Snow Grey Glitter Pointer

2. října 2016

BUĎ CHCETE, NEBO MÁTE VÝMLUVY



Tak jsem zase tu. Po pár dnech, které byly nekonečné, únavné a vyčerpávající ... no vlastně on se celý tento týden táhnul v tomto duchu. Hodně práce v práci. Takže jsem zanedbávala jak Instagram, tak blog a ani cvičení jsem nedala tolik, kolik bych chtěla. (BTW ... zrovna jsem dojedla karamelovou zmzlinu a Kinder mléčný řez, ale jako pardon, moje tělo o to prosilo celej tejden a teď se konečně cejtí trochu utěšený.) No a bohužel nemohla jsem se kvůli práci ani zůčastnit mega Fitness akce EVLS, což mě sakra štve a kdybych se na to hodně soustředila, možná mi ukápne i slzička. :D No ale dneska Vám chci povídat o něčem jiném. 
 I když nejsem člověk, kterej by měl potřebu se nějak vymlouvat, když se mu nedaří ve cvičení, nebo v dodržování jídelníčku a většinou to svádím jen na nedostatek času, kterým můj život nesmírně trpí, vybrala jsem si nekonečné výmluvy, jako téma dnešního článku. 

Tento motivační článek začnu malinko neobvykle a to tím, že se budu chvilku rejpat v tom, jak to mám já s touto stinnou stránkou naší osoby. Prostě a jednoduše, bez okecávaček ... teď Vám prozradím, jestli jsem neustálej vymlouvač, nebo výmluvy používám jednou za uherskej rok, když se cítím pod psa. Je pravdou, že občas každej máme blbej den, náročnej den, něco se nám stane a nebo prostě ráno vstanem zadnicí :D (to vždycky říká moje mamka, když je někdo protivnej) a den už se celej táhne v pochmurné náladě. Prakticky nás pak vytočí kde jaká kravina, kdekdo, nebo prostě nemáme sílu a náladu cokoliv dělat. Já bych se nejradši v takové dny zahrabala někam do peřin, dala si sluchátka a jen se tak nějak šťourala v myšlenkových pochodech mé zrzavé hlavičky. A myslím, že se nebudu mýlit, když řeknu, že to hodně lidí má podobně. V takové chvíle, kdy je mi vážně mizerně, nejradši bych se teleportovala pryč z tohodle světa a ve většině těchto "šedých dnů" vlastně ani nevím, proč tomu tak je, v takové chvíle opravdu přijdou na řadu výmluvy. Protože zákon schválnosti je krutej a když mám den, který bych nejradši strávila sama v pelechu se sluchátkama v uších, musím jít do práce, zařídit milion věcí, jít na trénink a večer ještě dělat jídlo na další dny.

"Mě se nechce jít cvičit." nebo "Mě se nechce jít připravovat jídlo." 

Tyhle výmluvy jsou ještě takovej ten nižší level a většinou se s něma poperu a nakopu jim zadek tím, že se zvednu, převleču se do sportovního a jdu cvičit, nebo na sebe hodim zástěru a jdu si připravit krabičky na další dny. A nebo se stává, že ten den nedělám absolutně nic, protože mám jeden den volna (což je zrovna dneska) a jsem ráda, že jsem ráda a že naberu alespoň pár procent sil před dalším nekonečným pracovním týdnem. Tyhle výmluvy známe asi každej a není až taková makačka je překonat.

No a pak se u mě občas projevuje další druh výmluv. A to jsou takové, že podceňuju sama sebe. Vím, že bych to neměla dělat, snažím se kousnout a hodit je za hlavu, ale občas, když přijde den, jakej jsem Vám popisovala na začátku, nevědomky si tyhle kecy pustím zase do hlavy a nejde mi se s něma poprat. Jsem ve fitku, čeká mě třeba série tlaků na ramena s jednoručkama a když si jdu pro čínky v hlavě mi běží "Vem si ty lehčí, víc toho nezvedneš, máš toho dneska dost přece a zítra ještě víc." Když mám v tu chvíli s sebou ve fitku parťáka většinou pak nahlas řeknu "Dneska si vezmu míň, nemám nějak sílu". Tyhle výmluvy jsou u mě běžné, když toho mám hodně, jsem unavená, nebo mě čeká nějaký náročný den. Mám pak potřebu se šetřit a ulehčovat si. Já si toho popravdě dřív vůbec nevšímala, nevěděla jsem, že to dělám, ale všimnul si toho Dan. Při nějakým cviku mi řekl, ať se kousnu, že to prostě dám i s těžšíma čínkama, že se jen podceňuju a vymlouvám. Překvapilo mě, že když jsem tu výmluvu a myšlenku pustila z hlavy, zvládla jsem to levou zadní. Teda jako ... byla jsem spocená až na zadku, rudá jak prasátko, ale překonala jsem výmluvy!

Takže jak asi vidíte, já se s výmluvama moc nepotýkám. Občas si řeknu, že se mi nechce, nebo že nemám sílu, ale to je lidský a normální i u tak přemotivovanýho člověka, jako jsem já. Důležitý je jestli těm výmluvám podlehnete, nebo je přijmete jako výzvu a vyhrajete nad nima. No ale to furt nemění nic na tom, že kdybych chtěla, mohla bych se vymlouvat od rána do večera. 

"Nemám čas na to jít cvičit." 

Jasně, někdy přijde den, kdy vyjedu z domu za 10 minut 8 hodin ráno a vrátím se z práce v 11 večer, nebo když jdu na nějakou akci třeba s Nikčou. V takové dny vážně tohle neberu jako výmluvu, ale jako fakt. Když mám ale normální pracovní den, klidně bych taky mohla říct, že nemám čas na nějakej pohyb. Ono skloubit blog, články, cvičení a práci dohromady není někdy vážně legrace a je to hodně náročný, ale když člověk chce, ten čas si prostě najde. Je to o tom, jak si to rozvrhnete a jak si nastavíte priority. 



"Nikdo mě v tom nepodporuje/nemotivuje." 

Další výmluva, kterou od ostatních lidí slýchám často. Když se na to tak podívám, ani mě nikdo vyloženě nepodporuje. Nemám doma rodiče, který by se mě po mém příchodu z fitka zeptali "Kolik si dala na dřep?", "Tak co jídelníček dneska?" nebo mi oznámili "Ty jo, že tys zamakala na ramenech? Je to vidět.". Dobře, to už trochu přeháním. :DD Rozhodně je to milionkrát lepší, než když jsem začínala. Předtím na mě doma čučeli jak na blázna, když jsem místo smažáku co udělala mamka k obědu, připravovala kuřecí a rejží a dokola se mě ptali, jak to můžu sakra pořád jíst. Nebo když jsem doma řekla, že posiluju s čínkama, zhrozili se, že budu jak nějakej "Švarcenegr" a namlouvali mi, že holka, která má svaly, vypadá jako chlap. :D Teď už se s tím smířili, mamka mi občas to kuřecí s rýží připraví, aby mi udělala radost, nebo mi řekne, že jsem dříč a že mi závidí mojí vůli. No ale pořád se často opakuje věta o "Švarcenegrovi" nebo nějaký kázání o tom, jak to moc přeháním. :D
V mém okolí jsou ale i lidi, který baví cvičení a zdravý jídlo, stejně jako mě. Ale že by mě někdo vyloženě podporoval to asi ne. Jediná Nikča je asi taková, že mě pochválí, pomůže mi, když se mi nedaří a cejtim se demotivovaná, nebo mi vždycky udělá mega radost, když mi oznámí, že je na mě vidět nějakej pokrok. Ale samozřejmě nesmím zapomenout na Vás. Moji čtenáři a sledovatelé na Instagramu mi taky dávají energii a podporu. 
Takže to není tak, že bych měla nějakýho člověka pořád u zadku, kterej mi by říkal, jak je super, že makám, nebo jak je parádní, že jsem si doma uvařila něco zdravýho, než abych se ládovala sladkostma. Dělám to pro sebe, tudíž největší podporu získávám taky sama od sebe. Mýma myšlenkama. To samý s motivací. Tou největší motivací by měl bejt totiž člověk sám sobě. Až Vám tohle dojde, Vaše motivace bude nekonečná a neustále se budete chtít zlepšovat, protože to děláte pro sebe, ne pro někoho jinýho. Potom dokážete hodit negativní komentáře na Váš životní styl od ostatních za hlavu, potom se konečně dokážete zbavit této výmluvy, protože Vám dojde, že je úplně nesmyslná.


"Všechno mě po včerejším tréninku bolí."

 Pokud Tě všechno druhý den po tréninku bolí, přestaň se vymlouvat a buď na sebe pyšná/pyšný. Teď teda myslím bolest svalů. Pravděpodobně jste totiž odjeli trénink, kdy jste si pořádně mákli a Vašemu tělu jste dali zabrat. Proto například já zařazuju tréninky na jednotlivé partie. Zničím jednu, druhý den se vrhnu na další. Maximálně mi to tak vyhovuje. Zrovna dneska si sotva sednu, protože jsem včera měla Legs day, ale mám z toho ohromou radost, protože vím, že to bylo účinné. Takže pokud Tě bolí svaly po cvičení, buď rád a běž i tak makat. Další pohyb Ti bolest malinko zmírní. Alespoň já to tak mám. Samozřejmě nezapomínejte na protahování před a po tréninku a zařazujte i dny bez cvičení to je nesmírně důležité a bolest to alespoň malinko zmírní. :)

"Nemůžu si finančně dovolit suplementy a bez nich to prý nemá smysl." 

Kravina! Suplementy jsou doplňky stravy, které Ti pouze pomáhají. Klíčovým faktorem ve výsledcích je jídelníček, pohyb a až pak nějaké suplementy a tak dále. Všechno to má smysl i bez nich a to hlavně pokud jsi holka. Přece jenom kluci potřebují větší přísun bílkovin pro tvorbu svalů, takže třeba základ jako je Protein se jim hodně vyplatí, ale pro nás holky je to vážně jenom třešnička na dortu.

"Nerada cvičím v posilovně, všichni na mě čumí." 

S tím jsem taky měla problém a byla to jedna z mých oblíbených výmluv. Jsem od přírody stydlín a když jsem měla jít cvičit mezi lidi, který neznám, cviky v kterých jsem si nebyla jistá, většinou jsem se na to vykašlala. Teď už ale vím, že lidi ve fitku jsou proto, aby si zacvičili a poslední co je zajímá je někdo jinej. I když to tak třeba nevypadá, protože každej mezi sériema prostě a jednoduše "blbě čumí". Je to normální a kolikrát jsem sama sebe přistihla jak na někoho nevědomky čumím a v hlavě přitom myslím na to, jakej pojedu další cvik. :D Berte ty lidi jako parťáky a buďte rádi, že mezi němi můžete cvičit. Co je lepší, než cvičit mezi lidma, který to milujou stejně jako vy, předávat si zkušenosti, tipy a podporovat se. :)

"Jsem unavený." 

Pokud jste vážně unavení, dejte si rest day. Naberte sílu, odpočiňte si a trénink přesuňte na další den. Svět se nezboří a jednou za čas toho každej máme dost. Ovšem je rozdíl, když se takhle vymlouváte jednou za 14 dní, nebo každej den. V tom druhým případě bych se už trochu hecla a přestala bych se litovat. :D :) Už se mi stalo kolikrát, že jsem byla unavená z práce, šla jsem s nechutí do fitka, ale když jsem měla odcvičeno, měla jsem energie na rozdávání. :) Občas jsme prostě spíš unaveni psychicky, než fyzicky a je těžký to rozlišovat. 



"Všude píšou něco jiného. Nevím, co je správně." 

Ano, to je sice pravda. Ovšem když si přečtete nějakou novou informaci a zapojíte při ní hlavu, použijete selský rozum, aplikujete moje oblíbené pravidlo zlaté střední cesty, uvidíte, že to není žádná věda. Pokud Vám to bude připadat reálné, možné a né jak sci-fi, proč to na sobě nevyzkoušet. Jak se říká "sto lidí, sto chutí." Takže pokud támhle Franta dělá něco, co jemu naprosto vyhovuje, má z toho výsledky a támhle Pepíček dělá úplnej opak, je jasný, že nebudete vědět, jakou cestou se dát. Proto i já píšu blog z vlastní zkušenosti. Nejsou to věci, které jsem někde načetla a nevyzkoušela na sobě, všechno píšu s tím, jak to vyhovovalo mě a je mi jasný, že někdo se v tom najde a někdo to vyzkouší a bude to chtít mít nastavený úplně opačně. Na světě je momentálně fitness obrovskej boom, existuje mega moc lidí, který se o to zajímají, ale každej má jinej styl, jinej pohled na to a každýmu sedne něco jinýho. Nejsme kloni, jsme každej originál, takže si najděte svůj přístup, svoje pravidla, který Vás budou posouvat dál a který Vás budou bavit a smiřte se s tím, že ne všechno, co si přečtete na internetu, je pravda.


Já doufám, že dnešním dnem dáte sbohem Vašim oblíbeným a častým výmluvám, hodíte je za hlavu a už Vám nebudou krást motivaci a sílu ke cvičení. Já moc děkuju za přečtení článku a mějte se krásně! :)

6 komentářů:

  1. katerina_jelinkova2. října 2016 18:49

    Peti, skvělej článek.<3 Výmluvu "nemám motivaci" jsem ztratila, jakmile jsem tě začala sledovat a číst tvůj blog, takže DĚKUJU! :)) Díky tobě jsem tomu podlehla a už se nevymlouvám (teda skoro.. :D). V článku je spousta motivace, nadšení a radosti z toho, co děláš. A to se strašně dobře čte :)
    Nemám teď úplně nejlepší období a jsem přesně v té náladě, jak si psala - chci být sama, prospat celej den a nic nedělat.. ale vždycky si řeknu, že to nějak musím překonat a po cvičení mám hned o něco lepší náladu. A navíc se všechna ta bolest aspoň přebije bolestí svalů další den. Takže jo, fakt to člověk dělá pro sebe :))
    Přeju krásnej večer a spoustu sil do dalšího pracovního týdne:)

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělý článek, cvicim už +- 5 let a před letošním létem jsem měla nějaké špatné období, neměla jsem vůbec motivaci, a pak jsem objevila tebe a jsem ti za tvůj pozitivní přístup ke cvičení a zdravé výživě strašně vděčná, protože jsem se díky Tobě vrátila tam, kam patřím :-)! Jsi skvělá, jen tak dál!

    OdpovědětVymazat
  3. No, sice úplně nesouhlasím s tím, že je protein jenom pro kluky, ačkoliv ho tedy nepoužívám, já radši tuňáka nebo tvaroh, ale máš pravdu, jednou za čas se nic nestane a jeden kinder řez taky svět nikdy nezbořil :D

    OdpovědětVymazat
  4. No, sice úplně nesouhlasím s tím, že je protein jenom pro kluky, ačkoliv ho tedy nepoužívám, já radši tuňáka nebo tvaroh, ale máš pravdu, jednou za čas se nic nestane a jeden kinder řez taky svět nikdy nezbořil :D

    OdpovědětVymazat
  5. No, tak musím říct, že já se poslední týden vymlouvám hrozně moc :D. Dnešek byl pro mě hrozně depresivní, ale asi to mělo něco do sebe, jelikož jsem se dnes opět namotivovala :).

    OdpovědětVymazat
  6. Super článek :) já se např. nevymlouvám ohledně cvičení, to jdu prostě, ale strašně i dělá problém sladké :( celý den v pohodě.. snídaně, svačina, obídek, slaná svačina a pak přijdu domů a vrhám se bezmyšlenkovitě na sladké. Strašně mě to pak mrzí, ale dalo by se říct, že to v tu chvíli prostě nevímám. Vím kam mám šáhnout, vemu, otevřu a je to.. Snad se mi podaří to nějak ukočírovat :)

    OdpovědětVymazat

Moc si vážím každého Vašeho komentáře. ♥