Snow Grey Glitter Pointer

2. července 2016

FÍGLE K SEBELÁSCE

Jééé! Hezký sobotní den Vám přeju!

Pro mě je dnešek ve znamení začínajícího volna, které bude trvat ... (chce to nějakou fanfáru) 9 DNÍ! Doufám, že se to nepřekulí a že to neskončí dřív, než si vlastně uvědomím, že nějaký to volno mám, jako je tomu vždycky. Doufám, že se opálím, konečně využiju bazénu a hlavně, že si odpočinu a načerpám síly.
Dneska bych Vám chtěla popovídat o tom, co se snažím teď hlásat do světa, rozdávat na to síly a s čím se sama snažím poslední dobou vyrovnat. Venku je teplo, člověk se daleko víc přistihne při tom, že se necítí ve svém těle dobře, jelikož ho musí vystavovat světu, aby neumřel vedrem a já chci, aby jsme těmto pocitům udělali pápá.


Ač tak třeba působím a hodně lidí si o mě může myslet, že mám sebevědomí na rozdávání, jsem se sebou spokojená a věřím si, opravdu tomu tak není. Odjakživa jsem měla problém s tím, abych se vyrovnala se svým tělem a s tím jak vypadám a možná proto to s jídlem a cvičením vždycky bylo jak na horský dráze. Období toho, že se budu hnát za vychrtlou postavou, přitom nebudu skoro jíst vystřídalo období toho, že jsem se nedívala radši ani do zrcadla, váhu jsem se snažila neřešit a přejídala jsem se. Tyhle období jsou se mnou prakticky už od dob, co jsem začala tak nějak vnímat svoje tělo, v dobách kdy mi došlo, že se chci líbit sobě a okolí a v dobách, kdy jsem přišla na střední mezi úplně cizí lidi, který si u mě najednou měli udělat ten nejlepší obrázek. Však Vy víte, čím jsem si prošla. Nechci to zas všechno rozvádět. Vše najdete ve starších článcích
Nechci psát dneska o tom, co bylo, chci se bavit o tom, jak je to fajn, mít se ráda. Já nevím, asi jsem teď tímhle tématem na chvíli omámena, jelikož já sama si tyhle články beru k srdci a vlastně je píšu i pro sebe. Zní to možná divně, ale hrozně mi pomáhá vypisovat takhle svoje pocity, s někým se o ně podělit a slyšet od Vás komentáře, v kterých píšete, jak to máte Vy. Píšu teď takhle poslední dobou pořád, ale musím říct, že za ty zhruba dva, tři týdny mě to mega posunulo a cítím se daleko, daleko líp. A píšu to, aby jste se cítili stejně. 


A jak vlastně vybudovat zdravý sebevědomí, jak si ve svém těle připadat co nejlíp a jak se nehnat za dokonalostí, která prostě a jednoduše neexistuje? Chce to fakt uvědomit si, že je úplně putna, co si o Vašem těle myslí ostatní. Teprve až hodíte za hlavu tohle, budete moci být opravdu spokojení. To, že Vám někdo řekne negativní připomínku na Vaši postavu je jen jeho problém a jediný co byste měli udělat je pustit tyto informace druhým uchem ven, jen se usmát a říct, že je Vám takhle dobře. 
Ono je to fakt těžký, ale musím říct, že když jíte zdravě, párkrát do týdne si zacvičíte, jde to daleko líp. Vím, že i já, když jsem se přejídala a nic nedělala, moje sebevědomí bylo na bodě mínus 10, ale jakmile jsem se začala věnovat sportu, zdravě jedla a něco pro sebe dělala, bylo mi hned líp a dokázala jsem se na sebe usmát do zrcadla.

Já nevím, jak to popsat, abych to přiblížila i lidem, kteří nic nedělají, ale je to podle mě, jako když si koupíte něco mega drahýho, hezkýho na sebe, něco na čem není vidět drahá značka, nebo tak ... jste na to pyšný a nosíte se s tím po ulici, jak kdyby Vám patřila, ale on vlastně nikdo neví, kolik to stálo, jak jste z toho happy a že jdete, jak královna právě kvůli tomu. A tak to je i se cvičením a zdravým jídlem. Vy víte, že cvičíte a jíte zdravě, ale nemáte tu cedulku na čele #makámnasobě. :D Vy se budete cítit dobře, jelikož víte, že pro sebe něco děláte a může Vám bejt jedno, jestli to ví někdo, koho potkáte, nebo kdo Vás uvidí. Je to i tím, že sport člověka zbavuje stresu natolik, že já vím, když jsem psychicky vyčerpaná, společensky unavená, nebo prostě potřebuju dávku dobrý nálady, jdu běhat. Běh je lék na špatnou náladu a kdo říká, že ne, ten ještě nikdy nevzal kecky, nedal sluchátka do uší a jen tak nevyběhnul někam do parku.


Daleko líp se budete cítit pokud budete jíst zdravě a dostatečně, než aby jste se omezovali různejma dietama, počítám kalorií a omezováním sacharidů na co nejnižší počet na den. Sama vím, že právě, když jsem měla to druhý období, hlídala si každý sousto, jen aby mi sedělo do jídelníčku, vnímala jsem pak i svoje tělo mnohem přísněji. Říkala jsem si, že nemám takové výsledky, na to jak se trápím a jak makám a že kdyby ostatní takhle dřeli, určitě by měli daleko lepší tělo. Začínala jsem si říkat, že to stojí za nic a byla jsem čím dál tím víc nespokojená, i když jsem makala, jak nejvíc to šlo. Ale proč? Bikina ze mě nikdy nebude, ani bych nechtěla. Spíš chci najít tu správnou cestu k tomu, abych takhle mohla žít celý život a ne, abych jednou musela říct, teď toho musím nechat, mám hodně starostí a málo času. Tenhle životní styl má podle mě kouzlo právě v tom, že to není nějaké přísné omezování, ale spíš obměna nezdravých věcí za zdravější. Jít si zacvičit, nebo do přírody, místo toho, aby jste leželi opilý někde pod stolem na párty. :D Takže další fígl na vyšší seběvědomí je to, aby jste to tak nehrotili. Čím víc to budete hrotit, tím víc budete přísnější i ke svému tělu.


Další bod nebude úplně pro všechny, ale chci to určitě zmínit. Holky, které mají problémy s jídlem, jsou totálně vycucané psychicky, unavené a poslední co mají je sebevědomí a hezký vztah ke své postavě. Vám chci jen říct, že i když chápu, jak je to hrozně těžký, dostat se ze dna a říkáte si, že to nikdy neskončí. Je to jen ve Vaší hlavě a když si přiznáte, že nějaký problém máte a že to za Vás nevyřeší nikdo jinej, než Vy sami, porazíte to. Ještě před rokem bych neřekla, že se někdy ještě dokážu najíst, jako normální člověk. Že sním normální porci, bez debilních pocitů ze sebe a s chutí. A jak vidíte, nic není nemožný. Poruchy přijmu potravy můžou právě za to, že i já hledám cestu k sobě samotné, takže naprosto chápu a posílám hodně energie. Bojujte.

V době, kdy jsou sociální sítě fenomén číslo jedna a všichni u nich tráví hodiny denně, je hrozně těžký nesrovnávat se s ostatními, mít se ráda a netoužit po dokonalostech. Jenže, i když to asi neradi slyšíte (čtete :D), většinou ta dokonalost je jen na fotce. Protože, kdybych se měla srovnávat s těma holkama, co sleduju, mohla bych se jít zahrabat. Mnohem víc mě teď baví účty, kde holky odkrývají nedokonalosti, fotí se normálně a baví mě teď spíš fotky jídel, kde hledám inspiraci, než dokonalá těla. :D Byly fakt doby, kdy jsem koukala na ty postavy zahraničních fitness holek a akorát jsem ze sebe měla mindráky a viděla na sobě daleko víc nedostatků i z věcí, které mi nikdy hrozné nepřipadaly. Instagram není realita, je to takovej virtuální, dokonalej svět, kde jsou všichni hezcí a už ani já to neberu tak vážně. A hlavně, člověk nikdy nebude mít totožnou postavu, jako někdo jiný.


No a jako poslední bych určitě chtěla zmínit, co mi taky děsně pomáhá. Moje rituály. Udělat si horkou vanu plnou voňavý pěny, jít se jen tak projít do lesa, zacvičit si, uvařit si a nazdobit si jídlo, udělat si výlet, koupit si něco hezkýho, ale i jít mezi lidi, psát blog, nebo jen tak fotit. To všechno, ač se to třeba nezdá, člověku hrozně pomáhá, aby se měl rád. Mnohem líp se mi pak přemejšlí, vypořádávám se snadněji s každodenním stresem a vím, že bych bez toho nemohla žít.

Doufám, že jsem Vám dneska alespoň malinko dodala pozitivní energie, nálady a slibuju, že další článek bude konečně na jiné téma. :) A já se těším na Vaše komentáře a reakce na tohle povídání.
Mějte se hezky!

7 komentářů:

  1. veľmi sa mi páčia tvoje články :) a ozaj mi vedia zlepšiť deň .. a tak nejak sa po nich musím nad sebou a okolím zamyslieť .. mať sa rád, to sa tak neuveriteľne ľahko vyslovuje a tak ukrutne ťažko realizuje v praxi ..prajem ti všetko dobré, nech pokračuješ na takejto "životnej vlne" na akej si, pretože si skvelá! a pre mňa inšpirácia ..ďakujem za tvoje slová! maj sa dobre!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je pravda, že člověka to stojí hodně sil, aby to dokázal, mít se rád. Ale právě se snažím tu sílu k tomu rozdávat pomocí článků. Tak jsem ráda, že se líbí. :) Děkuju!

      Vymazat
  2. Ahoj kočko, opět skvělý, motivující článek. Občas mě až děsí, jak to máme s pocity a myšlenkami všechny (co jsme prošly ppp) stejné..Díky za to, že dokážeš takto pomáhat!! Mája

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj! Moc děkuju. Já to spíš beru jako pozitivní věc, že to máme všichni stejně. Aspoň si můžem navzájem pomáhat. :)

      Vymazat
  3. Peti napsala jsi to krasne... Jen je skoda, nebo alespon u me to tak bylo, ze na tohle si clovek stejne musi prijit tak nejak sam. I kdyz tyhoe clanky pomahaji, ve vysledku to je jen o tom, jak moc jim chteji ostatni verit :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, je jasný, že po přečtení článku nebudou hned všichni spokojení sami se sebou a budou se mít rádi, ale mě bohatě stačí, když se nad tím zamyslí a budou na tom pracovat. :)

      Vymazat
  4. Ahoj Péťo, tento článek přesně vystihl, jak to poslední dobou vnímám já :) Dříve se mi také střídaly období nesmyslného omezování a naopak přejídání.. Nyní však také nacházím zlatou střední cestu. Nejenom v jídle, ale i pohybu. Dělám jen to, co mám ráda a co mě naplňuje. Užívám si každého dne, snažím se být co nejvíce pozitivní, vyrovnaná a empatická ke všem včetně mě. Velmi mi například pomohlo, to že jsem se před zrcadlem dokázala na sebe usmát a říct si ,,Jsi hezká, sympatická a dneska ti to vážně sluší" Mám se ráda taková jaká jsem, vím o svých slabinách. Ale nemám z nich depky, budu na sobě pracovat, tak abych se sebou byla maximálně spokojená :) A musím říct,že se mi Tvůj blog velmi líbí a hodně článků mi vážně pomohlo a ujistilo, že jdu správnou cestou :) Děkuju moc i za všechny čtenáře a Tobě přeji co nejvíce spokojenosti a úspěchů :)

    OdpovědětVymazat

Moc si vážím každého Vašeho komentáře. ♥