Snow Grey Glitter Pointer

22. srpna 2016

DĚSÍ MĚ CIZÍ LIDI

Čauvec!

Dneska mám v plánu Vám předat tak trochu informace z další mé stinné stránky. Půjde sice o psychiku, stejně jako včera, ale nebude se týkat jídla a problémů s ním. Nebo, že by tenkrát právě tohle byl spouštěč těchto mých pocitů? Kdo ví.

Nevím, jak bych začala, kde bych začala a jestli mám vůbec začít a tohle psát. Nechci, aby jste si o mě začínali myslet, že jsem magor čím dál víc. Počínaje včerejším článkem a mém příběhu s poruchami příjmu potravy a dneska pokračováním s další mojí "magořinou". Ale když už jsme u takových vážnějších článků, rozhodla jsem se Vám svěřit s něčím dalším.


Hele řeknu Vám to na rovinu, před těma neplechama s jídlem jsem byla spokojená, sebevědomá holka. Pak když přišlo období největší sebenenávisti, depresí jen z toho, že vlastně vůbec existuju a z toho, že nenávidím svět kolem sebe, změnilo mě to. Aniž bych chtěla. Na svět jsem se začala dívat úplně jinýma očima a to mi zůstalo i teď, když jsem z toho venku. 

V mém životě přišlo tenkrát hodně změn a jakož to člověk, kterej si těžce zvyká na novinky, jsem se s tím vším musela srovnat. Začínala jsem se vídat s novými lidmi a jejich přítomnost mi byla čím dál víc nepříjemná, protože jsem je moc dobře neznala a nedokázala jsem jim důvěřovat. Pak už jsem se jim vyhýbala. Hledala jsem si poprvé práci, měla jsem začít chodit na pohovory mezi miliony lidí, který jsem neznala a už jen z toho pocitu mi bylo šoufl. Začala jsem pozorovat, že se mnou není něco v pořádku.

Na konci mé bulimické éry jsem si začala víc a víc všímat toho, jak hrozně se podceňuju a jak hrozně je moje sebevědomí nízký. I když jsme se snažila tvářit, jak největší borec, pořád jsem si v hlavě opakovala, jak na to nemám a jak si každej říká, že to neumím, že tomu nerozumím, nebo že vypadám hrozně. Prostě klasický podceňování. Při kontaktu s nějakým člověkem, který mi nebyl blízký, jsem se cítila naprosto otřesně. Rozbušilo se mi srdce, přišlo mi, že se mi všechna krev navalila do hlavy, polilo mě horko, začalo mi pískat v uších a já neviděla, neslyšela a nedokázala jsem se soustředit. Tohle se mi nikdy předtím nestávalo. Neuměla jsem proti tomu, ale bojovat. Vždycky, když jsem měla řešit něco s nějakým cizím člověkem, stalo se tohle. Netušila jsem absolutně, co to jako má znamenat. Jestli mám, jako nějaký problémy s hormony a kvůli tomu mám návaly horka, nebo jestli se prostě jenom stydím. Což mi přišlo, jako kravina, protože já nikdy předtím rozhodně stydlín nebejvala.

Jako ono se to fakt těžce vysvětluje, ale představte si následovně. Někdo se Vám třeba líbí, nebo spíš o něj máte fakt zájem a Vy s ním jdete poprvé na rande a máte nervy z toho, jakej si na Vás udělá obrázek, máte takový divný pocit na hrudi, strach co si o Vás bude myslet je natolik silnej, že Vám je někdy až zle. Tak to mám já. Ovšem není to jen když jdu na schůzku s nějakým kočičákem. Je to prakticky pokaždé, když přijdu do kontaktu s jinou lidskou, cizí osobou. Takže když já přišla tenkrát s někým do kontaktu, bála jsem se, že s tím člověkem budu muset něco řešit, že nebudu umět zareagovat, že nebudu vědět, jak mu něco vysvětlit a že z toho bude jeden velkej trapas a on si pomyslí, že jsem úplně mimo. Což si vzápětí stejně pomyslel, díky mým skvělým reakcím. Prostě jsem měla pocit, že nezvládnu s tím člověkem komunikovat a měla jsem strach. V tomhle důsledku se mi spustily všechny ty hnusný příznaky mýho těla, že se necítím zrovna dobře. Tlukot srdce level milion, červená barva mýho obličeje, zatmění před očima a já jsem si takhle vlastně sama ten nepříjemnej pocit a situaci vyvolala. Fakt jsem tenkrát netušila, co to je, co se to se mnou děje, ale k sebevědomí mi to rozhodně nepřidávalo. Připadala jsem si, jako magor, začínali mě totiž děsit cizí lidi.

Tenkrát to byl asi ten nejvyšší možnej level týhle kraviny, která se děla v mý hlavě. Nedokázala jsem vůbec komunikovat s cizíma lidma. Dělalo mi hroznej problém mluvit i třeba s prodavačkou, nebo když jsem potkala někoho, koho jsem znala dlouhý roky, ale dlouho jsme se neviděli, bála jsme se, že mě pozdraví a bude se mě na něco ptát. Žila jsem v neustálym strachu z něčeho, co jsem nedokázala ani identifikovat, jen jsem věděla, že je to hrozně nechutnej pocit mít strach a přitom pořádně nevědět z čeho. Vadilo mi telefonovat s lidma, nedokázala jsem to zvednout, když mi volal někdo "cizí", nedej bože číslo, který jsem neměla uložený v mobilu. Mluvit nějak srozumitelně před hromadou cizích lidí. To byla noční můra i kdybych měla říct jen ahoj. A jezdit MHD? To byla nejhorší část dne.

Když už jsem z toho byla jeden čas fakt zoufalá, sedla jsem si k internetu a snažila jsem se dohledat, co se to se mnou děje. Tenkrát jsem zjistila, že tohle, co se mi děje je sociální fóbie.

Možná si teď ťukáte na čelo a říkáte si : "Bože, jak blogerka a Instagramová závislačka, jako ty Péťo, může mít sakra sociální fóbii?" Ale počkejte, já se k tomu dostanu.

Byla jsem hrozně nadšená z toho, že nejsem jediná, komu se tohle děje. Když jsem si četla, jak to mají ostatní, úplně jsem se v tom viděla a hltala jsem každej článek po článku. Hrozně mi to tenkrát pomohlo a já věděla, že na tom musím zapracovat, jinak to bude horší a horší. 
Postupem času, jak jsem byla prostě házená do situací, který mi fakt nebyly příjemný, začínala jsem si na ně zvykat. Musela jsem, nic jinýho mi ani nezbejvalo. Už většinou takový ty klasický situace docela zvládám, snažím se, jak nejvíc to jde. Ale přece jenom jsou tu situace u kterých mám ještě ten nechutnej pocit stejně silnej, jako na začátku, když se u mě tohle projevilo. Jsou situace, kdy tohle vůbec nemám, nebo jsem s člověkem, kterej vím, že mě podrží, nebo už jen to pomyšlení, že tam se mnou ten člověk je, mi děsně pomůže. 
A proč tenhle článek o mý další stinný stránce vlastně píšu? Už milionkrát jsem tady na blogu psala, že jsem někdy měla strach z toho, jakej si na mě uděláte obrázek, když mě třeba někde potkáte. Nebo spíš jsem měla takový stavy, že jsem se bála chodit mezi lidi ještě víc, než dřív. Díky tomu, že jsem si tenkrát založila blog a nejdřív mě četlo 10 lidí a během pár měsíců to bylo krát 10. Nebo že mi na Instagramu číslo sledovatelů rostlo rychostí blesku. Můj pocit, že budu muset komunikovat s cizíma lidma se zhoršoval a byl silnější a častější. Když jsem třeba šla do fitka, pořád jsem koukala kolem sebe, jestli mě náhodou někdo cizí nepozoruje, kdo mě třeba zná z fotek a jestli za mnou třeba nepřijde, protože už jsem si v hlavě vsugerovávala, jak hrozně by to dopadlo. Bála jsem se, že mě někdo uvidí a já dostanu vzkaz, že vůbec neumím cvičit, nebo že vypadám, jako kdybych v životě necvičila. Bála jsem, že Vás tak hrozně zklamu, až mě uvidíte. Tohle se pak odráželo i na mém blogu. Přišlo mi milion nabídek, abych se někde stavila na akci, nebo že se se mnou někdo chce sejít na kafe a já to nedokázala. Už jenom z toho pocitu, jak to dopadne, mi bylo zle. Zle z toho, že budu muset bejt v kontaktu s cizíma.

Tímhle článkem Vás od sebe nechci odehnat, spíš naopak. Já s Váma chci komunikovat, dělá mi to radost, i když to tak třeba nevypadá. Jen chci pochopení od Vás. Síce jsem na tom už o hodně lépe, než jsem byla dřív, ale kdyby jste mě náhodou někde potkali, dali se se mnou do řeči a já se chovala zrovna tak nějak divně, tolerujte to prosím. Je to pro mě hrozně těžký a komunikovat s cizími lidmi už asi nikdy nebude moje silná stránka. Snažím se s tím bojovat, bojuju s tím a porazím to, nebo se to alespoň budu snažit nějakým způsobem potlačit. Nesmíte se na mě kvůli tomu zlobit, vážně nejsem arogantní člověk. To, že se občas třeba zachovám divně, neznamená, že Vás ráda nevidím, nebo že mi to nedělá radost, já jsem prostě jen trochu vyděšená. 

44 komentářů:

  1. Při čtení jsem si připadala, jako bych to napsala já sama. Jsem na tom stejně. Taky to u mě je následek PPP a táhne se to se mnou dodnes. Nevím jak pro tebe, ale pro mě bylo asi nejhorší, jak to okolí nedokázalo pochopit. Tenkrát jsem nastoupila na střední školu a protože byli všichni noví a neznámí, byla to pro mě noční můra a obzvlášť jedna učitelka mě kvůli tomu pak před všemi schazovala, což bylo šílený. Hlavně jsem si připadala děsně divná a narušená, protože tenhle problém nikdo v mém okolí neměl. Teď už je to o něco lepší a doufám, že jednou se z toho třeba i dostanu. Tobě moc držím palce a jsem hrozně ráda, že v tomhle nejsem sama. Hodně dlouhou dobu jsem si totiž myslela, že jsem snad jediná na světě.

    OdpovědětVymazat
  2. Ty brdo? Vážně zírám. Je to jako bych to psala já. Z kontaktu s cizím lidma mám noční můry. Nedokážu se ani objednat k doktorovi. Buď to na někom nechám nebo to nakonec zvládnu ale ten stísneny pocit co při tom zažívám je hrozný. Obecně s cizíma lidma nedokážu mluvit. Poslední dobou nedůvěruji ani svým kamarádům. Je to fakt těžký. Když mluvím s někým cizím zakoktavam se a vypadám jako bych neuměla mluvit. Prostě se bojím lidi stejně jako ty. Jestli to někdy zvládneš překonat byla.bych moc ráda kdybys o tom napsala článek protože já to pořád nedokážu překonat. Jsi skvělá holka. Rozhodně s těmito články nepřestávej. Pomáhají mě i ostatním vypořádat se se.svými problémy.

    OdpovědětVymazat
  3. Skvělý článek. Mám to podobné. Moc bych si přála kdyby jsi někdy napsala článek o tom jak zvednout si sebevědomí. Stalo se mi taky dost špatného. A čím víc hrozný věci se děje tím víc jsem na dně a furt řeším co si o mě ostatní mysli. Už nevím co s tím. Za takový článek bych byla fakt vděčná. J.

    OdpovědětVymazat
  4. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  5. Ahojky Peťo, vidím, že nejsem sama co se bojí cizích lidí.Jsem ráda že jsi to napsala a pokořila jsi svůj strach z nás čtenářů. U mě na blogu se také zabývám něčím podobným a byla bych ráda kdyby ses koukla a napsala mi tvůj názor.
    http://odzacatku.blogspot.cz/2016/01/psychicka-slabost-uzkost-deprese.html
    Měj se hezky a neboj nejsi v tom sama.
    Pac a pusu Majdalenka

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj Péťo, jsem na tom podobně jako ty, jsem strášně stydlivá, sebevědomí žádný a ani moc komunikativní. A hrozně mě to trápí. A nesnášim když s někym cizím mluvím a zrudnu.:( a bojím se chodit s nějakým klukem někam,protože vím, že budu za debila. Alespooň nejsem sama kdo s tím má problém. Děkuju za motivaci :)

    OdpovědětVymazat
  7. Páni, je fakt fajn vědět že v tom nejsem sama. Teda myslím že z toho nejhoršího jsem se už dostala, ale i tak. Jak si psala, taky jsem měla např. panickej záchvat jenom z pozdravení prodavačky. Nemluvě o přeplněném mhd, nebo být vyvolaná ve škole... Hodně mi ale zvedlo seběvedomí když jsem si obarvila vlasy na modro :D. Lidi na tebe koukaj mnohem víc než dřív, ale pak si na to zvykneš a už je ti to mnohem víc jedno. A taky mi pomohl kamarád co měl vždycky všechno na háku, naučila jsem se od něj o něco víc na všechno nahlížet "zhora".

    OdpovědětVymazat
  8. Já jsem na tom dost podobně, na základce mě šikanovali a moje sebevědomí je na bodu mrazu, už je to sice dlouho, ale pořád s tím bojuju, nedůvěřuju lidem co neznám, trvá mi hodně dlouho než někomu začnu důvěřovat a dokážu se mu otevřít a říct mu cokoliv. Nerada chodím na akce kde je moc lidí, bojím se toho, že mě osloví nějaký pěkný kluk a já budu vypadat jako absolutní blbka, protože okamžitě zrudnu a nebudu moct vydat ani hlásku nebo budu blekotat, ale snažím se to postupně překonávat, ale myslím si, že se toho nikdy úplně nezbavím, ale jsem vděčná za svůj malý okruh opravdových přátel, kteří mě podporují a můžu jim na 100% důvěřovat. :) Stydlínům zdar!! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak už jsme takový a ať se s tím svět smíří. Jsem ráda, že to tak nemám jediná a přesně, jak píšeš. STYDLÍNŮM ZDAR ! :)

      Vymazat
  9. Tak to je konec... Tady někdo ochutnal jak krásné to hladi ego když za sebelitujici článek dostane chválu a obdiv, hm?
    Sociální fobii si v dnešní době diagnostikuje každá druha blba ne sebevědomá husa co neni schopna fungovat jako normální lidi. Stydlivost neni sociální fobie, introvertismus neni sociální fobie, nesebevedomi neni sociální fobie.
    V minulým článku píšeš jak je 54kg hrozná váha a tady ses přidala ke skupině lidi co se diagnostikuji sociální fobii aby byli cool. Sakra, jak jsem si o tobě mohla předtim myslet jak jsi úžasná? Jsem rada ze už vidím jaká skutečně jsi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aby byli cool? Vážně? No nevím, mě to moc cool teda nepřijde a myslím, že k tomu se nikdo nebude hlásit proto, aby byl zajímavej...

      Vymazat
    2. No si prave myslíš ;) Lidi už i dělají i ze jsou trans aby byli jiní (viz "transtrenders") tak se fakt nemůžeš divit. V dnešní době si proste sf diagnostikuje každá nesebevedoma pica. Říkám to jako člověk co ma jinou, o dost vážnější nemoc která sakra komplikuje život a mam ji narozdíl od 80% pubertacek tady diagnostikovanou profesionálem.

      Vymazat
    3. Nekdo kdo ma vaznou nemoc nepise o ostatnich lidech,ze jsou to p**i a podobne, uz vubec se nestazi nekoho shazovat... vazne nemocni lide, si zivota uzivaji, ptz nevi jak dlouho jeste muzou a ostatni lidi neresi!! Pak kdo se tady chce litovat...kdyz te nekdo nebavi, neres ho!! Delat si srandu z problemu jinych, si delaji jen primitivove...jeste k tomu mluvit sproste jak dlazdic, nechutny!!! Ikdyz mi problem druheho prijde stupidni, nenavazim se do neho... KARMA

      Vymazat
    4. Nekdo kdo ma vaznou nemoc nepise o ostatnich lidech,ze jsou to p**i a podobne, uz vubec se nestazi nekoho shazovat... vazne nemocni lide, si zivota uzivaji, ptz nevi jak dlouho jeste muzou a ostatni lidi neresi!! Pak kdo se tady chce litovat...kdyz te nekdo nebavi, neres ho!! Delat si srandu z problemu jinych, si delaji jen primitivove...jeste k tomu mluvit sproste jak dlazdic, nechutny!!! Ikdyz mi problem druheho prijde stupidni, nenavazim se do neho... KARMA

      Vymazat
    5. LOL, ty jsi dobra. Zaprve nemám fyzickou nemoc ale psychickou, takovou kvůli které jsem musela strávit několik týdnu na psychiatrii, ne "jej jsem stydlivy, mam sf, ja chudinka" proto me serou takoví lidé. Mluvit si mohu absolutně jak chci. Z psych. nemoci si prdel nedělám v žádným případě, jen to nezeru těm co se sami diagnostikuji a pak to všude vyhlašují a jsou hrozne důležití an hrozni chudáci. Ja jenom reaguju na tuhle komedii, me články o mých problémech a sebelitovani psát nenajdes, takže kdo se tu lituje??

      Vymazat
    6. Vis, ze me vubec nezajima jakou ty mas nemoc?! ...jestli te tohle vsechno prijde jako komedie, proc si to ctes a jeste se namahas komentovat a odpovidat! Bez se radsi vyvetrat ven a lecit svoji prisernou nemoc... jo a p.s.: lol, nejsem dobra, ale nejlepsi :D :D

      Vymazat
    7. Kolik ti je prosimte? Nebo mas nějaký IQ deficit? Člověk si asi musí neco přečíst aby věděl jestli s tim souhlasí nebo ne, ne snad? Tyhle vaše řeči "když se ti to nelíbí, necti to/nesleduj to" jsou naprosto nelogický jako vy všechny deti. Komentuju protože lidi jako vy dělají lidem skutečně trpicim psych. nemocemi hrozny jméno a to me sere a mrzí, ze toto děláte a absolutně si to neuvědomujete. Ale hlavně ze si můžete na blog nebo někde do profilku dat "trpím sociální fobii, buu" ���� fakt dobrý, nejlepší těžko, huso. Snad jednou dospejes...

      Vymazat
    8. Nicole, tak ale tohle jsou přesně takové ty typické "shazovací kecy" puberťaček. Takže tě asi zklamu, ale nejlepší určitě nebudeš...a dobra, tak to je také na zváženou. No a jinak, dva články za sebou co vážně trošku zavánějí sebelítostí jsou opravdu podezřelé (věční obdivovatelé to prostě neuvidí, je to jak když jsi zabouchlý do rockové hvězdy, taky se jí zastaneš i kdyby udělal/a cokoliv)...obzvlášť když se objevily až když se tu nedávno objevily i negativní názory od ostatních...nic netvrdím, nikoho nepřesvědčuji...jen to na mě takhle působí

      Vymazat
    9. Tímto článek chtěla jen podpořit nás ostatní co v tom mají problém že nejsme sami. Není to pro ty co o tom nemají ani páru. Některým lidem tento článek pomůže. Každý má na to svůj názor, uznávám. Ale urážet tu někoho a zesmesnovat jeho problémy? Lidi, zamyslete se někdy nad tím, jak vaše urážky můžou ostatní ranit. Skuste se vcítit do jejich kůže. Pokud mě tu teď chcete začít urážek, ukazujete tím jen to, jací skutečně jste.A to ne v dobrém. Na případne takové komentáře nehodlám odpovídat.

      Vymazat
    10. Z pubertalniho veku uz jsem venku...takze to bude asi to moje nizky IQ :D!...pravda, husy moc chytry asi nebudou :D! Dobrou krasky :*

      Vymazat
    11. Z pubertalniho veku uz jsem venku...takze to bude asi to moje nizky IQ :D!...pravda, husy moc chytry asi nebudou :D! Dobrou krasky :*

      Vymazat
    12. Ale to je přesně ono...vytlemený smajlíci nebo smajlíci s pusinkami...vždyť to je maximálně trapný...to dělají takové ty namachrované pipky co se neumějí normálně vyjádřit a tak si myslí, že tímhle "odpálkováváním" někoho děsně setřou :)

      Vymazat
    13. Vzdyt ja jsem strasna pipka :)! ...nastesti mi to je uplne jedno, co si o me druzi mysli! protoze v zivote jsou duleziti ti, co mas kolem sebe a ne na instagramu a podobne ;)! #jsemnadveci #smejuse :D

      Vymazat
    14. Vzdyt ja jsem strasna pipka :)! ...nastesti mi to je uplne jedno, co si o me druzi mysli! protoze v zivote jsou duleziti ti, co mas kolem sebe a ne na instagramu a podobne ;)! #jsemnadveci #smejuse :D

      Vymazat
    15. Souhlasím s Anonymní slečnou, Péťa měla vždy ráda, když jí někdo lichotil a litoval. Další věc je, že strach z cizích lidí má kdekdo, tak to prostě je, akorát o tom nikdo nepíše články. Teda myslel jsem si dodnes, že nepíše. Pepa

      Vymazat
    16. Sebelitost je smíření s tím že nikdy nebudete dobrý v ničem a jestli si tím přijdete zajímavý a chcete aby vás litovali ostatní, tak je to hodně smutné.. Místo aby jsi ukázala Peťo jak jsi silna apod. Aby k tobe vyhlíželi

      Vymazat
    17. Rikaji ti...co ji znaji osobne :D! Jak nekdo dokaze soudit druho a delat, ze vi co ma rada a co ne?! Meli by jste se vsichni soustredit vic na sebe a ne shazovat a kritizovat vsechny kolem... uzivejte zivota a neztracejte cas kritizovanim ostatnich, stejne to k nicemu nevede...jen ztracite cas a nervy!:) amen :D

      Vymazat
    18. Život je boj, tak se s tím naučte žít a přestaňte žít tím, že tenhle blog vznikl pro vás, vznikl pro ní :)

      Vymazat
    19. Je to tak. Já mám třeba z cizích lidí taky strach...a přijde mi že to má spoustu lidí a je to tak vcelku běžné...jenže po přečtení tohoto článku mi opravdu přišlo, jakoby Péťa chtěla aby jsme ji litovali a ta "vážnost" kterou tomu dala...to tomu dost nahrává...zní to jak článek umírajícího

      Vymazat
    20. Ježíš..proc se tady tak zerete...kazdy ma svuj nazor..at uz je negativni nebo pozitivni...tak se to naucte respektovat..

      Vymazat
    21. Peťu znám osobně už delší dobu ty fanynko :). Hele říkám ti sebelituj se dal, a skončíš jako absolutni troska.. Stezuj si, nikoho to stejně nezajímá, kazdej ma problémy, jen ne každý potrebuje kde jakou blbost ventilovat všude a čekat až ho někdo začne litovat.. Až pochopíš trošku co je "žít" tak možná pochopíš co je tady tím myšleno. Hanka

      Vymazat
    22. Ale chápu, kdyby nebylo takovyhlech krav jako jsi ty třeba.. Peťa by neměla fans

      Vymazat
    23. Umis i neco jinyho nez urazet a mluvit sproste ?! ...potom kdo se neumi vyjadrovat :D. Jsi pod moji uraven a bohuzel mam.na praci dulezitejsi veci, nez ti tady odepisovat! :) pa, tvoje husa a krava :D :D

      Vymazat
    24. Umis i neco jinyho nez urazet a mluvit sproste ?! ...potom kdo se neumi vyjadrovat :D. Jsi pod moji uraven a bohuzel mam.na praci dulezitejsi veci, nez ti tady odepisovat! :) pa, tvoje husa a krava :D :D

      Vymazat
    25. Nevím, komu tento příspěvek směřuješ, protože do téhle diskuze se zapojilo více anonymních lidí. Pepa

      Vymazat
    26. Kdo tu mluví sprostě krávo??:) Hanka

      Vymazat
    27. Šmarjá tu Nicole neřešte. Neumí ani psát a snaží se tu všechny namachrovaně setřít trapnýma kecama. Má důležitější věci na práci ale beztak se nedočkavě klepe až se tady zase bude moct pokusit někoho setřít, protože kdyby byla tak nad věcí jak píše..tak se nechová jak hysterka a napíše si svůj názor a šmitec...místo tady furt vypiskuje. Boze diky ze tebe nikdy potkat nemusim, ale treba z toho jeste vyrostes. Petr.

      Vymazat
    28. Rikaji ti...co ji znaji osobne :D! Jak nekdo dokaze soudit druho a delat, ze vi co ma rada a co ne?! Meli by jste se vsichni soustredit vic na sebe a ne shazovat a kritizovat vsechny kolem... uzivejte zivota a neztracejte cas kritizovanim ostatnich, stejne to k nicemu nevede...jen ztracite cas a nervy!:) amen :D

      Vymazat
  10. Jsem ráda, že to má někdo podobně jako kdysi já. Mám asi ještě trochu jiný problém, že si dost připouštím takové dost blbé představy o lidech a proto se jich dost bojím. Nemůžu jít nikam ani večer natož v noci sama po městě, protože nemůžu skousnout pocit, že by kolem mě prošel cizí člověk a nevím ani jeden důvod, proč se to děje v hlavě.
    S telefonováním jsem to měla to samé, zvedat cizí čísla je pro mě otřes, každopádně i tohle byla jedna velká překážka a v práci, kterou teď mám telefonuji zcela běžně a hodně, musela jsem si na to zvyknout, i když je to pro mě stále s každým zvoněním utrpení. Nechci si tyhle příznaky nijak přirovnávat k sociální fobii, stále věřím, že to není tak hrozné, jen tím chci říct, že je nás poslední dobou víc a víc a to podle mě jen kvůli médiím a naší docela zkažené fantazii, kterou si v hlavě vytváříme, co by nám i neškodní lidé mohli udělat.
    Snad to s námi bude jen lepší a lepší! :)

    OdpovědětVymazat
  11. Já jsem na tom hodně podobně. Neumím mluvit s lidmi, natož cizími. Vystupování před nějakým publikem je pro mě noční můra a kdekolik, kde jsem, doufám, že nepotkám někoho známého. Neumím pořád mluvivt a mluvit, takže i když jsem s někým, koho mám ráda, stajně dost mlčím... Vážně dobře článek :)

    OdpovědětVymazat
  12. Byla jsi snad u psychiatra nebo u psychologa, že víš, že máš sociální fobii? Ne... Přečetla sis jen pár článků na internetu a hned si diagnostikuješ jinak celkem vážnou psychickou nemoc a lituješ se prostřednictvím svého blogu, který je o fitness.. Péťo promiň, ale celá lidská psychika a lidské vlastnosti každé člověka se skládají z předností a poté naopak ze stinných stránek osobnosti. To, že máš mezery ve vystupování před cizími lidmi, necejtíš se před nimi tak v pohodě, jsi stydlivější... to neznamená, že máš sociální fobii. A já naprosto chápu lidi, který takovými nemocemi trpí a tohle je s prominutím naprosto SERE. V každém článku o PPP píšeš, že jsi měla depresi. Nikdo ti nebere, že jsi trpěla PPP, ale víš co to je vůbec mít depresi? Nevíš a je to znát i z těch článků, že víš o tom úplný hovno... Brala jsi někdy antidepresiva? Když máš depresi, neznamená to, že máš jen blbou náladu a nesvítí sluníčko... Nemáš ŽÁDNOU NÁLADU! Pochybuju, že by člověk, který trpí sociální fobii dokázal před ostatními lidmi cvičit ve fitku... chodit na párty každý víkend (jak jsi sama psala a jak bylo patrné i ze starých fotek na instagramu)... Zamysli se nad sebou... a jen ti chci ještě říct, že člověk, který se s takovými věcmi svěřuje celému internetu, musí počítat s negativními ohlasy/odlišnými názory. Tak popřemýšlej, jestli jsi člověk, který to dokáže ustát. Protože o tom nejsem moc přesvědčená, když se podívám na tvojí sebelitovací se náturu. PEACE

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně přesně přesně! Naprosto vystihující komentář.

      Vymazat
  13. Navíc.... prezentuješ se zdravým životním stylem a do toho psychickým(i) onemocněním(i) zároveň??? WTF, to asi není moc zdravý životní styl. Buď podstup léčbu u odborníka a popisuj nám, jak postupuje tvoje léčba a že už dokážeš zvednout cizí telefonní číslo... A nebo si přestaň hrát na psychologa a dál cvič a vař na kameru, protože to ti jde docela dobře a obejde se to i bez těchto blábolů okolo.

    OdpovědětVymazat
  14. S tím vařením souhlasím, mohla bys udělat vlastní kuchařku, ale rady o cvičení nemusí bejt.

    OdpovědětVymazat

Moc si vážím každého Vašeho komentáře. ♥