Snow Grey Glitter Pointer

8. srpna 2016

MÁM RÁDA, NEMÁM RÁDA


Ahoj!

Vítám Vás u dalšího povídání a dneska mám chuť se rozkecat, takže se připravte. Už je to hodně dlouhou dobu, co mě napadlo, že bych mohla udělat takové upřímnější povídání na téma sebevědomí. Konkrétně o tom, co na sobě mám a co na sobě nemám ráda. Ať už momentálně, nebo jak jsem to měla dřív a třeba díky cvičení se to zlepšilo a celkově Vám tak nějak popsat můj vztah k sobě samé po fyzické stránce.
Je pravda, že od dob co jsem začala makat ve fitku a tak nějak mi už není jedno, co sním, se můj vtah k mému tělu se hodně změnil. Prošla jsem si různými fázemi, ať už sebenenávisti, nebo hrdého pocitu, že jsem udělala na svém těle nějaký progress. Asi jako každá holka, ale nikdy nebudu spokojená. V tom jsme my holky prokleté. Kluci bez gramu svalů na těle si připadaj většinou, jak největší korby a holky, které mají postavu normální/dobrou na sobě hledají jen další věci, které by mohly řešit a mít z nich komplexy.
Ale přece jenom ... i tak si myslím, že jsem ke svému tělu našla vztah daleko lepší, než jsem měla dřív. Už se tolik nehrotím a při jídle nemyslím celou dobu jen na to, jakej to bude mít dopad na mojí postavu.


I když mi moje dávná anorexie a ostatní problémy s jídlem dávaly v tomhle opravdu na frak. Totálně mě ovládaly a nasazovaly mi takové imaginární brýle (rozhodně ne růžový) pokaždý, když jsem se na sebe podívala. Ale o tom vlastně ty problémy celkově jsou, takže to tu asi nemusím rozebírat. Každopádně jsem to tady chtěla zmínit, aby byl vidět malinko ten psychický progress, z kterého mám radost. Tohle bylo totiž období největší sebenenávisti a asi nejnižšího sebevědomí vůbec. Než jsem někam vyšla, mohla jsem se jen několik hodin upravovat, oblíkat, převlíkat a pořád jsem nebyla spokojená a nelíbila jsem se sobě v žádné situaci, v žádném oblečení a například jít před někým do plavek, nebo se svlíknout? To byla noční můra. V létě jsem nosila legíny a volný, dlouhý trika. No hlavně jsem si pořád myslela, jak jsem byla hrozně tlustá, jak jsem hrozně tlustá a jak budu hrozně tlustá.

Jakmile jsem začala bojovat s těmito problémy a začala jsem jíst zdravě, věnovala jsem čas i pohybu, tohle se změnilo dost radikálně. Sebevědomí mi přišlo najednou daleko větší. Měla jsem ze sebe radost, že se začínám někam posouvat, že pro sebe něco dělám a i když jsem nevypadala tak, jak bych chtěla, rázem jsem věděla, že to není navždy a že to dokážu změnit.

No a jak už jsem psala, po nějaké době přišla posedlost tím vším a rázem i posedlost srovnáváním se s ostatními a přehnaný řešení sebe samé. Jako by to nízký seběvědomí s kterým jsem začínala bylo zpátky, jen v trochu jiné formě. Tentokrát jsem nechtěla bejt vychrtlá, ale mít ty nejlepší výsledky, co se týče vymakaný postavy. Vysekaný břicho a přitom kulatej a pevnej zadek. Hrozně jsem na to dbala, makala na tom a když mi došlo, že tahle kombinace asi není nic pro mě, vykašlala jsem se na to. Proč není pro mě? Víte, ono když chcete fakt pěknej, kulatej zadek ... jsou potřeba sacharidy, aby svaly měly z čeho růst a když chcete pekáč buchet bez gramu tuku, naopak musíte nasadit dietu, takže minimum sacharidů. No ale i když už to vypadalo nějak líp, chtěla jsem pořád víc. Sice je super, že jsem byla tak přehnaně motivovaná, ale tím častěji jsem byla vzápětí totálně demotivovaná a svoje tělo jsem přestávala mít ráda, čím dál víc. Když jsem byla spokojená s břichem, zase jsem si připadala, že mám zadek jak placku. Když se mi líbily ruce, zase jsem měla nafouklý břicho. Furt něco.

Tak a konečně jsem se dostala až k tomu, co chci dneska psát. Rozebrala jsem tohle všechno, aby jste viděli, že ne vždycky jsem se měla tak ráda, jako mám teď. Pozor. Teď nemluvím o namyšlenosti. Spíš o přijmutí sebe samé. Ono když rok fakt dřete a jíte, tak jak máte a pořád vidíte, že nohy nejspíš nebudete mít, jako ta holka z Instagramu, kterou už sledujete pár let, protože má úplně jinou stavbu těla. Že prostě máte od přírody trochu silnější stehna. Že prostě nebudete mít sixpack, jak tamta holka, která může jíst cokoliv a pak si jde jednou za týden zaběhat a má na břiše pekáč buchet jen tak. Každej máme jiný geny a je to o tom, přijmout svoje tělo.

No začnu tím, co na sobě nemám ráda, abych článek končila malinko pozitivně.
Odjakživa nemám ráda moje stehna. I když prostě makám, běhám, posiluju, pořád se mi zdají takové, jako bych nic nedělala. Možná to je i tím, že je mám od přírody silnější a odjakživa mám s nima problém, ale musím uznat, můj vztah k nim se mi i tak hodně zlepšil. Dřív jsem z nich měla takovej komplex, že jsem nesnášela například nakupování kalhot, nedokázala jsem si v létě vzít kraťasy, nebo cokoliv, co by je obepínalo a odhalovalo. Časem se ale i změnil i můj pohled na to, jak by stehna měla vypadat. Už fakt netoužím po nějaké mega mezeře mezi stehny a netoužím po nějakých dvou tyčkách. Takže přece jenom pořád s nimi nejsem spokojená, ale rozhodně se můj komplex z nich o hodně zmenšil a už si je nemám chuť uříznout. :D

Další co na sobě až tak nemusím jsou moje lýtka. :D To jsme se moc neposunuli co? Po mamce mám lýtka silnější a bylo fakt mega těžký je nějakým způsobem zpevnit. Ale jakmile jsem zařadila dny, kdy cvičím jennohy, samozřejmě se zapojily i lýtka a daly se nějak do kupy, v rámci možností. Občas jim věnuju i samostatnou sérii na stroji v BBC, ale to jen vyjímečně. Taky Vám vadí, jak dáte nohu přes nohu a to lejtko se rozplácne? :D


No a dalším mínusem na mém těle jsou podle mě prsa. Jak jsem dospívala a všem holkám v mém okolí najednou rostly minimálně pětky, já jediná jsem si furt říkala : Hele, tak kdy to jako začne? :D No nikdy to nezačlo a úplně zmizely teď, když jsem začala cvičit. Teď Vás asi zklamu, ale první co jde dolů jsou většinou právě prsa, což už taky mraky holek od nějakýho cvičení odradilo. Ale přece jenom jsem zastánce toho, že u holky je mnohem lepší hezkej zadek, než velký prsa. No a já to teď fakt nepíšu jenom protože prsa nemám ... (nebo jo? :D)
Větší prsa jsem měla jen tenkrát, když jsem přibrala nějakých 10 kilo kvůli přejídání. I tak to nebyla žádná sláva, ale celkově jsem byla dost baculatá, takže i na prsou to bylo znát. Ale už jsem se s tím naučila žít, smířila jsem se s tím, přijala to, že nikdy nebudu prsatá a život jde dál. Aspoň vím, že když se líbím nějakýmu klukovi, tak to není kvůli výstřihu. A to je fajn ne? :D

A teď už se dostáváme do malinko lepší části a pro mě daleko příjemnější a to k tomu, co ráda mám.

Nejvíc mám ráda svoje oči a obočí. Oči kvůli barvě a kvůli jejich velikosti. Přece jenom mi přijdou výrazným prvkem na mém obličeji a já mám tmavé oči ráda i na ostatních. No a obočí ... to je asi část mého já, která udělala ten největší progress ever. :D Kdybyste viděli moje obočí rok po roku asi byste se zhrozili, pěkně zasmáli a čučeli, že jsem vůbec měla kuráž takový nosit. Jasně, někdo si možná řeknete, že i teď nosím obočí hodně výrazný, že nemá dokonalej tvar a třeba mi ani takové nesluší, ale já jsem s ním spokojená. Byly časy kdy mi hráblo a totálně jsem se vrhla do trhání pinzetou, kdy mi zbyla snad jen půlka. :D Pak přišlo období malování, tak tmavého obočí, že to vypadalo, jak když používám černou lihovku a až teď mám obočí, které mi vyhovuje. Trhám ho tak jednou týdně, jen z toho nejhoršího, nechala jsem dorůst přirozenej tvar a maluju si ho sice i tak hodně výrazně, ale mě se to prostě líbí a myslím, že to ke mě jde.


Zadek je další partií, kterou mám na sobě ráda. Ten si taky totiž prošel pokrokem k lepšímu. V dobách přejídání jsem měla sice zadek velkej do šířky, ale co se týče tvaru byla to placka, kterou jsem totálně nesnášela. Mě samotné se líbí zadky klidně větší, vymakané a kulaté a na tom teď pracuji. Myslím, ale že teď už to není tak hrozný, pořád je sice co zlepšovat, ale tahle partie se mi podle mě za ten rok zlepšila nejvíc. No ... když si ale vzpomenu, kolik cviků jsem na něj za ten rok udělala, je mi z toho až špatně. :D



Nemyslete si, že mám teď svoje tělo za něco s čím jsem spokojená na 100%, to se nikdy nestane, vím to. Ale naučila jsem se s ním pracovat, oblíknout se tak, aby to mé postavě spíš lichotilo, než škodilo a naučila jsem se výsledky po kterých toužím přizpůsobovat svojí stavbě těla. A když už furt kecám o tom, jak je to rok a jak moje tělo udělalo nějakej ten progress, tady Vám ukážu fotku, kterou jsem sice přidávala včera na Instagram, ale chci ji mít i tady. První fotka je z minulého léta, když jsem začínala. V tu dobu jsem se přejídala, chodila každej víkend na párty a nesportovala. Druhá fotka je po třech až čtyřech měsících tvrdé diety s omezováním sacharidů a cvičila jsem jen kardio. Třetí fotka je po dalších třech měsících, začala jsem dostávat rozum, takže jsem přidala na sacharidech a posilování. No a poslední fotka je aktuální. Sacharidy mám v každém jídle a z největší části posiluju se závažím, nebo si jdu občas zaběhat.


Jako poslední bod tohoto článku Vám chci ukázat nový rozhovor se mnou na fitness blogu fitfab.cz. Budu moc ráda, když se podíváte. :) No tak já se s Vámi loučím, doufám, že se Vám dnešní článek líbil, že Vám dodal trochu motivace k tomu, aby jste se měli rádi a těším se na Vaše reakce a komentáře. Hezké pondělí Vám přeji.

15 komentářů:

  1. Skvělej článek, fakt se ti moc povedl :) www.fitfoodhealthy.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  2. Vážně parádní změna. Mám "problém" se stejnými partiemi jako ty. Ale snažím se sebou něco dělat. A vím moc dobře, jak to jde pomalu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za hezký slova a je to běh na dlouhou trať. Ale všechno jde, když se chce. Drž se. :))

      Vymazat
  3. Co bych za to dala mít malý prsa! Od přírody jsem prostě vybavená, i když jsem mela 46kg tak prsa jsem mela 4 :D ted s mírnou nadváhou mám 5 a je to děsny! Budu muset zařadit víc ruce a koupit těžší činky ať to jde trochu dolů. Snad už si da zdraví pohov a budu moct zase cvičit.
    Jo jinak máš fakt pěkný oči, líbí se mi ta horní linka, nechces někdy udělat článek o líčení ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Nádhernej článek..:) Ty pro mně budeš vždycky motivace č.1

    OdpovědětVymazat
  5. Super článok�� príde mi že mám rovnaký typ postavy ako ty len ja mám o dosť horšiu postavu �� a presné stehná a kraťasy... Práve dnes som si išla kúpiť a keď som si ich vyskúšala ja vyzeralo to že ich mám na sebe úplne napnuté a pás tocha ešte voľný, potom si ich vyskúšala moja sestra a jej boli na pase akurát a na nohách totalne voľné �� ale už som sa s tým zmierila. Inak držím ti palce tvoj blog sa super číta a tak isto aj tvoje videá sa dobre pozerajú ��

    OdpovědětVymazat
  6. Zadek je bombovej... Jen tiše závidím... ach jo musím se sebou začít něco dělat:/

    www.double-claire.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  7. Parádní článek,mám take problém se stehnama ale jak tak koukám když se na tom pracuje je to opravdu vydet ze se stim da neco delat ����,jsi ta nejvetsi motivace(doufam ze ti nebude vadit ze si ten tvuj mega velkej progress ulozim) �� ❤️❤️Ps: kde si sehnala ty kalhotky?��(2,3 a4 fotka)

    OdpovědětVymazat
  8. Péti víš na co můžeš být taky pyšná?:) Na tvůj vosí pas!:) Protože né každý ho má.. a to bříško, to je taky echt:)) A ten zadeček ach, můj sen..
    Ivet

    OdpovědětVymazat
  9. super článok máš fakt parádnu postavu :) a ja mám presne opačný problém- nohy špáratka ale to brucho...stále nafúknuté, nemôžem si ani nič obtiahnuté dať lebo vyzerám ako tehotná -.- aj keď obmedzím sacharidy cvičím nič s tým nepohne už neviem čo mám robiť...nevedela by si na to niečo poradiť? tvoje bruško je nádherné :) a nemaj komplexy z nôh sú topové a predsa niečo musí nosiť ten parádny zadok ;) :D PS prsia vôbec nie sú dôležité !!!

    OdpovědětVymazat
  10. Peti, máš krásnou postavu, ten zadek ti závidím :) S prsama mám stejný ,,problém" jako ty, ale za ty roky jsem si na to tak nějak zvykla :D aspon nás nebolí záda z velkých.. :D a kdybychom byly se sebou spokojené, nebyly by jsme ženské, tak to prostě je :D
    Já od svých 17 let jsem se taky prala s anorexií docela dlouho :( časem to přešlo do zachvatového přejídání, z kterého ještě tak úplně venku nejsem, ale už to není tak hrozné jak to bývalo dřív, občas se přejím.. hodně.. ale pořád to není tak strašné a už ani tak časté :) aspoň něco... ze 45kg období anorexie jsem se přehoupla na 49-50kg, které si držím do teď (je mi 23), teď mám problém s tím, že bych ráda přibrala, ale tak, aby to bylo hezké (tzn. svaly a zpevnění) aby se na mě všechno netřepalo :D jenomže vlastně nevím ani pořádně jak začít :( a už vůbec jak jíst... týden si budu říkat, že chci přibrat a budu se snažit jíst všechno, ale pak mi zase přepne a já se kontroluju, co jsem snědla a že tamto bylo moc tučný, sladký, nebo že toho bylo hodně a tak.. u mě je to takový začarovaný kruh :/

    OdpovědětVymazat
  11. Ahoj Péťo, jsi pro mě obrovský vzor. Taky jsem si prošla poruchou příjmu potravy (anorexie, ale zdaleka ještě nejsem úplně vyléčená). U tebe vidím, že můžeš jíst normálně a dost a přitom máš tak krásnou postavu :) Taky nesnáším své stehna, ale i když cvičím, pořád jsou stejně velké :( musím se s nimi smířit :D S hrudníkem mám taky stejné problémy. Jakmile jsem začala hubnout a cvičit, prsa se mi ještě zmenšily a teď nemám žádné :( ale nevadí mi to, teď už ne :) Myslím si, že jsi moc pěkná, máš krásný zadek, nohy, břicho, prostě celkově máš krásnou vysportovanou postavu :) (ano vím, že se opakuji :D) Nepřestávej dělat to, co děláš. Nádherným způsobem dokážeš motivovat ostatní :) už jsem pár tvých receptů a cvičení vyzkoušela a a bylo to super :) Děkuji moc za motivaci, Péťo ;)

    OdpovědětVymazat
  12. Poslední dvě fotky jsou úplně stejné, akorát na jedné jsi opálená a vyměnila sis spodní prádlo :D

    OdpovědětVymazat
  13. Máš nádhernou postavu, k nějaký takový se chci dopracovat a už se i pomalu blížím :3 Tk se dál drž Peťo :)

    OdpovědětVymazat

Moc si vážím každého Vašeho komentáře. ♥