Snow Grey Glitter Pointer

27. listopadu 2016

SELFLOVE


Tak jsem zase tu, zase je neděle a zase je to jedinej den v tomto týdnu, kdy mám čas se zastavit, zasednout k počítači a vypisovat moje myšlenky sem na blog. Jak já se na to těšila! Chci Vám poděkovat za reakce u předchozích článků a i když byly malinko na jiné téma, než jste u mě zvyklý, hrozně mě tohle psaní bavilo a určitě v tom budu pokračovat, když jsem četla komentáře, jak Vám takové články pomáhají. No ale teď k věci. Dneska mám náladu na takový povídací článek na téma aktuálního pohledu na cvičení a jídlo. Jak to teď mám nastavený ... ehm, nebo spíš nenastavený!?


Věci se mají tak, že tento měsíc a celkově tento podzim není zrovna nejlepší pro moje výsledky a nějakej posun. Na konci léta jsem si říkala a tvrdila jsem si, jak budu přes podzim a zimu makat, jak šroub, aby to v létě za něco stálo, ale ono se to nějak nekoná. Ne, rozhodně mě teď špatně nechápejte. Není to tak, že bych od rána do večera nehnula prstem a u toho se přejídala sladkostma. Ale spíš to bylo furt něco, co mi překáželo v tom, abych do toho dávala maximum. Měla jsem zas chvilkový období toho, že jsem si říkala, jak, musím víc trávit čas s lidma kolem mě, než jen ve fitku, protože jsem se cítila hrozně sama a tak jsem měla dny, kdy jsem šla stokrát raději s někým ven, než abych šla zvedat zase čínky do fitka. Měla jsem pocit, že jsem na světe hrozně sama a bla bla bla, taková malinká podzimní depka. Ale #staypositive a určitě to nebylo jen tohle, ale tak nějak všechno se vším a sami asi znáte, že když se to všechno nahromadí a venku je ještě tak šedo, člověka to prostě nutí víc šťourat v hlavě a ve svých pocitech. A mnohem milejší pohled by na to byl, kdyby venku šajnilo sluníčko a bylo teplíčko. Ona je totiž jedna mega obrovská změna, která mě čeká po novém roce a ono mě to na jednu stranu děsí a na druhou stranu se na to hrozně těším. No a hlavně bych to už chtěla mít za sebou. Ale to se dozvíte, až to bude aktuální. :)


Takže ano. Jím zdravě, to jo. Ale to cvičení teď stálo vážně za prd. Nejdřív jsem pořád dokola marodila a potom jsem byla na novým tetování a ono když Vám tetují žebra, tak jste týden rádi, že jste to přežili a dalších pár dní zas musíte dávat pozor na zahojení, takže žádný extrémní pocení při trénincích nemohlo proběhnout. Každopádně teď jsem zdravá jako rybička, tetování je už zhojené ... a proto mi už nebrání nic v tom, abych to zase rozjela. Ten můj boj za nový tělo. :)

No ale pak je tu ještě jedna věc. Já se sice nevážím, neměřím si míry, ani nic podobného. Svoje tělo spíš sleduju v zrcadle a jelikož mám oči, tak vidím, jestli se někam posouvám, nebo neposouvám. Ono je logický, že v zimě malinko člověk z režimu sjede, nemá tolik pohybu při venkovních aktivitách a nejradši by pořád jen spal a válel se, když je tma už po čtvrtý odpoledne. A když jsem tak koukala tento týden do zrcadla a dívala se na to moje tělo, přemejšlela jsem, jestli je na mě vidět, že podzim byl a je slabší částí roku a já tolik nemakám. V duchu mi proběhla myšlenka, která sice trvala tak dvě sekundy, ale byla neuvěřitelně silná. Uvědomila jsem si, že sice jsem to tento měsíc nikam neposunula, co se týče vzhledu, ale že to nevadí. Píšu o tom pořád, čtu o tom pořád. O sebelásce. A já konečně koukla do zrcadla a dokázala jsem si uvědomit, že tohle jsem já a nikdo jinej a že se mám ráda. Dokázala jsem si odpustit, že teď to nebylo ideální, ale já za to přeci nemohla. Nebudu cvičit nemocná, nebo s novým tetováním, které bych pak mohla mít do konce života třeba nějak zničený. A i když se třeba nevážím, tak na sobě vidím, že mám o kilo, dvě víc, ale necejtím vztek a nenávist ke svýmu tělu, kterou bych cejtila dřív. Nebylo mi ze mě blbě, ani když jsem viděla to břicho bez viditelných svalů, o kterým jsem vždycky tak snila a chtěla jsem si ho za každých podmínek navždy udržet. A i když Vám to teď možná  bude připadat divný, tak jsem vzápětí objevila, ten obrovskej posun, kterej jsem udělala. Díky tomu, že jsem měla chvilku čas i na sebe, díky tomu, že jsem chodila mezi lidi, který mám ráda, díky tomu, že jsem si dokázala dát i něco dobrýho bez výčitek a díky tomu, že jsem nefungovala jak robot, tak jsem si dokázala konečně uvědomit. Uvědomit si to, že jsem konečně tam, kde jsem ještě před rokem, tak zoufale chtěla být. A v těch největších depresích mě právě tato chvíle, dokázala nakopnout, abych se odrazila ode dna a začala zase makat na tom, abych se vyléčila z bulimie. Můžete totiž vypadat dokonale, namakaně, vyrýsovaně a já nevím co, ale pokud se nebudete mít rádi, nikdy nebudete spokojení. A já jsem hrozně ráda, že jsem to v sobě našla, že jsem objevila tu sílu, kterou v sobě má každej člověk. A já se o to s Vámi chtěla dneska podělit.
A Vy si můžete nalhávat, že se máte rádi, ale vzápětí si vyčítáte dvě sousta jídla, který jste snědli navíc a ptáte se : "Proč?" Ale ono to není jen o tom říkat to, myslet na to. Ono je důležitý tomu věřit a uvědomit si. A proč bych se teď měla ničit myšlenkama na to, že podzim prostě nebyl tak skvělej, jak měl bejt, minulost je pryč a já to nezměním. Proto mě to upřímně vůbec neničí a nevadí mi to. A když si v hlavě přehraju celej ten rok, kdy jsem bojovala především nejvíc sama se sebou a ne s nějakými kily navíc, nebo vzhledem mý postavy. A i když jsem udělala pokrok na mém těle, za kterej jsem ráda a těší mě. I když jste mě pod fotkama progressů chválili, jak jsem dobrá, že jsem se změnila, já se ráda neměla. Vzpomínám si především na ty chvíle, kdy jsem pomalu, ale jistě ničila sama sebe, tím, že jsem si nalhávala, že jsem zdravá. A i když jsem hlásala už po třech měsících do světa, že poruchy přijmu potravy jsou už dávno za mnou, já jsem od nich přitom udělala jen malý krůček a byla tam pořád ta tenká hranice toho, že ten krok zpět udělám. Nebyla jsem si jistá tím, že tam zase nespadnu. No a dneska? Na jednu stranu jsem ráda, že jsem si prošla tím, čím jsem si prošla, protože když mi dojde motivace, vzpomenu si na to, jak jsem tenkrát vypadala a jak jsem byla hrozně nešťastnej člověk. Jak jsem se jídla bála a jak jsem toužila být tam, kde jsem teď. A to mě vždycky nakopne na maximum.

A proto dnešní článek věnuji naposled v tomto roce sebelásce a tímto bych tohle téma na chvilku uzavřela, protože jsem o tom poslední dobou psala až až. Chtěla jsem Vám jenom dokázat to, že to jak se cítíte uvnitř, jak se máte, či nemáte rádi, to projevujete ve všech Vašich činnostech. A právě obzvlášť při cvičení a zdravém jídle. A ona věta "Makej, protože máš svoje tělo ráda, ne protože ho nenávidíš." je ta nejvíc vystihující a každej kdo cvičí, by si ji měl vrýt do paměti. Já totiž na vlastní kůži znám to, když do toho všeho dáváte maximum, ale nic z toho nemáte. Cvičíte klidně každej den a hrozně omezujete jídeníček kvůli výsledkům a stejně se pak kouknete do zrcadla, nebo se s někým srovnáte a nejste se sebou spokojení. Akorát mi to bralo energii, sílu a motivaci.


A na závěr dnešního článku, bych Vám chtěla dát pár rad, které pomůžou každému z Vás k větší sebelásce.


NEKRITIZUJTE SE - Místo toho, aby jste se při každém pohledu do zrcadla za něco nesnášeli, usmějte se a řekněte si, že Vám to sluší, že se máte rádi. Možná si myslíte, že je to kravina. I já jsem si to myslela. Připadala jsem si divně a když jsem si to poprvé chtěla v duchu říct, skoro jsem to nedokázala. Ale má to obrovskou sílu a člověku to neuvěřitelně pomáhá.


ZAČNĚTE HNED - Neodkládejte sebelásku na dobu, až se něco stane, až budete mít sílu, nebo až zhubnete. Žádná situace, ani okamžik Vám sebelásku nedá. Sebeláska je jen ve Vaší hlavě a v srdci. A hlavu i srdce máte i když jste bez práce, nebo jste ještě neshodily ty kila navíc, ne? :)


PEČUJTE O SEBE - To co Vašemu tělu dáváte, to se Vám vrátí. Jezte zdravě, dělejte pohyb, který Vás baví a naplňuje a nikdy nebudete ve Vašem těle nespokojení.



BUĎTE TRPĚLIVÝ - Trpělivost růže přináší a platí to i pro sebelásku. Svůj pozitivní vztah k sobě nevybudujete ze dne na den. Je to dlouhá cesta, ale každý malý krok Vám přinese spoustu radosti.



POCHVALTE SE - Urazit sami sebe, to Vám určitě jde výborně. Ale zkuste se i pochválit, když se Vám něco povede.



BUĎTE TOLERANTNÍ K MYŠLENKÁM - Nenávist k sobě je nenávist ke svým myšlenkám. A svými myšlenkami tvoříme náš svět. Proto někteří z nás kolem sebe šíří tolik nenávisti, mají ji totiž plnou hlavu. Snažte se negativní myšlenky hodit za hlavu. Nejdřív na to budete potřebovat nějakou chvíli, než to dokážete. Ale postupem času to budete dělat automaticky.



Děkuji za Vaše krásné reakce na články, za dočtení povídání až do konce a mějte krásnou neděli. :)

12 komentářů:

  1. Při čtení tak krásného a milého článku jsem se v půlce začala usmívat. Všechno jak to popisuješ moc dobře znám (kritika sebe sama je lehčí než se pochválit). Moc děkuji za takové články, přináší mi do myšlenek trochu toho pozitivního. E :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A přesně to je to, proč takové články píšu. Chci vykouzlit úsměv a dobrou náladu Vám všem. Moc děkuji! :)))

      Vymazat
  2. Na dálku tě objímám :-) Takový mám z toho článku pocit.

    Verča

    OdpovědětVymazat
  3. To je tak krasny clanok <3... :)

    OdpovědětVymazat
  4. Úplně úžasný článek! Jsem moc ráda, že jsem jednoho dne narazila právě na tvůj profil na insta a mohla tak začít novou etapu svého života! :) díky tobě jsem si uvědomila, že život který žiju, je úplně přesným opakem, než by měl být ;) V tvých článcích vidím sama sebe...a konečně jsem viděla všechny ty chyby, co jsem do teď dělala... :) za to bych ti chtěla moc poděkovat! Moc mě inspiruješ a dodáváš mi sílu, abych nepřestala na sobě pracovat!! Děkuju moc, prostě úžasný článek! <3 Verů

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak takový komentář mě skoro dojal. Hrozně moc děkuji za Tvou přízeň a krásnou dávku energie. Jsi hrozně zlatá Veru!

      Vymazat
  5. Také do toho poslední dobou nedokážu dávat maximum. Nevím, čím to je. Jestli počasím nebo prostě jen tím, že je toho hodně a hodně věcí se děje. A bojuju s tím :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hlavně že bojuješ. To je to nejdůležitější. Drž se! :)

      Vymazat
  6. Krásně napsaný a zrovna v tuto dobu mi to moc pomohlo, taky mám teď takový divný pocity a navíc jsem nemocná s antibiotikama a úplně jsem na sebe chtěla být naštvaná, ze se nebudu moc hýbat a cvičit už jen proto, ze na skupine a instagramu vsichni pridavaji fotky progresu a toho jak pořád makaji a přitom za to, ze jsem nemocná vůbec nemůžu a je důležité abych se uzdravila ne abych měla 12 měsíců v roce nabehly všechny svaly . Děkuju moc za to ze uz me rok motivujes Péťo, jsi uzasna. ❤

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, napsala jsi to moc hezky! Drž se a hlavně se brzo uzdrav. Moc Ti děkuju! :)

      Vymazat

Moc si vážím každého Vašeho komentáře. ♥