÁN – 3ks
ČERVENÉ FAZOLE – 1 plechovka
KYPŘÍCÍ PRÁŠEK – 1ks
VEJCE – 2ks
ŘEPKOVÝ OLEJ – 1 polévková lžíce
CHIA SEMÍNKA – 10g
MED – 2 polévkové lžíce
ČOKOLÁDOVÝ PROTEIN – 30g
PERNÍKOVÉ KOŘENÍ – 10g
POHANKOVÁ MOUKA – 150g
ŠPALDOVÁ CELOZRNNÁ MOUKA – 150g
NA OZDOBENÍ
HOŘKÁ ČOKOLÁDA/NEBO ČOKOLÁDOVÁ POMAZÁNKA
Červené fazole a banán rozmixujeme a smícháme s dalšími ingrediencemi na těsto. Poté vylijeme koláč na plech a dáme péct zhruba na 40 minut do trouby, kterou necháme hřát na cca 170 stupňů. Když je koláč upečený, potřeme jeho vrch rozteklou čokoládou, nebo čokoládovou pomazánkou.

3. září 2017

NO NEKUP TO! #10

Mám tu pro vás další díl mého oblíbeného článku s inspirací co si koupit a ukázkou materiálních radostí, které jsem ulovila za poslední dobu. Bude to totální všehochuť, ale musím upřímně říct, že jsem tento měsíc nenarazila na nic z čeho bych byla zklamaná, spíš naopak. Objevila jsem spoustu novinek, které si mě získaly a dokonce mám pro vás tip, jak nakupovat na internetu a trochu ušetřit. 

28. srpna 2017

KOUSEK LÁSKY.


Myslím na to, jak nám je spolu fajn, ale zároveň na své hrudi cítím takovou tu těžkost úzkosti. Vím, že to se mnou nemyslí vážně a ta úzkost se objeví pokaždé, když si v duchu řeknu, že je to skvělej kluk. Kolikrát jsem si totiž říkala to samé a během následujících pár dní to skončilo a já se zas sama sebe ptala, proč zrovna já musím mít takovou smůlu. Tak co? Vadí jim moje rozcuchaný vlasy po ránu, nebo to, že občas melu z cesty. Já si myslím, že jim občas spíš vadí to, jak jsem hodná a když mám někoho ráda, tak chci, aby to věděl. Dobrý. Nemyslím tím to, že bych ho od rána do večera spamovala zprávami o tom, jak je hrozně super. Stejně by neodepsal a já bych se cítila jako debil. Myslím spíš to, že jsem k tomu člověku vždycky upřímná a snažím se mu život spíš zlehčovat, než ztěžovat. Těžce se to vysvětluje, ale v praxi je to docela easy. Ale ve finále si říkám proč to tak dělat, když si na to ten člověk zvykne a není za to po pár týdnech už ani trochu vděčný. To je fakt nesmysl. A pak zjistím, že je vlastně dobře, když mi nepíše a ignoruje mě. Učí mě tím to, abych si zvykla na to, jak mi bude bez něj. Připravuje mě na to. Pak už se nemůže divit ani tomu, že když se mi konečně ozve, tak jsem z toho spíš špatná, než nadšená. Protože si druhý den můžu zvykat zase od začátku. Vždycky mi přijde, že v této fázi se stávám odolnější proti lásce a vztahům celkově. Nakonec si uvědomím, že i když chci lásku rozdávat, získávat ji chci jen od určitých lidí. Od lidí, u kterých vím, že mě budou mít rádi za každé situace a u lidí, kteří mi za kousek lásky nebudou chtít vzít všechnu mojí energii a sílu. 

26. srpna 2017

TENKRÁT.


Ležím v posteli, tepláky musím mít shrnutý lehce pod břichem, jinak bych se asi zbláznila z toho pocitu "břicho ala 8 měsíc těhotenství". Občas mi v takových situacích v hlavě problikne, jestli vůbec mám na to žít a fungovat, jako zdravá a normální holka. Odpovím si pokaždé sama a to hned vzápětí. Jasně že ne. Před chvílí si snědla všechen obsah kuchyně, skoro i s lednicí a teď se tady budeš litovat? Slzy se mi ženou do očí rychlostí blesku, jelikož mi zase dochází, co jsem to udělala. Tohle vždycky přijde tak po 5 minutách od toho, co se přejím. Pocit zoufalství z toho, že nemám sílu s tím bojovat. Strach, že nedokážu jíst jako normální člověk už nikdy v životě. Ten strašný pocit sebe nenávisti, když se podívám na svoje nafouklý břicho a připadám si, jak největší nechutnost tohoto světa. Ale zároveň uvědomění si toho, že za to můžu já a že nikdo jiný mi z toho ven nepomůže. Mamka kouká v klidu na zprávy vedle v místnosti a vůbec netuší. Kdybych ji to řekla, tak mi odpoví, že každý člověk se někdy přejí. Ale, že jsem toho tolik jíst opravdu nemusela. Klasika. To bych ten brek už asi nikdy nezastavila. Jako bych to nevěděla. Nebo spíš takhle. Já to musela sníst. Vypnul mi mozek a já nebyla sama sebou. Tělo si řeklo a já šla a zase to do sebe všechno naházela. Fuj. Je mi ze mě blbě. 

14. srpna 2017

LEČO

NA DVĚ PORCE

sójové párky 2ks
vejce 4ks
bílá paprika 3ks
rajče 3ks
kečup 50ml
česnek
cibule
sůl, pepř
olej
Cibulku nakrájíme na jemno a zpěníme na oleji. Poté přidáme nakrájené sójové párečky a nakrájenou papriku na slabé nudličky. Přidáme kapku vody a necháme papriku změknout. Poté přidáme nakrájená rajčata, kečup, sůl, pepř, česnek, zakryjeme poklicí a necháme podusit. Nakonec poklici sundáme, necháme vypařit nadbytečnou vodu a podáváme. 

10. srpna 2017

BÝT VDĚČNÝ


Sice na tohle téma chystám video, ale rozhodla jsem se o tom napsat i článek. Být vděčný považuji v poslední době za jeden z nejdůležitějších pocitů na této planetě, v životě a v tomto světě.
Dřív jsem to absolutně nebrala v potaz. Nevěděla jsem, že člověk si může uvědomovat hodnotu něčeho co má, považovat něco za opravdu důležité pro šťastný a spokojený život a zároveň doufat, že o to nikdy nepřijde. Dřív jsem jen plynula. Věci, lidé, pocity a celkově život mi protékal mezi prsty. Když jsem něčeho chtěla dosáhnout a nedosáhla jsem toho... ač šlo například o materiální radost, třeba o nový boty. Nebo o to ulovit nějakého fešáka. To, že jsem to nedokázala, nedosáhla a nezískala jsem to, co jsem potřebovala/chtěla/musela mít, mě dokázalo totálně rozbít na milion kousků. Jo, v takové chvíli mi alespoň připadalo, že jsem na živu. Daleko horší a víc divné bylo to, když jsem si tu věc koupila, toho člověka k sobě přitáhla, nebo dosáhla něčeho, co jsem si moc přála a já necítila nic. I když jsem se snažila. Sedla jsem si do křesla, intenzivně se na to soustředila, myslela jsem na to. Ale uvnitř sebe jsem cítila pusto a prázdno. Jako by nic. Jako bych tou věcí, vztahem, či cílem, kterého jsem dosáhla udělala jen krok do propasti. V hlavě jsem měla takový seznam s těmito všemi "vytouženostmi" a jak jsem kráčela životem, jen jsem z toho seznamu odškrtávala, jako bych zrovna byla na nákupu. 
Ve chvíli, kdy jsem měla to, po čem jsem toužila a snila, hned se mi v dálce zobrazilo něco dalšího. Takhle to šlo do nekonečna a já se pořád hnala za něčím, ale přitom za ničím. Jelikož jsem nikdy nebyla spokojená a šťastná. Sama se sebou, s prací, s radostmi, zážitky. Chtěla jsem pořád víc a víc. Neznala jsem vděčnost a nedokázala jsem ji v sobě ucítit. 

8. srpna 2017

BANÁNOVÉ ŘEZY



TĚSTO 

260g červených fazolí (uvařených, nebo z konzervy)
40g datlí
3 vejce
20g kakaa
20g proteinu
kypřící prášek
sladidlo, sirup, nebo med

POLEVA

2 bílky
citrónová šťáva
2 bílý Skyr jogurt
sladidlo, sirup, nebo med
2 banány
80-90% čokoláda - 4 kostičky
Fazole a datle rozmixujeme. Poté k nim přidáme zbytek ingrediencí na těsto. Vlijeme do formy. Nejlépe na velký plech, aby těsto nebylo příliš tlusté. Dáme zhruba na 10-15 minut péct do trouby a mezitím si připravíme polevu. Vyšleháme bílky, přidáme Skyr, trochu citrónové šťávy, nějaké sladidlo a společně pořádně promícháme. Poté naneseme krém na koláč. Nahoru dáme ještě kousky banánů a zalijeme rozpuštěnou hořkou čokoládou. Nejlépe koláč chutná druhý den po vytažení z ledničky. :)


5. srpna 2017

NĚJAKÉ TY ZLOZVYKY


Sedím v mém houpacím křesle pod parapetem s kaktusy a výhledem na bílo-modrou oblohu. Vzala jsem si počítač na klín s tím, že budu pracovat, ale během sekundy mi to v hlavě přepnulo a já se rozhodla, že vám napíšu zase nějaký ukecaný článek. A jsem ráda. Stejně jsem dneska pracovala skoro celé odpoledne a potřebuji malinko změnit myšlení a přeorientovat se i na něco "jinačího". Home office je parádní věc. Do té doby, než si uvědomíte, že doma potom neděláte skoro nic, protože práci máte pořád u sebe a čím víc do toho dáváte, tím víc se vám taky vrátí. Proto se mi občas stává, že mám zatmění před očima a rázem je noc a já si namlouvám, že už bych si možná místo dalšího kafe měla jít lehnout. Důkaz toho, že moji momentální práci zbožňuji!