Snow Grey Glitter Pointer

25. září 2016

DRUHÝ ROK ODSTARTOVAL

Áhoj!

Teď jsem přišla domů, celej víkend jsem byla u Dana, ale i tak jsem se nesmírně těšila na to, až si udělám dneska po celém týdnu čas na blog, až budu doma sama, místo gauče si udělám zas mega pelech, připravím si dobrý jídlo, kafíčko a budu Vám psát o tom, na co mám náladu. U toho totiž pokaždý naberu nejvíc síly na následující týden.



Dneska to bude povídání ze života, a to převážně o mém cvičení. Chci Vám totiž popsat to, co bych chtěla zvládnou za další rok, co mě čeká. Nechci rozhodně usnout na vavřínech a posouvat se dál. Tohle je totiž jenom začátek, ten první rok byl jen takovej rozjezd k tomu, abych si všechno uvědomila, se vším se seznámila a zjistila, jak se chci v tom všem, co dělám, dál rozvíjet. No a hlavně, abych se zbavila poruch příjmu potravy jednou pro vždy a dokázala si konečně říct, že jsem zdravá! Protože i když možná ten rok působím, že poruchy přijmu potravy jsou už daleko za mnou. Tenhle rok jsem se vážně snažila brát jako takovej léčebnej proces a převážně jsem myslela jen na to, že už nechci, aby se to někdy vrátilo. Jasně, vím, že pro život platí pravidlo "Nikdy neříkej nikdy". A že poruchy přijmu potravy jsou většinou spojené s nějakými problémy, starostmi a tak dále, takže neříkám, že jsem si na milion procent jistá, že už se to nikdy nevrátí, ale vím, že budu dělat nadále maximum pro to, aby se to drželo pořád, co nejdál ode mě. Alkoholici si taky nejsou na 100% jistí, že do toho zase nespadnou. Stačí jeden panák, pivo a zase v tom lítaj až po uši. S PPP je to hodně podobný.

Jsem sice k mému tělu daleko víc tolerantnější, mám ho raději a nezkoumám na něm hodiny každou nedokonalost, ale přece jenom cvičím a když už makám hodiny v posilovně, umírám při sériích, kdy se v duchu modlím, ať už je to za mnou, připravuju si jídla, snažím se dbát na to, abych jedla pravidelně a vždycky raději zvolím něco zdravého, než nezdravého, tak od toho očekávám samozřejmě nějaké výsledky. Není to sice moje priorita, ale tělo chci mít takové, abych se v něm cítila dobře, o tom žádná. Za tenhle rok jsem stoupla na váhu tak maximálně 10x. Váha je to poslední co bych řešila a spíše se soustředím na to, jak moje tělo vypadá, než na to, jestli mám o pár kilo víc. Teďkon mám odhadem takových 50 kilo, což znamená jen o 4 kila míň, než před rokem, kdy jsem začínala. 4 kila jsou v podstatě úplně zanedbatelný číslo řeknete si, ale moje tělo vypadá úplně jinak. Z největší části se totiž tuk spálil a vytvořila se svalová hmota. Tím samozřejmě neříkám, že na sobě nemám žádnej tuk a mám vyrýsovaný svaly, to určitě ne. Ale cítím na sobě, že jsem daleko víc zpevněná. Tím pádem si myslím, že základ mám splněný. Zpevnit tělo, dostat se do formy, získat nějakou tu fyzičku. To byl přesně můj cíl pro tento první rok. 

Pamatuju si, jak jsem začínala cvičit a někdo mi řekl, že holky necvičí ruce, jenom zadek a nohy, někdo mi zase řekl, že holky cvičí jen s vlastní váhou, někde jsem si zas přečetla, že pro holky postačí bohatě jen běh. Tápala jsem v tom, občas jsem se v tom pěkně ztratila, lítala od jednoho k druhýmu a nemohla jsem za boha najít to, co mi bude vyhovovat a jak si já sestavím nějaký ten tréninkový plán. Toho jste si mohli všimnout i tady na blogu. Jeden měsíc jsem běhání vychvalovala do nebes, další měsíc jsem zas vyzdvihovala posilování s pořádným závažím. Jak na horský dráze. 

První etapa nějakého mého cvičení byla taková, že jsem cvičila doma, po čase jsem přidala i běh, no a až dlouhou dobu potom, jsem objevila kouzlo fitka. Ovšem tenkrát moje návštěvy fitka znamenaly hodinu v kardio zóně. O tom jsem Vám tady psala už hodněkrát. Ovšem když jsem se začala tak nějak celkově víc zajímat o fitness, časem mi došlo, že ty činky nejsou asi jen pro chlapáky, ale že by mi taky mohly pomoct k nějakým lepším výsledkům. Tenkrát mě to hrozně chytlo. Začaly jsme pravidelně chodit do fitka s Niki. Pro začátek jsme volily lehké čínky, kilo nebo dvě a přidávaly jsme i nějaké cviky s vlastní váhou. Postupně nás to ale bavilo víc a víc a vrhly jsme se i na stroje. Náš první trénink na strojích byl zaměřenej na nohy. Chodily jsme od stroje ke stroji a absolutně jsme nevěděly, jak na nich cvičit. Zkoukla jsem pak asi milion a půl videí, přečetla asi 28928 článků, jak cvičit na dolní polovinu těla a pak jsme podle toho sestavily naše budoucí tréninky. Byly jsme nadšené, plné motivace a hrozně nás to bavilo. Na horní polovinu těla jsme pořád cvičily jen s vlastní vahou a nebo s hodně lehoučkýma čínkama. Třeba trénink na záda? Neměly jsme ani páru, že něco takovýho existuje. :D

Pamatuju si, jak jsme si hrozně myslely, nebo ne, že bysme byly namyšlený, jen jsme si prostě byly jistý v tom, jak cvičíme a že to cvičíme dobře. No ovšem pak přišlo vystřízlivění číslo jedna, Nikča vzala kamaráda, který se věnuje cvičení s náma do fitka a on nám za tu hodinu a půl tréninku vlastně řekl, že všechno, co děláme na nohy a zadek, děláme dobře jen tak na půl. Ten trénink s ním nám tenkrát hrozně dal a pomohl. 
Takže abych to shrnula. Občas jsme si šly zaběhat, občas jsme si zacvičily ruce, což byl vlastně trénink na celou horní polovinu těla, kdy jsme ani pořádně nevěděly k čemu ty cviky jsou. No a převážně jsme cvičily nohy. Někdy i 3x týdně. Pořád to samý dokola. 
Ne, že bych neměla výsledky. Měla jsem. Získala jsem kulatější zadek, pevnější nohy, ale prakticky jenom tyhle dvě části mého těla se někam posunuly. Pořád jsem chodila shrbená, protože trénink zad jsem neznala, ruce jsem měla bez jakýkoliv známky, že na ně něco cvičím. Takže abych se konečně dostala, tam kam se dostat chci, tenkrát jsme prostě jely tréninky hlavně zaměřený na zadek a nohy a já jsem rozhodně tělo neměla souměrný, protože zpevněnej byl jen spodek, vršek těla makal daleko míň a když už makal, tak úplně nesmyslně. No ale my jsme si samozřejmě myslely, že to cvičíme skvěle. Přidávaly jsme si závaží a radovaly jsme se z toho, že to naše cvičení někam posouváme. Natáčely jsme i cvičební videa z fitka, který jsem musela nedávno z YT smazat, protože to byl jeden velkej #gymfail. :D 


Moje milovaná výbava na cvičení.

Boty Reebok - total-store.cz
Rukavice Trecgirl - aktin.cz
Pouzdro na mobil - Datart
Podprsenka Adidas - total-store.cz
Šejkr Aktin - aktin.cz

Takhle jsem cvičila zhruba do narozenin, který jsem měla v květnu. Pak jsem začala chodit cvičit do BBC a přišlo asi největší vystřízlivění a největší výčitky, jaký jsem kvůli cvičení kdy měla. Začala jsem chodit cvičit s Danem. Prakticky všechno, co jsem mu ukázala, že cvičím, jsem dělala blbě. Jediný, za co jsem byla pochválená, byly dřepy, který jsem měla sakra naučený, protože jsem je s Niki drtila 3x týdně. :D Záda jsem necvičila, ramena jsem necvičila, hrudník jsem necvičila, ruce jsem necvičila. Nebo dobře, cvičila, ale například jeden cvik na záda týdně a to jsem ho ještě dělala blbě. Došla jsem k závěru, že jsem si do tý doby spíš cvičením škodila, než pomáhala a to hlavně když jsem cvičila na horní část těla. 


Musím říct, že v tu chvíli, kdy jsem se tohle dozvěděla na mě padl smutek z toho, že jsem do tý doby cvičila špatně, ale na druhou stranu mi spadnul ze srdce obrovskej šutr, snažila jsem se to brát pozitivně, protože jsem věděla, že se konečně naučím pořádně cvičit. Když mi pak bylo vysvětleno, jak se jednotlivý cviky cvičí správně, nedokázala jsem zvedat ani takový závaží, který jsem zvedala do tý doby. Předtím jsem to zvládala, ale pod podmínkou, že jsem to tahala vším možným, jen né svalem, který jsem potřebovala zapojit. Třeba tlaky na ramena s jednoručkami. To je prostě cvik, kdy jsem si myslela, že na tom absolutně nic není. Vzala jsem si činky, opřela jsem se o lavici a jen jsem jela nahoru a dolů. Když mi bylo vysvětleno, jak se ten cvik dělá dobře, byla jsem překvapená. Že dolů se jede pomalu, nahoru výbušně, že musím mít přelepený záda a neprohýbat se, že ty čínky musím zvedat nahoru směrem k sobě a ne rovně nahoru a že když jedu dolů, tak musím do určitého úhlu, abych ramena zapojila, co nejvíce ... rázem jsem si musela vzít až o 3 kila lehčí činky a i tak jsem umírala, jako nikdy. A takhle to bylo skoro se vším. Začala jsem zapojovat svaly, který jsem ani nevěděla, že člověk má, nebo že se na ně cvičí. Největším překvápkem pro mě byly například zadní ramena, nebo třeba trénink na hrudník. Nikdy předtím by mě nenapadlo, že někdy tyhle tréninky budu praktikovat ve svém cvičebním plánu.

Teďkon to mám rozdělené tak, že se snažím za celý týden odcvičit celé tělo a když mi to nestačí, tak si jdu ještě zaběhat. Takže základ jsou 4 tréninky. První trénink je věnován hrudníku a zádům, druhý je na biceps, triceps a břicho, třetí jsou nohy a zadek a čtvrtý den mám ramena. Takhle mi to vyhovuje, takhle moje tělo stačí regenerovat a takhle vím, že do jednotlivých tréninků dokážu dát maximum. Jasně občas se stane, že třeba něco nestihnu časově, nebo něco přeskočím a musím pak dvě části těla spojit do jedné návštěvy fitka, nebo odjet další týden víc tréninků, ale baví mě to, mít to takhle rozdělený a vím, že nezapomínám na žádnou část těla. A hlavně jsem ráda, že nedrtím 4x týdně zadek, jen proto, že jsem holka. Mě totiž jde o to, abych tělo měla souměrný.


A myslím, že na mém těle se tyhle tréninky hezky odráží a prospívá mu to. Cvičím takhle sice jen chvilku, zhruba pár měsíců, z toho ještě musím odečíst dovolenou, letní dny, kdy jsem raději běhala na čerstvém vzduchu. I tak vidím pokroky a i když jsou mini a zaznamenávám je třeba jen já, rozhodně se z nich raduju a věřím, že když budu takhle cvičit i nadále, budu se posouvat dál a moje tělo tomu bude důkazem. Bude důkazem toho, jak moc mě to baví a jak jsem se zlepšila v tom, že jednotlivé cviky dělám s lepší technikou, soustředěním a že prostě nevezmu činku a nezvedám ji sem tam, ale že díky mýmu parťákovi už vím, že u cvičení se musí i přemýšlet.

No a moje plány do budoucna? 

Naučit se všechny cviky tak, aby chudák Dan u mě nemusel furt stát a pozorovat mě, jestli to dělám dobře a abych na něj nemusela přes celý fitko řvát : Danéééé, dělám to správně? :D Jak už jsem psala, tréninkovej ne/plán mi teď opravdu vyhovuje a takhle to chci mít nastavený i nadále, obměňovat cviky, zkoušet neustále něco novýho a nemít tréninky každej týden úplně totožný, baví mě se učit cvičit tak, abych si byla jistá, že to dělám správně. A teprve až když je zvládám dobře technicky, až potom můžu přidávat těžší činky, nebo závaží.
Věřím, že když to půjde takovým směrem, jako momentálně, tak se to odrazí i na mém těle a já se budu cítit ještě lépe, než se cítím teď. Nemám žádný konkrétní cíl, jak by moje tělo mělo za ten rok vypadat. Jediný co vím je to, že chci dosáhnout toho, abych vypadala, co nejlíp, jak to půjde a přitom to nehnala do extrémů. Chci být tou nejlepší verzí sama sebe. :))))))

Vy se můžete těšit na videa a články z fitka, které plánuji. Plánuji Vám nafotit, natočit moje tréninky a ukázat Vám nějakou inspiraci. Mějte krásný den a povězte mi do komentářů, jak Vás tenhle článek bavil/nebavil a jak vypadá Váš cvičební plán? :) 

12 komentářů:

  1. Taky by se mi hodil nějaký užitečný kamarád, který by mi vysvětlil, jek se to správně dělá :D teď můžu být vděčná alespoň za trenéry, kteří se u mě sem tam zastaví s nějakou radou :D

    OdpovědětVymazat
  2. Jste s Danem jenom kamarádi nebo něco víc? :)

    OdpovědětVymazat
  3. Už jsem si taky říkala, že bych faaakt potřebovala někoho, kdo mi ukáže jak se na čem správně cvičí... Přemýšlela jsem o osobním trenérovi na par hodin ze začátku, ale vůbec nevím jak se to cenove pohybuje a hlavně nejbližší fitko, kde ta možnost je, je asi 30 km daleko, což fakt nedávam jezdit tam třeba 3 do týdne a dost by se mi to prodrazilo.

    OdpovědětVymazat
  4. Článek je moc prima Péťo :-) A přesně jak píšou holky taky bych potřebovala takového kamaráda co se vyzná, ale protože ho nemám, rozhodně investuju a vezmu alespoň pár lekcí s trenérem, bude to lepší než cvičit ... ale úplně špatně :-D . Fandím ti, aby si za rok byla přesně tam kde chceš být a určitě se těším na tvé plánované články z fitka.

    OdpovědětVymazat
  5. Takové články mě moc baví. Mám tě nejradši ze všech těch "fit holek" <3. Ráda koukám na profesionálky ale ti, kteří to jedou na pohodové vlně jako já mě baví mnohem víc.
    Jinak naprosto chápu tvoje prozření s Danem. Já chodím cvičit asi třetí měsíc a bez přítele bych byla totálně ztracená. Už je to taková doba a stejně jako ty furt pořvávám "Dělááám to dobře??" u mrtvých tahů věčně málem končím v slzách, protože tam mi ta technika prostě nejde a on chuděra se mi to furt dokola snaží vysvětlit a já kopyto prostě nemůžu :D.
    Jinak psala jsem ti i dotázek do zpráv na instagramu. Snažím se teď víc osamostanit a uzpůsobit ty tréninky víc tomu, že jsem holka. Nechci už drtit tisíce cviků na biceps, prsa společně s přítelem, ale radši jen to základní a zameřit se naopak víc na ramena, záda. No prostě už to nechci jet jako kluk tak hledám inspiraci, které cviky vybrat a ty by si mi určitě dokázala skvěle poradit :)

    OdpovědětVymazat
  6. Parádní článek, je v něm cítit to nadšení a radost. Jsi moje velká motivace takže díky. 😊

    OdpovědětVymazat
  7. Ahoj Péťo. Co naplánovat článek právě o tvém cvičebním plánu, kde bys popsala cviky, které na různé části děláš s nějakým popisem, na co si právě u techniky dát pozor? :) Děkuji! Měj hezký den.

    OdpovědětVymazat
  8. Ty jsi tragéd...články fajn a na instagramu jsi trapná (hl. ve videiích kde pískáš jak malé děcko a našpuluješ držku). Škoda

    OdpovědětVymazat
  9. Takových jako ty je hrozna spousta. A vždy me hrozně pobavite:) ty vlastně těmi videi zacneš dělat úplně to samé, z čeho seš ty blbě učila.;) Co takhle se radši na plno věnovat sobě a kamarádce, než to ty ovečky začnou po tobě opakovat, ke všemu ještě blbě samozřejmě. ;) Takový rady by měl člověk hledat u odborníků a ne u takových spasitelu. Sama moc dobře totiž víš, ze každý je individual... a spousty lidí to nějakým okoukanim nikdy neudělá na 100%, tudíž mi z toho plyne, ze na takovou úvahu jsi chytrá az dost, tak si prostě asi jen zahledena sebou a máš trochu složitější osobnost, se kterou si nevíš rady, tak se o ni musíš podělit..? Či co myslíš

    OdpovědětVymazat

Moc si vážím každého Vašeho komentáře. ♥