Snow Grey Glitter Pointer

19. června 2016

FENOMÉN #FITNESSGIRLS, AKA MŮJ POHLED NA MOJÍ EXTRÉMNOST

Ahoj! 


Máme tu neděli, která je pro mě jediným volným dnem tohoto týdne, takže co mě čeká a nemine je Vám asi jasný. Budu odpočívat, čerpat síly, nedělat v podstatě nic a budu si to užívat, jelikož od zítra to zas vypukne. V práci, je teď práce. Nečekaně. Ale tý práce je teď víc, než je zdrávo. Všichni jsou nemocný, nebo na dovolený a jediná já se ještě pořád držím. Bohužel už to odnesla i moje lopatka a jak dny jsou dál, bolest se stupňuje a rozšiřuje své pole působnosti. Takže teď už trpí i krční páteř a levý rameno. Proto jsem tento týden cvičení vážně moc nedala, ale co se dá dělat. Zdraví mám jenom jedno a já teď prostě nemůžu bejt nemocňák, jelikož to by se to v práci zbláznilo totálně.
Za tento týden jsem stihla jen v úterý odjet nohy a zadek, ve středu jsem si dala HIIT trénink společně s břichem a pátek bruslení na Ladronce. Což je na moje gusto fakt hrůza, děs a musím uznat, že to velmi špatně snáším. A teď už malinko narážím na to, o čem bych chtěla psát, jelikož mi došlo, že trochu začínám bláznit. 


Moje mamka mi vždycky tvrdí, že jsem hroznej extrémista. Buď něco dělám na 100% nebo naopak na 0. Dřív jsem to tak nějak neřešila, nevnímala to a vždycky říkala, že to není pravda, ale čím jsem starší, začínám to na sobě pozorovat i já. Abych Vám to dokázala na nějakých situacích, tak třeba ... v normální dny se maluju, hodně se maluju, každej den si myju vlasy, foukám vlasy. No, ráno mi to docela trvá a prostě nedokážu vyjít z bytu dokud si neřeknu, jo dobrý, takhle se Tě nikdo nelekne. Když mám volno, chodím naopak s neumytou hlavou, co nejdéle to jde, nenamalovaná, s vrstvou kokosovýho oleje na obličeji. A ty hadry. Vytahaný, obrovský trička a co nejvolnější tepláky. Co je horší ... když mám konečně takový volno, dokážu tak jít i mezi lidi, většinou tak jezdím na nákupy s mamkou a kolikrát mě v tomhle stavu můžete potkat. Jenže, to byste mě poznali možná jen podle mýho kroužku v nose. :D
Většinou nestíhám moc uklízet, takže tak nějak věci poházím a jsem přes týden docela bordelář, přiznávám. Ovšem, občas mi přeskočí a chytne mě amok uklízecí nálady. Nedávno jsem přerovnala mamce celou kuchyň od základů, včetně koření podle vhodnosti do jednotlivých porkmů. :D
Buď jsem hrozně happy a srší ze mě energie, pozitivní nálada a mám úsměv od ucha k uchu, nebo jsem totálně na pěst, protivná, furt si stěžuju a nejradši bych se zamkla někde v komnatě od lidí a měla pokoj.
A můžete to vidět i tady na blogu. Buď napíšu článek, kterej má milion odstavců, psaní článku věnuju klidně i přes tři hodiny času. Ale když tolik času není, raději nepíšu nic.
No, bohužel právě tato moje vlastnost hnát všechno do extrémů mi tolik stěžuje život v oblasti jídla, cvičení a vnímaní sebe samotné. Podle mě právě tohle mohlo za všechny moje problémy s jídlem. Buď jsem se přejídala, nebo hladověla. Buď jsem necvičila vůbec, nebo každej den. Buď jsem dělala moc kardia, nebo naopak jen silový tréninky.


No a proč to píšu? Dala jsem si svou osobní challenge a to, abych se naučila jít zlatou střední cestou. Včera, když jsem jela v tramvaji z práce, došlo mi, že jsem hrozně naštvaná, protože nemůžu jít cvičit, až jsem z toho měla blbou náladu, i když jsem sotva byla opřená o opěradlo, jak mě bolela záda a byla jsem nejunavenější na světě. Mě opravdu motivace nechybí, každej v mym okolí by Vám mohl dokázat, že i když jsem na tom špatně, mám toho fůru na práci, prostě fitko a cvičení beru automaticky a je to moje priorita číslo jedna ve volném čase. A už jsme zase u toho, jakmile jsem se do cvičení pustila, hnedle jsem to začla brát příšerně vážně.


No a když jsem si skočila pro nějaký sportovní oblečení do H&Mka a po dlouhý době jsem měla pár minut zastavit se a podívat se na tu mojí postavu v jejich obrovskejch zrcadlech, kde se člověk vidí z každý strany, padla na mě depka. Copak takhle vypadá postava holky, která do toho dává všechno? Milionkrát jsem řekla NE na nějaký dobrý jídlo a radši se držela jídelníčku, milionkrát jsem šla raději do fitka, než abych šla někam ven, nebo na párty. A tohle je výsledek? V duchu jsem se tak nějak zamyslela a říkám si, jestli by mě vůbec lidi, kteří mě neznají tipovali na to, že takhle makám. Možná to je tou dobou, kdy je hashtag #fitness snad nejpoužívanějším ze všech hashtagů na sociálních sítích a člověk má pak tendenci srovnávat s ostatními. Nebo možná tím, že jsem na sebe extrémně přísná.


Měla bych bejt ráda, že dělám, co mě baví. Dobře, nemám #ass, jak většina #fitnessgirl. Nemám ani břicho vyrýsovaný, jak když jsem sacharidy neviděla měsíc ani na obrázku. A taky nemám na rukou viditelnej bicák a tricák. Neudělám dřep se 100 kilama a neuběhnu za hodinu 14 kilometrů. Ale víte co? Je mi to jedno, protože mnohem důležitější je pro mě to, abych cvičila a jedla zdravě s láskou a nestala se z toho zas další posedlost, další extrém v mém dlouhém seznamu.
A proč by vůbec musela #fitnessgirl vypadat tak, jak jsem popisovala? Proč by to nemohla bejt prostě normální holka, jakýkoliv postavy, kterou to cvičení baví, pravidelně chodí a dělá ji to šťastnou? Taková #fitnessgirl podle mě může jíst i jako normální člověk a nemusí si striktně hlídat makra, kalorie a já nevím co.
Není to o tom, že si budete fanaticky počítat energii, kterou přijmete v každym soustu Vašeho oběda, nebo že budete rušit sraz s kamarádkama, jenom protože máte zrovna odjet nohy.
Častokrát například na Instagramu narazím na slečny (většinou ze zahraničí), které se zajímají o cvičení a mají i přes 100k sledujících. Teďkon nemluvím o bikinách, ale o normálních holkách u kterých si právě člověk zaslepenej dnešním fenoménem dokonalý, vymakaný postavy řekne něco jako : Co na ní ty lidi viděj? Jenže ... i když nevypadá, jak když je vystřižená z časáku, je na ní vidět, jak cvičení a zdravý jídlo miluje a to lidi podle mě motivuje daleko víc, jelikož je to prostě normální člověk, kterej si k tomu našel lásku a není posedlej výsledkama.
Jasně, výsledky a pokroky na našem těle nás posouvají dál, ale jakmile nám to přeroste přes hlavu, rázem nás to spíš dělá nešťastnými, než aby nám to vykouzlilo úsměv na tváři a dodalo dobrou náladu. Začínáte se srovnávat s holkama, který cvičej už třeba pět let, závoděj v bikiny fitness a postupně začínáte svoje tělo nesnášet. Začínáte si všímat věcí, které jste dřív neřešili a jste z toho špatný. Kravina. Vy, to všechno musíte dělat proto, protože svoje tělo milujete a protože víte, jak děsně božskej pocit to je, když si zacvičíte a dáte si něco zdravýho na zub.
Takže já slibuju, že až příště budu unavená, zničená, prostě pojedu domů místo fitka a nebudu z toho špatná. Jelikož moje tělo potřebuje odpočinek a já sama nejlíp poznám, kdy má dost. Slibuju, že když příště budu mít cheat meal nebudu si ho vůbec vyčítat a slibuju, že když uvidím někde nějakou #fitnessgirl, rozhodně se s ní nebudu srovnávat. Prostě jsem to já a je jen na mě, jak moc budu posedlá a jak moc přísný si to nastavím. 
Jsou to malý krůčky, který nás posouvají dál, potřebujeme jen hodně trpělivosti a dělat to s dobrým pocitem, ne z povinnosti. Mějte se krásně a přeju hezkou neděli. :) A hlavně ... milujte svoje tělo a poslouchejte svoje tělo, ať je jakýkoliv.

30 komentářů:

  1. super článek, naprosto s tím souhlasím :)
    jak se říká všeho s mírou :)
    držím palce, Lucka

    OdpovědětVymazat
  2. Konečně nějaká bloggerka která piše to,co opravdu cítí a vše podle pravdy����konečně��Děkuju že mi dáváš sílu těmahle blogama����jses nejlepsi��

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je pravda, že všechno fakt píšu, jak to cítím. Nechci tu lhát Vám, ani sobě. Já děkuju za hezkej komentář a podporu! :*

      Vymazat
  3. Moc hezky napsané :) Ony ty extrémy nejsou dobré vůbec v ničem a když tak člověk funguje delší doby, pak se mu to vše může i zhroutit :/ Jsem ráda, že si odpočineš, zvlášť když jsi zraněná, určitě by nikdo nechtěl aby sis ublížila ještě víc. Díky za motivaci pro nás všechny, ani nevíš, jak mi takovým článkem hned vylepšíš náladu :) Přeju hodně sil a ať jsi brzo v pořádku

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně, ze začátku mi to přišlo fajn, že jsem tak motivovaná a dělám to na 100%, ale poslední dobou jsem fakt vyřízená. Děkuju moc za podporu, vážím si toho! :)

      Vymazat
  4. Nedávno jsem tě přestala followovat na IG i FB, ale tenhle článek mě možná přilákal zpět. Na jednu stranu se mi líbí, že dáváš dobrý vzor holkám a třeba i klukům, který se chtějí změnit, na druhou stranu - co tu čtu už delší dobu mi přijde, že by možná bylo fajn, kdybys zvážila nějaká sezení u terapeuta. Nemyslím si, že bys byla nemocná, cvok apod, nemyslím to ani jako urážku, ale z tvých článků je to občas cítit. Přesto, že se hrabeš z problémů s jídlem, nebo ses vyhrabala, i přesto že makáš ve fitku jak blázen a je to super, tak si myslím, že nejsi vnitřně uplně v pohodě a v klidu. Je to jen postřeh, přeber si to jak chceš. :) Sama mám svý trable a někdy vím, že člověk prostě pomoct od odborníka potřebuje, i když jde vlastně jen o "drobnosti".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možná je to ze mě cítit proto, protože občas je toho na mě vážně hodně. Je jasný, že když jsem si dřív zažila, to co jsem zažila, budu se neustále v tomhle vyvíjet a moje názory se budou měnit. Jak už jsem tu psala milionkrát, nesnažím se nikomu vtloukat do hlavy, co má dělat a nemá. Pokud to někoho zajímá, ať si můj blog čte, pokud Ti to přijde, jak články od někoho, kdo tomu sám nerozumí, nepotřebuju, aby jsi sem chodila. :) A vážně si myslím, že mě znáš dost málo na to, abys mi radila, jestli mám navštívit odborníka.

      Vymazat
    2. Péťo, povím ti to jinak. Nemyslím, že tomu nerozumíš - naopak, máš zkušenosti jejichž předávání je pro spoustu lidí důležitý a inspirující. Všímám si vývoje a jasně, názory se mění, to ale není to o čem jsem mluvila. To co jsem se snažila říct je, že z tvých článků je občas cítit to - jak sama říkáš - že toho máš prostě dost. Z nějakého důvodu mi jsou některé pocity o kterých mluvíš blízké a chtěla jsem ti jen dát dobře myšlený podnět, který - jak jsem řekla - můžeš zvážit, nemusíš, to víš sama nejlépe. :) Ve zkratce - já to myslela dobře asi stejně jako jsi to myslela dobře ty u té slečny, která neuměla dřepovat. ;)

      Vymazat
    3. Pardon slečno Tallcy, ale i dobře míněný komentář (mezi řádky: jsi tak trochu cvok a už jsem tě proto přestala sledovat) může ublížit a vůbec nepatří veřejně na stránku. Myslím, že Peťa si na záležitosti v osobním životě přijde sama. ;) Většina blogerek vůbec neohdaluje svoje soukromí, to je pak jasný, že jejich život vypadá dokonale... Tak si prosím přestaň hrát na paní dospělou terapeutku.

      PS: Tohle je vůči tobě dobře míněný komentář. ;D

      Vymazat
  5. Tak to je opravdu skvělej článek! Úplně se v tom vidím a docela mě to donutilo se nad sebou zamyslet. Jsem schopná i přes angínu cvičit, jenom abych náhodou nepřibrala sto kilo, nebo jinak vážně nevím... (:D) Fakt děkuju, jsi vážně úžasná! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně vím, jak se cítíš, ale musíme to překonat. Moc Ti děkuju! :*

      Vymazat
  6. Moc hezký článek, hezky řečeno. Řekla bych, že jsme si i v tom dost podobné. Mám to stejně, je to jedno, co to je, ale buď jsem zapálená a nebo vůbec. A to mám i spojené s jídlem. Byly časy, kdy jsem měla 49 kilo a taky 80. Je to jenom v hlavě a člověk si musí uvědomit, že všechno má svůj čas a nic se nemá přehánět. Jak říkáš zlatá střední cesta, ale jsme mladé a já věřím, že máme ještě spoustu času se to naučit, důležité je, že člověk to ví a může na tom pracovat :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc Ti děkuji Eli. :) Musíme na tom zapracovat a já věřím, že bude líp.

      Vymazat
  7. Tohle je parádní...chvilkama mi přijde, že přesvědčuješ sama sebe a chvilkama, že přesvědčuješ mě, protože mám s tímhle taky dost problém a přijde mi, že jak jsem dřív byla z toho zdravějšího a cvičícího režimu nadšená, tak teď kvůli tomu víc bulim a to je prostě fakt špatně... Je ale hrozně těžký najít tu zlatou střední cestu, tím spíš když kolem sebe máš samý ty lidi k porovnávání no :/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky Domčo. :) Přesně, jak jsi napsala. Dřív jsem to brala mnohem pozitivněji, byla z každýho tréninku nadšená a z každýho pokroku happy a teď? Spíš si říkám, že nejsem tak dobrá, jako ostatní. Musíme se tomu postavit. :) Držím Ti palce.

      Vymazat
  8. Pěťulko je to hezkej článek. Myslím si, že zrovna ty se "hastagem #fitnessgirl" popasovat právem můžeš. Je to právě o tom, že miluješ cvičení a zdravou stravu a je to tvuj životní styl. Máš nádhernou postavu a to co děláš se opravdu vyplácí. Chápu, že občas přijde den a ty se vidíš jako největší prase a vůbec ne jako holka co maká, není ale divu. Internet je plnej "dokonalých holek s dokonalou postavou" ale co je vlastně dokonalý? Ne každýmu se bude tvoje postava líbit, někdo preferuje velký prsa, někdo preferuje thigh gap, někdo preferuje postavu na bikini fitness a někdo preferuje tvrdou dřinu, nádherně plochý bříško, namakaný nohy a ruce a kulatej zadek, právě jako máš ty! A myslim, že tolik sledujících co máš, lidi který tě podporují, těch už je opravdu hodně, tak nevěs hlavu! Nauč se mít se ráda a udělat si zaslouženej Rest. Jak sama píšeš zdraví máme jenom jedno. Držím palce ať si co nejdřív fit a můžeš zase dělat to, co tě naplňuje a dělá šťastnou 💕

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jenn, ty jsi takový zlatíčko. :* Dáváš mi moc síly s tím bojovat a moc Ti děkuju za podporu. Máš pravdu, člověk se nezavděčí nikomu, mnohem lepší je prostě dělat to pro sebe, ne pro ostatní. Drž se a hodně štěstí Ti přeju.

      Vymazat
  9. ani nevíš, jak moc mě zrovna od tebe článek na tohle téma potěšil. mě zase už roky všichni říkají, že jsem přehnaně sebekritická, takže tak nějak vím, jak se cítíš a jak už tu jedna slečna psala, poslední dobou jsem z tebe měla takový "exktremistický" (:D) pocit. i já mám vysněnou zlatou střední cestu a doufám, že se tam jednou dostanu a tobě bych moc přála to samé! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mám radost. A ano, vážně jsem taková byla, ale tomu je konec. :) Děkuju moc a držím Ti palce.

      Vymazat
  10. Ahoj, krásný článek. Úplně mi mluvíš z duše. Taky něco dělám buď na 100% nebo vůbec. To samé mám v jídle. Buď jím jen nezdravě nebo jen zdravě. Už dlouho se snažím najís zlatou střední cestu, ale pořád mi to nejde. A co se týká tebe, Péťo:) Vím, že víš sama dobře, co je pro tebe nejlepší, ale podlo mě si opravdu potřebuješ tak 14 dní odpočinout. Svaly ti nezmizí, naopak se regenerujou a uvidíš, že se pak tělo začne krásně rýsovat(i když už teď máš krásnou postavu) a budeš mít více energie. Mám to z vlastní zkušenosti. Dělám gymnastiku a dost důležité je posilování. Minulé prázdniny jsem makala na 100% a pak na mě přišla nějaká depka a necvičila jsem. Asi po měsíci, co jsem přestala cvičit jsem měla nejlepší formu, protože si svaly odpočinuly. A až pak jsem zase začala makat:) Ale nechci ti do ničeho kecat, jen myslím, že by jsi to potřebovala:)

    OdpovědětVymazat
  11. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  12. Stáále to opakujem dookola, že si TOP blogerka, motivatorka a hlavne so zdravým rozumom. Zase si mi pomohla s jedným mojim problémom :) Zlatom ťa vyvážiť :) Ďakujem <3 Kate :)

    OdpovědětVymazat
  13. Skvělý článek Péťo, který mě donutil zapřemýšlet nad posledními pár týdny. Dřív jsem jedla opravdu stoprocentně zdravě spíš samou zeleninu tak nějak se hýbala nepravidelně, potom jsem nedělala ani jedno a dost mě to trápilo že nic nedělám a tak sem se vrátila do toho koloběhu kdy pro změnu cvičím každej den protože mám pocit že jinak to na mě nebude vidět a pak ztratím motivaci a tak ale nejspíš to dost přeháním jak s cvičením tak s tím jídlem. Prostě je to buď všecko na 100% nebo nic :-/ je těžký to překonat a zároveň se nechovat jak maniak a nevykašlat se na všecko zároveň. Děkuju za tvy články :) seš super

    OdpovědětVymazat
  14. Myslím, že to tak nějak už patří k nám mladým. :-) Chtít to buď dokonalé, nebo radši dělat, že s tím nemáme nic společného. Mám to stejně jako ty a hodne holčin, co zde napsaly a doufám, že se to časem zlepší.

    Podle mě ti to moc sluší a bude, i když si dáš pauzu! Naopak, tělo ti určitě poděkuje... díky za inspirující blog.

    OdpovědětVymazat
  15. Ty jseš prostě tak skvělá. Uplně mi mluvíš z duše. Před necelýma dvěma rokama jsem začala cvičit a brala jsem to všechno v pohodě. Jídlo jsem nějak výrazně neřešila a pokud jsem nestihla trénink hlavu jsem si z toho taky nedělala. Kila mi šla dolů a každým dnem jsem viděla změny. Pak jsem se ale přestělovala, měla novou práci a najednou jsem na fitko neměla peníze ani čas. Domů jsem chodila strhaná, díky špatnymu řežimu jedla v 11 večer a najednou všechno co jsem tak pracně shodila je zpatky a já se snažím dostat tam kde jsem byla. Ale díky tomu jak jsem nešťastná z toho že se mi kila vrátily tak neskutečně včechno řeším a všechno si vyčítám. Nedej bože když nestihnu jít cvičit tak z toho skoro brečím. A díky týhle špatný psychice se samozřejmě na mém těle nic nemění. Každým tvým článkem mi vždycky otevřeš oči takže ti patří velký dík. Já si pořád říkám jak taková krásná holka, která má mojí vysněnou postavu vůbec může mít takové pocity, ale jak jednou řekla Carrie v Sexu mestě "The problem is not your thighs, it's your head". :)

    OdpovědětVymazat
  16. Krásný článek kočko! A vyrýsovaný břicho atd. není možné u každýho u někoho to jde, i když má 20% tuku v těle u někoho ty břišáky vylezou jen, když má minimum a to zase není zdravé. Nehledně na to, že přísné diety před závodama bikin jsou neudržitené po delší dobu. Člověk má najít zlatou střední cestu, jíst tak, aby si nic nevyčítal, ani zmrzlinu ani dort v kavárně s kamarádkama, protože když se člověk hýbe, tak proč si občas něco nedopřát, když nemusíš držet přísný jídelníček jako bikina před závody. :) A makáš na sobě krásně kočičko, takže jen tak dál a žádné depky :*

    OdpovědětVymazat
  17. Jé, zrovna ty nemáš vůbec důvod mít takové myšlenky, nebo vůbec upadat do depresí. :) Ikdyž to samozřejmě každý na sobě vidíme stokrát víc kriticky, tak ten progres na tobě je neuvěřitelný a dopracovala jsi se k dechberoucí postavě. Opravdu tleskám :*
    "Kupodivu" mám to samé :D kolikrát se na sebe podivam a říkám si, kam se ta dřina a omezování podělo? Bohužel svoji odpověď znám a je to: do vypracovaných, svalnatých nohou :D Mám problém, že cokoliv dělám, tak mi z toho nabudou nohy jak chlapovi a ja z toho akorat dostala nechuť ke cvičení.
    Kdyby si na to věděla nějakou radu nebo trik, byla by jsi moc hodná. xx
    Jinak chci pochválit a žasnu nad tvým odhodláním a dřinou! Nevzdávej to jen pro špatný den, na to jsi moc dobrá :)

    OdpovědětVymazat

Moc si vážím každého Vašeho komentáře. ♥