Snow Grey Glitter Pointer

15. září 2016

#POSITIVEVIBES : Bye bye pesimistická Péťo


Ahoj! :) 

Abych Vás uvedla do dnešní situace v které jsem se nacházela. Večer jsem domů přišla mírně vytočená. Proč vytočená? A proč jen mírně? Pracovala jsem do osmi hodin večer a celou pracovní dobu mě tak nějak motivovalo to, že si večer půjdu zacvičit do fitka. Měla jsem hroznou chuť si zacvičit na ramena a mega jsem se na to těšila. A když jdu po práci na metro, jako by mě trklo a říkám si, že ani nevím co jsem ráno do fitka sbalila za oblečení. Podívám se ... růžový, oblíbený tričko, tenisky ... nic, dlouho nic, ehm, kde máš sakra legíny Petro? Měla jsem v tu chvíli chuť se na ulici zastavit, položit kabelku a tašku do fitka na zem a normálně si dát pořádnou pěstí rovnou mezi oči. Nebo poprosit nějakého kolemjdoucího, aby tomu tak učinil za mě. Protože jít ve spoďárech do fitka by asi nebyl nejlepší nápad. :D No ale víte co? Nakonec jsem pěstí nedostala, vzala jsem to pozitivně, zasmála jsem se tomu a děkovala jsem si za to, že jsem na to nepřišla až ve fitku. No a tak jsem si to rychle a zběsile razila domů k počítači, abych se mohla věnovat alespoň blogu, na který teď moc času nezbývá. No a právě tomu bych se rovnou dneska chtěla i věnovat. Pozitivnímu myšlení a mému budování této krásné schopnosti mé hlavy. Kterou jsem bohužel objevila až nedávno.




Ehm. Pro začátek bych chtěla říct to, že já jsem byla vždycky hroznej pesimista. Když lidi kolem mě viděli všechno růžovoučký, krásňoučký a kolem sebe viděli jen sluníčko a lásku, já byla vždycky taková ta, která přišla a jejich myšlení zazdila nějakou pesimistickou poznámkou. Nevím jestli to má člověk nějak předurčený, nebo to prostě získá životními situacemi, který zažije, nebo lidmi, který se kolem něho pohybují. Co už ale vím je to, že je to jen v mojí hlavě a já se s tím rozhodla nedávno bojovat. Začínalo mě to tak nějak ničit a připadalo mi, že moje pesimističnost (sakra to je mega divný slovo) se na mě začíná víc a víc podepisovat a víc a víc zaměstnává mojí hlavu. Když se totiž celý dny člověk soustředí jen na to špatný, to hezký a růžový mu doslova uniká mezi prsty a začne to přehlížet. Začínala jsem mít takový nálady, že jsem chtěla být jen sama, nejlépe doma. Smutná, bez života a nálady a absolutně jsem nevěděla proč. Proč se cítím tak hrozně, proč nedokážu jít někam mezi lidi, nebo proč se nedokážu na něco těšit, nebo z něčeho mít radost, nebo se na něco soustředit. Často jsem měla takovej zvláštní tlak na hrudi. Znáte to?

Začala jsem vnímat a soustředit se na to, jak myslím. Začalo mi docházet, že právě moje myšlení může za to, jak se cítím. Ono je fakt někdy těžký zastavit se a říct si, že takovým směrem asi nechcete Vaše následující dny vést. Píšu "zastavit se", protože většina lidí v dnešní době žije hektickým životem, neustále někam spěcháme, z práce domů, ze školy domů, nebo do fitka, pak zas rychle někam, na schůzku, ze schůzky. Nebo víte co? Alespoň já to tak mám. Když už něco dělám, chci do toho dávat fakt všechno, jak už říkám po miliontý, jsem extrémista. Miluju psát Vám články na blog, miluju číst zprávy od Vás, miluju prostě tvořit vše, co by Vás mohlo jakýmkoliv způsobem motivovat. Baví mě to, Hrozně. Ač si to neuvědomuji, blog má čím dál tím více čtenářů a čím dál víc návštěv. No a tím roste například můj vnitřní pocit zodpovědnosti a jelikož je to něco co miluji a ještě cítím zodpovědnost, chci například do psaní článků a odepisování na Vaše vzkazy dávat těch již zmíněných 100%, ale nemůžu. Chodím taky do práce, cvičit, mám povinnosti, chci se věnovat lidem kolem mě, do toho musím udělat tohle a tamto a pak už si člověk jen přeje, aby měl den aspoň 48 hodin, protože nestíhá všechno, co by chtěl a roste mu to přes hlavu. A do toho všeho začínáte čím dál víc myslet negativně, protože si myslíte, že jste k ničemu, protože nic nestíháte a neděláte, tak jak byste chtěli a měli.


No, docela jsem se rozepsala, ale chtěla jsem Vám sdělit to, co si myslím, že mohlo za to, že jsem se cítila tak, jak jsem se cítila. Pěkně pod psa, to Vám řeknu teda. Ale tomu už je jednou pro vždy konec. Rozhodla jsem se, že začnu svůj mozek daleko víc ovládat a začnu kolem sebe vidět to hezký. Že začnu vidět to, co mě bude nakopávat energií k tomu, abych mohla žít šťastně.

I když mi teď možná budete chtít opovrhovat, za naše myšlenky jsme zodpovědní jen my. To, co se v naší hlavě odehrává, to je jen na nás. Pokud nám tam běží, že je dneska hnusnej den, bude hnusnej den. Pokud nám tam běží, že dneska je den skvělej, bude skvělej. To co staví náš svět kolem nás je to, jak přemýšlíme. A vidím to i na sobě. Dny mě teď baví daleko víc, i když jsou všední, stejně jako byly předtím. I když jsou vlastně tolik podobné těm, které byly předtím. To jak se teď snažím vnímat je natolik ovlivňuje, že pak chodím spát s úplně jiným pocitem. Sakra, trošku se začínám strachovat, aby jste si němysleli, že jsem začala něco brát. :DD  Chci Vám jen říct, aby jste se zastavili, usmáli se na sebe do zrcadla, dokázali si říct, že Vám to dneska sluší, že dneska bude dobrej den. Když přes den přijde něco míň pozitivního, nepodléhat tomu, snažit se nad to povznést (stejně jako já nad zapomenutý kalhoty :D, protože kdybych je nezapomněla, neměla bych čas pustit se do tohodle článku) a snažte se fakt vnímat trošku jinak. Je to težký, chce to trénink, čas a hlavně chuť to změnit, ale už jen to, že se na sebe ráno usmějete do zrcadla místo toho, aby jste si znovu a opet řekli "Ježiš, já zas vypadám." Vám zlepší den. Věřte tomu nebo ne, je to tak.

Nejsem teď osoba z který sálá štěstí jedna báseň, nemám celý dny úsměv od ucha k uchu a jasně, že přijde i situace, která mě vrátí do starých kolejí mého přirozeného, vrozeného pesimismu. Ale snažím se na tom pracovat, snažím se radovat se z maličkostí a naopak se z každý maličkosti nehroutit. Věřím tomu, že stejně jako všechno i pozitivní myšlení chce trénink. Věřím tomu, že už bude jen líp a věřím tomu, že tenhle článek Vám taky dodá trochu pozitivní energie, který není nikdy dost. :) Mějte dobrou noc a já se budu těšit na Vaše reakce na tento trochu jiný, ale přitom tak upřímný článek. :) A pro ty, které tohle čtení bavilo, těšte se na další povídání na tohle téma.

14 komentářů:

  1. To bylo hezky řečeno. Ono to občas úplně nejde, ale člověk se v klidu nadechne, jen tak se usměje a jde se dál! A neboj...určitě si nemyslíme, že něco bereš :D i když...nikdo jsme výrobu mugcaku neviděl :P

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji! :) Přesně, moje slova. Už jen taková maličkost člověku může zlepšit den.

      Vymazat
  2. Ahoj Péťo,
    napsala jsi to opravdu krásně. Já s pesimismem taky snažím bojovat, už nějakou tu dobu a i když se mi to občas nedaří, nehážu flintu do žita. Přeci jen, těch pozitivních dnů je tady více než těch pesimistických. A jsem za to opravdu ráda. Občas je vážně těžký myslet pozitivně, když se člověku ten den opravdu vůbec nic nedaří, ale jak říkáš ty, musíme se nad tím povznést.
    Tak ať se nám oběma daří zdárně bojovat s pesimismem! :)
    Měj se hezky:))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Terko! :)
      Tak to jsi mi udělala radost. Tak to mám úplně stejně. Jsou chvíle, momenty, dny, kdy mi to nejde, ale vždycky nakonec dojdu k závěru, že musím to pozitivní myšlení trénovat. :) Děkuju moc! Ty taky.

      Vymazat
  3. Ahoj Petro, krásný článek. Přeji ti, aby ti pozitivní myšlení šlo lépe a lépe. Já se pokusím inspirovat tvým článkem a začnu to pozitivno trénovat. I já jsem totiž rozený pesimista. Krásný podzim přeje Jitka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju Ti Jituš za hezkej komentář! :)

      Vymazat
  4. Super článek. Já s tím taky bojuju. Na instagramu jsi měla fotku s knížkou právě o těchto věcech. Jak se prosím.jmenovala? Děkuji

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mockrát děkuju! :) Ta knížka se jmenuje Miluj svůj život.

      Vymazat
  5. ahoj :) ja som sa chcela opytat ci tvoj zdravy zivotny stýl a koniec prejedania skoncil zo dna na den alebo ti to trvalo dlhsie , ci si si proste povedala stop a uz sa viac neprejedla ? Ako dlho trvalo kym sa ti to prejavilo na vahe ? Inak si uzasna a velmi ma monivujes nieco so sebou robit :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Samozřejmě, že se to pak opakovalo, ale čím víc jsem se snažila, tím víc se intervaly mezi přejídáním prodlužovaly. :) Já nevím, přestala jsem se vážit úplně. Děkuju moc!

      Vymazat
  6. jsem stejná jako ty, taky jsem věčný pesimista. Jen nějak si neumím říct, sakra tobě to sluší, nebo dneska bude dobrý den. Ne, to já neumím. Vždy si vybírám ty nejhorší scénáře.
    Možná se jednoho dne rozhodnu přemýšlet stejně jako ty a snad mi to půjde! :)

    OdpovědětVymazat
  7. Jsi úžasná že to dokážeš. Ten tlak na hrudi taky mám a dost často. Muzu se zeptat jak casto ho mas? A jsem také pesimistka. Preju ti hodne stesti s blogem.

    OdpovědětVymazat
  8. Já pesimistka nejsem, spíše mám katastrofické scénáře... Ale více se považuji za otimistu, který věří že vše výjde podle jeho plánu. a většinou to funguje - ne nadarmo se říká positive mind=positive life ;)

    www.double-claire.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat

Moc si vážím každého Vašeho komentáře. ♥