Snow Grey Glitter Pointer

5. prosince 2016

ČTYŘI DOHODY : Neberte si nic osobně


Dneska jsem Vám chtěla při pondělku zlepšit malinko náladu a přivést Vás i na jiné myšlenky, než jen na ty, které se týkají negativního pohledu na dnešní den. Nikomu se nechce do práce po víkendu, nikomu se po víkendu nechce do školy, mezi lidi. A proto právě dnešní den je opět jako stvořený pro článek plný pozitivního. A ještě větší sílu na tohle psaní mám díky tomu, že jsem včera byla na divadelním představení "Čtyři dohody", které mi dodalo obrovskou sílu a já jsem neuvěřitelně ráda, že jsem na to šla. 
Sice jsem tohle představení viděla už předtím dvakrát na YouTube, ale naživo to bylo zase něco jiného. Už před tímhle živým představením, jsem si byla jistá, že mě nic nepřekvapí, protože jsem slova Jaroslava Duška znala už nazpaměť. Ovšem, když tam člověk sedí a celý sál patří právě jemu, je to něco nádhernýho. Představení bylo zase malinko jinačí. Vyprávěl malinko jiné příběhy a celkově mi to zase celé dalo hodně nových pocitů a myšlenek. Síla Jaroslava Duška na mě skočila z jeviště a celé představení jsem se smála a ještě doteď se usmívám. A jsem si jistá, že kdyby tohle představení bylo povinné pro všechny lidi planety, žilo by se nám tu pohromadě mnohem lépe.



Ale o o tom třeba někdy příště. :) Dneska jsem se chtěla zaměřit na další dohodu. První dohodu jsem Vám popisovala v jednom z minulých článků a jelikož ty Vaše rekce se tak krásně četli, rozhodla jsme se pokračování napsat po docela krátké době. První dohoda se týkala toho, aby jsme si trošku víc začali uvědomovat sílu slov a dneska se zaměřím v článku na to, abych Vám dokázala, že si nemusíme brát všechno tak osobně. 

Jedna z mých nejhorších vlastností je urážlivost a proto právě s touhle dohodou jsem měla asi ten největší problém. Nedokázala jsem ji uvěřit a připustit si ji k tělu. Takže pokud mi někdo řekl něco nepěkného, co se mi zrovna nehodilo, nebo mi to nesedlo, urazila jsem se a nebo ještě hůř, chtěla jsem to tomu člověku oplatit. Když mě někdo urazil, v hlavě jsem na to myslela ještě hodně dlouho. Ať už teď myslím například urážku od někoho v okolí, nebo třeba v anonymních komentářích. Dlouho, ale opravdu dlouho jsem nedokázala uznat, že ta chyba vlastně není ve mě, ale v tom člověku, kdo mě uráží, nebo nějakým nepěkným způsobem kritizuje. Že vlastně když mám třeba pod článkem strohý komentář, kde je jen urážka, neznamená to, že je to pravda a že ten člověk je jako ten chytřejší z mých čtenářů, že na to přišel. Nebo když mě někdo urazil v reálném světě, dokázala jsem se z toho sesypat a hledala jsem způsoby, jak tomu člověku ublížit taky. Já si to přece nenechám líbit!
Postupem času mi ale začlo právě díky této knize docházet, že když mě někdo urazí, nebo chce urazit, je to jen jeho problém a mě se to žádným způsobem netýká. A že něco takového ve mě nemusí vyvolat pocity nenávisti, hněvu a chuti se mstít. Ale takovej ten nepříjemnej pocit, kterej z toho cítíme, tomu se říká "osobní důležitost". A ta nám rozhodně nikdy nedovolí urážku spolknout, nebo dokonce tomu člověku odpustit. Proč bysme přece odpouštěli někomu, kdo nám ubližuje? Nebo proč bychom tu urážku měli jen tak nechat být? To nám naše osobní důležitost v žádným případě nedovolí.

Osobní důležitost je vlastně projev sobectví. Osobní důležitost vlastně mate naši hlavu, aby jsme si mysleli, že všechno je jen o nás a v nás. A díky výchově našich rodičů, učitelů a tak dále, díky nim si myslíme, že jsme na 100% za všechno zodpovědní my. A tím se naučíme si všechno brát osobně. Dovolte, abych teď z knihy vypsala jeden odstavec, který Vám toho hodně prozradí.

"Nic, co jiní lidé dělají, nedělají kvůli nám. Dělají to kvůli sobě. Všichni lidé žijí ve svých snech, ve své vlastní mysli. Nacházejí se ve zcela odlišném světě, než je ten, v němž žijeme my. Když si vezmeme něco osobně, činíme tak na základě předpokladu, že ostatní vědí, co je v našem světě a pokoušíme se vnutit jejich světu náš svět."

A proto zkuste popřemýšlet nad tím, že když nás někdo uráží, i když se nějaká situace jeví, jako naprosto osobní, nemá to s námi nic společného. Je to jejich hlava, pravděpodobně si neváží slov a to co se jim děje v hlavě, je prostě něco, co stejně neovlivníme. Všechno co vyjadřují je jejich svět. Jejich myšlenky, jejich sny, jejich pocity. Všechno to získali stejně jako my. Od rodičů, okolí, prostředí v kterém žijí, od kolegů v práci. Od všeho, co se kolem nás všech děje.
No a když to mám vzít zase na téma mého blogu. Když Vám tedy někdo například řekne konkrétní urážku a tou je třeba "Ty jsi nějak přibral/a, ne?" Nesmíme to brát osobně, protože pravděpodobně se ten člověk zabývá vlastním komplexem z něčeho a snaží se na nás hodit jeho jed. No a co my nesmíme udělat, nesmíme jedu dovolit, aby se dostal do našeho těla. 
No a co tedy dokáže ten jed, který na nás někdo chce hodit. Uvěříme mu, urazíme se, spolkneme ho a co je nejhorší, staneme se snadným terčem takovýchto lidí. Pokaždé jejich urážky vezmeme, jed si do těla dobrovolně píchneme a bereme to osobně. A právě vytvoření si takového ochranného štítu proti tomuto jedu, o tom je tato dohoda. Protože pocit urážky v nás vyvolává chuť vyvolat konflikt a jed poslat zase dál, nebo zpět tomu dotyčnému.
Když Vám tedy řeknou lidé uražku například "Ty jsi nejhorší.", neberte to osobně. Pozor ale. Stejně tak neberte osobně, když Vám řeknou "Ty jsi nejlepší". A tak ruku na srdce, taky když máte špatnej den, tak na všechny máte tendenci házet jed a když Vám je krásně a cítíte dobrou náladu a energii, máte chuť všechny chválit a říkat jen hezké věci? A tak to mají i ostatní. Vím, že když budete mít dobrou náladu, můžete mi říct, jak jsem skvělá. A když ji budete naopak mít špatnou, můžete mi tvrdit, jak jsem hrozná. A nejdůležitější je vědět, kdo jste Vy a pak zjistíte, že se Vás tyto řeči netýkají.

"Když nám lidi kolem říkají, jak jsme skvělý, neříkají to kvůli nám. My víme, že skvělý jsme. Není třeba čekat, až nám to řeknou jiní lidé."

Ovšem pak tu máme ještě jedno odvětví urážek. Často se totiž urazíme my sami, uvnitř naší hlavy. Často slyšíme ten urážlivý hlásek, který říká, jak hrozně vypadáme, nebo co trapného, jsme zase řekli, nebo udělali. Ale víte co je nejlepší na tom všem? Že my se svobodně můžeme rozhodnout, jestli těmto hlasům budeme věřit. Stejně jako si můžeme vybrat, čemu budem věřit v našem okolí. Existují části mysli, které chtějí jednu věc a jiné části, které chtějí přesný opak. A když si to máme představit hodně živě, vzpomeňte si, jak je občas ve filmech osoba, která má nad sebou andílka a vedle čertíka a tyhle dvě osoby se rozhodují, co se vlastně stane a jak ve výsledku člověk bude jednat. A vy si můžete svobodně vybrat, čemu budete věřit.

"Neberme si nic osobně, protože bychom tím trpěli kvůli něčemu, co za to nestojí."

A už se blížíme do konce, nebojte! Jen Vám chci říct, že pokud chcete být uražení, naštvaní a plní jedu. Stačí jít mezi lidi a vždycky najdeme někoho, kdo si to rád vychutná. Ať půjdem kamkoliv, vždycky najdem lidi, kteří nám budou lhát. Protože oni sami sobě také lžou. A pokud věříme sami sobě, dokážeme se svobodně rozhodnout, jestli budem věřit i řečem ostatních. Máme totiž svou hlavu. A jak včera říkal Jaroslav Dušek ... "Když nás někdo urazí a my se v tu chvíli zastavíme, budeme vnímat myšlenky a jen si toho člověka prohlédneme, občas dokonce uvidíme ty jeho rány, které způsobují to, proč nás dotyčný uráží."
Až z toho, že si nebudeme brát nic osobně, vytvoříme silný zvyk, vyhneme se v životě mnoha nepříjemným situacím, které budou ve znamení hněvu, žárlivosti a závisti. Nebudeme se muset zabývat tím, jestli máme důvěřovat tomu, co nám kdo říká, nebo co dělají jiní. K rozhodnutí budem potřebovat jen důvěru v sama sebe. Pokud tedy tuto dohodu zkusíme aplikovat na sebe, budeme moci konečně otevřít srdce a nikdo nám neublíží. Nikdy totiž nemáme zodpovědnost za činy a řeči lidí kolem nás. Máme zodpovědnost jenom za ty své. A když to pochopíme, připustíme si to a budeme to vnímat, nikdy nás nebudou zraňovat komentáře nebo skutky druhých. A my můžeme milovat beze strachu.

A tak věřím, že dnešní článek Vám zase něco více prozradil o této krásné knize a že Vám dodal pozitivní energii, kterou jsem se snažila do článku dostat. Mějte se krásně! :)

12 komentářů:

  1. Odpovědi
    1. Děkuju moc! :) To mám radost, že se líbí.

      Vymazat
  2. Ty napíšeš vždycky to, co já zrovna potřebuji slyšet, děkuji za to ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fakt? Tak to je náhodička. To já děkuji! :)

      Vymazat
  3. Zrovna dneska jsem takovej článek opravdu potřebovala. V poslední době bloudím a hledám sama sebe a vůbec se mi to nedaří. Moc hezky jsi to napsala, děkuji ��

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to má radost. :) Je to hodně těžký, ale ve finále hrozně easy. :P Drž se a pracuj na tom, není nic lepšího.

      Vymazat
  4. Krásný a pravdivý článek :) Na jeho divadelní představení koukala celá naše rodina a všechny nás to velmi zasáhlo. Strašně mě na tom baví to, jak se to všechno propojuje. Hlavní je přijmout sama sebe, vědět vlastní hodnotu a být se sebou spokojený a ty odstavce to krásně vystihují. Moc hezky jsi to shrnula a vážím si toho, že tyhle myšlenky šíříš mezi lidi, protože je to potřeba :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucí, moc děkuji. :) Máš taky pravdu a napsala jsi to hezky. Teprv až člověk přijme sám sebe, tak může být šťastný.

      Vymazat
  5. Já jsem naštěstí takový "teflon" a nic si osobně neberu, protože mně nějak nezajímá, co si o mně kdo myslí. Nebo lépe řečeno, už jsem se naučila to ignorovat a mít to u pr-. Když jsem slyšela urážky atd. na ze strany mé rodiny atd. něco se ve mně seplo a mně už to najednou bylo jedno. Už na tom nezáleží. Záleží jen na mém názoru, ostatní se můžou jít bodnout, stejně o mně nic nevědí :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to ti ten teflon závidím. :) Já vždycky měla právě problém s tím, že jsem to řešila až moc. Ale teď je to už lepší a snad se v tom nadále budu zlepšovat.

      Vymazat
  6. Peti, dekuju, tohle je krasnej článek <3
    Záznam čtyři dohody jsem viděla nedávno a opravdu mi to pomohlo. Člověk si přitom uvědomí tolik věcí..! A tato dohoda se pro me stala důležitou, ale ty si ji zas podala trosku jiným způsobem, který se mi moc libi a ještě jednou za něj dekuju. :)
    P.S. záznam z Pate dohody jsem našla pouze audio, nevíš, jestli je i videozáznam? :)

    OdpovědětVymazat
  7. Woow nádherný.Taky jsem tuto knihu četla a hodně mi dala ale pravda je stejne si ty vety musim jeste opakovat abych je do pameti otiskla...Jinak jsi psala,že jsi byla na divadelnim predstaveni,kde jsi to nasla? Posles odkaz pls? Chtela bych se taky zucastnit neceho tak pozitivniho ;) dekuji a hodne stesti!!

    OdpovědětVymazat

Moc si vážím každého Vašeho komentáře. ♥