Snow Grey Glitter Pointer

29. května 2016

SBOHEM PŘEJÍDÁNÍ


Ahoj!

 Jak asi víte, dlouhý roky jsem sama byla až po uši v přejídání a nevěděla jsem, jak z toho kolotoče ven, přitom stačilo dodržovat pár zásad, dát do toho 100% energie a hlavně trpělivosti. Chci Vám všem dodat dneska tímto článkem právě tu energii, která je k tomu potřeba, protože sama vím, jak hrozně zničující to je a jak to s člověkem a jeho psychikou dokáže zatočit. Dneska mám pro Vás moje osvědčený tipy a rady k tomu, abyste konečně dokázali udělat pápá častému vyjídání ledničky, a přestali chodit spát smutný a zklamaný s totálně plným břichem, že je Vám až zle. A hlavně, abyste se konečně mohli věnovat formování postavy na plno, jelikož ve většině případů je právě přejídání to, co hodně lidem brání k lepším výsledkům a pomalu jim bere jejich veškerou motivaci.
Často o tom píšu, ale věřím, že tyhle články dokážou občas někomu pomoci a proto se na tohle téma vrhnu i dneska.


Co oči nevidí, to chuťové pohárky nebolí.

Asi víte, o čem je řeč. Pokud jste ve fázi, kdy se snažíte vyhrabat z přejídání, zapomeňte na to, že budete domů kupovat tuny jídla, protože prostě rádi shopíkujete, nebo protože maj v Bille super akci. :D S tím jsem měla asi největší problémy já. Sama jsem si sice domů nezdravý jídlo skoro nekupovala (protože jsem věděla, jak to dopadne), ale mnohem větší problém byl v tom, že to neustále kupovala mamka. Doteď si pamatuju moment, když jsme byly s mamkou nakupovat v Glóbusu na Zličíně a když jsem jí pořád dokola dlouhý měsíce vysvětlovala, ať domů nic sladkýho nekupuje, že to prostě nevydržím a nakonec to stejně sním, neposlouchala mě. Nedokázala pochopit, jak je to hrozně těžký pro člověka, kterej přejídáním trpí. Já si šla pro nějakou šunku tuším a když jsem se vracela zpátky k vozíku, viděla jsem ji, jak do něj ZASE hází nějakej mega balík sušenek. Vlítla jsem za ní, jak kdybych měla v zadku vrtulku a začala hulákat přes celej obchoďák, že už to zase kupuje, že jí to je úplně jedno, jaký mám starosti. Ona na mě jen civěla, no vlastně civěli všichni, ale já už byla tak zoufalá, že jsem se slzama v očích a totálně rudá vzteky naházela sušenky zpátky do regálu. Prostě jsem věděla, že bych je hned vzápětí doma snědla. 
Nakonec jsem to vyřešila tak, že když jsem věděla, že je doma něco sladkýho, nebo něco, co ve většině záchvatů přejídání bylo spouštěčem, vzala jsem igelitku, naházela to do ni, přišla za mamkou a řekla : Na, vem si to a prostě si to někam schovej. Děkuju!
Nakupovat domů tuny jídla člověku, kterej řeší problém s přejídáním je opravdu jako dát alkoholikovi flašku vodky rovnou do lednice. 
Prostě si občas dopřej.

Tohle je další ze základních pravidel, který je důležitý dodržovat. Možná to znáte i Vy. Snažíte se jíst zdravě, každý jídlo hrozně hrotíte, hlavně aby bylo co nejzdravější a co nejvíc se Vám hodilo do jídelníčku. Slova, jako sladkost, nebo burger je pro Vás pomalu sprostý slovo a absolutně si nedokážete představit, že něco takovýho konzumujete. Teda pokud Vás zrovna nechytne "žrací" záchvat. Pak Vám prostě rupnou nervy, dojde Vám, že Váš nový režim je moc přísný, přijdete utahaný z práce, jste ve stresu, nebo se prostě jen nudíte a buala, plná lednice skoro i s lednicí skončí ve Vašem žaludku. A vy na konci tohodle přejídacího záchvatu ležíte narvaný k prasknutí, naštvaní, smutní, demotivovaní a běhá Vám v hlavě něco jako : Tak od zítra/pondělí/novýho měsíce zase začnu. Nejsem daleko od pravdy, co? 
Já to taky tak měla. Vždycky jsem začala s nějakým režimem, který jsem si nastavila tak hrozně přísně, že jsem se málem uškrtila, jen za to, že jsem vůbec občas pomyslela na něco nezdravýho. Vyhýbala jsem se oslavám, všem situacím, kdy bych mohla přijd do styku s nějakým jídlem, který by mi nesedělo do jídelníčku a postupně jsem tak byla víc a víc na nervy. Tak to ale nejde. Myslím, že čím člověk je víc v nějakém zdravém režimu zajetý a čím víc si je jistý v tom, že je z přejídání venku, tím víc si může dovololit větší časové rozpětí mezi cheat mealy, což je vlastně jedno jídlo, které si občas dáte, i když je nezdravé, moc tučné, nebo se Vám prostě nehodí do jídelníčku, ale Vy ho prostě tak hrozně milujete. Když si totiž zakážete něco, co máte tak rádi, budete po tom toužit ještě víc.
Máte rádi zmrzlinu, nebo ujíždíte na bílém pečivu, ale ve zdravém jídelníčku tyhle potraviny nemáte? Tak si prostě naplánujte, že si tu zmrzlinu, nebo cokoliv, co máte rádi, dáte například v sobotu po obědě. Na to jídlo se budete těšit, daleko víc si ho užijete a hlavně si ho dáte bez výčitek, jelikož to bude dovolené. Takhle se budete cítit daleko líp psyhicky, když budete vědět, že si něco dáte a ne, když to poděláte s myšlenkou : Tohle je týrání, už nikdy si nemůžu dát mojí milovanou zmrzlinu z mekáče. 
Jelikož se na to nejspíš vykašlete, zmzrlinu nebo cokoliv jinýho si dřív nebo později stejně dáte a tak začíná zase koloběh přejídání. V hlavně Vám totiž začne běhat, že když už jste to dneska pokazili, můžete tudíž sníst cokoliv a vlastně nemusíte jít ani běhat, jak jste měli naplánováno, to už by bylo zbytečný. A nový začátek zase odložíte.
Pamatujte na to, že jedno špatný jídlo za čas Vám a Vaši postavě neublíží, stejně jako Vám nepomůže jedno zdravé k lepšímu zdraví a postavě.


Pomalu, ale jistě.

Boj s přejídáním je běh na dlouhou trať a rozhodně člověk potřebuje trpělivost a toleranci k sobě samému. Nesmí dopustit to, aby se po špatném dnu, kdy se přejí na všechno vykašlal a začínal zase od začátku. Opět buď od pondělí, nového měsíce a tak dále. Důležitý je s dalším jídlem pokračovat zase ve zdravém režimu a nadále cvičit, jako by se nechumelilo. Nehroutit se z toho a neříkat si : já jsem taková kráva, že jsem to nevydržela. Naopak se podpořit slovy : Vydržela jsem to doteď, příště to vydržím mnohem dýl. Radovat se z malých pokroků je motivující. Musíte k tomu přistupovat pozitivně a z každýho přejedení se ponaučit. Hrozně pomůže to, když si pak v klidu přehrajete zpětně v hlavě, kde jste udělali chybu a co tomu přejedení přecházelo. Bylo to, protože jste celý den nestíhali jíst a večer jste vybrakovali lednici? Nebo se něco stalo v práci a Vy jste potřebovali zajíst stres? Nebo jste doma chodili znuděný od ničeho k ničemu a nakonec jste neodolali tý tuně jídla v kuchyni? Příčin může být opravdu hodně a pokud zjistíte, co tomu předcházelo, příště už budete vědět, jak na to, aby Vás přejedení nechytlo v podobný moment. Intervaly mezi přejídáním se budou pomalinku prodlužovat. Já se nejdřív přejídala několikrát za den, pak jednou denně, pak jednou týdně... no a teď je to přes 8 měsíců, co jsem se nepřejedla. Ono to jde, když se chce a člověk s tím dokáže bojovat. I když se to zdá nemožný. 

Zaneprázdněný člověk = nepřejedený člověk

Jak jsem psala, člověk se může přejídat i jen tak z nudy. I když to zní fakt jako padlý na hlavu, hodně lidí, kteří přejídáním trpí mě teď pochopí. Pokud prostě cítíte, že nemáte svůj den, myslíte si, že doma neodoláte jídlu, nebo že se potřebujete zbavit stresu, smutku a nechcete k tomu použít tunu jídla... budete se muset nějak zaměstnat. Za mě nejvíce můžu doporučit sport, obzvlášť běh, kterej mi nejvíc pomáhal v době, kdy jsem se z toho hrabala i já. Během si podle mě člověk nejlépe vyčistí hlavu a načerpá spoustu pozitivní energie. Pokud Vás běh nebaví, zkuste cokoliv jiného. Je to jen na Vás. Pokud Vám pomáhá jít se psem na procházku, jít do fitka, nebo si prostě udělat horkou koupel, udělejte to. Jen prostě nedovolte to, aby jste se k přejídání dostali zpátky, pouze kvůli tomu, že máte dlouhou chvíli a nebo, že nemáte prostředek ke zbavení se stresu. 


Nedus to v sobě.

Chápu, že hodně lidí nechce o přejídání nikomu říct, za svůj problém se stydí a říkají si, že by je stejně nikdo nepochopil. Pokud ale máte člověka, kterému říkáte všechno, svěřte se. Já se toho taky hrozně bála a nakonec mi to děsně pomohlo. Kdykoliv jsem věděla, že jsem na tom špatně, mohla jsem zvednout telefon a tomu člověku zavolat, svěřit se. Pár pozitivních slov stačí k tomu, aby Vás ten člověk podpořil a Vám bude hned líp. Mě to vždycky pomohlo. I když prostě moc nechápal můj problém, snažil se mi pomoct a mě se vždycky děsně ulevilo, když jsem cítila, že na to nejsem sama. Nikdo, kdo si tím sám neprošel to nepochopí, ale věřte tomu, že pokud Vás má ten člověk rád, bude se Vás alespoň snažit pochopit a podá Vám pomocnou ruku. A pokud nikoho takového nemáte, vzpomeňte si vždycky na mě, že jsem tu kdyžtak pro Vás já. 

Snad se Vám článek líbil a doufám, že alespoň někomu pomohl a dodal motivaci k boji s tímhle problémem, který trápí čím dál tím víc lidí. Držím Vám palce! 

24 komentářů:

  1. Moc děkuju za tento článek! :)
    Myslela jsem si, že jsem jediná, kdo taky mamce "zakazoval" kupovat sušenky a sladkosti, protože jsem věděla, že se doma stejně neovládnu.. :/ :D už jsem na tom trochu líp, ale pořád to není úplně ono. Před chvílí jsem dojedla misku s jogurtem a v něm musli, i když jsem třeba vůbecc neměla hlad. Když to vidím, tak v tu chvíli mi úplně přepne v hlavě a jdu to sníst.. někdy mám z toho všeho i chvilkový deprese.
    Dáváš mi velkou motivaci Peti :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já děkuju za komentář! :)
      Furt lepší jedna miska s jogurtem, než miska a další tuna jídla. Ber to pozivitně! Přeju Ti hrozně moc sil, aby ses toho dokázala zbavit úplně.

      Vymazat
  2. Další tvůj článek, který mě ZASE motivoval.
    Já s tím měla jednu dobu šílený problémy, jak, že fakt šílený, všímali si toho na mě i lidi v mém okolí a to mě stresovalo ještě víc, obzvlášť, když to jak vypadám všichni jenom kritizovali a pak babička hned na to co mě setřela jak vypadám mi dala balíček bonbóů a poslal mě pro 2 kopečky zmrzliny.
    Doteďka s tím mám problém, vždycky když je stres nebo něco podobného tak se přecpu, patlá páté přes deváté a pak se cítím totálně demotivovaná. A nejhorší je to jak píšeš o jezení z nudy, nic se mi nechce, tak se jenom flákám a jím ...
    Na tebe na instagramu a následně na tvůj blog jsem narazila nedávno, ale každý tvůj článek nebo fotka mě vždycky hrozně nakopne. Máš můj velký obdiv a dík :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to mám mega radost. A ještě větší, když je tam to slovo ZASE. :)))
      Znám Tvůj pocit a hlavně tu lenost. To pro mě bylo vždycky nejhorší. Nedokázala jsem nic, jenom jíst a válet se. Ještě, že už to je za mnou a za Tebou už to bude určitě taky. Držím palce a děkuju za hezkej komentář!

      Vymazat
  3. Měsíc jsem se skrz hokej držela a teď v tom zas lítám jak drak v listopadu..

    OdpovědětVymazat
  4. Přesně tenhle problém mám vždycky, když jsem u otce na víkend -.- A protože bydlí u babičky, tak jsou dva na jednoho velká převaha a vysvětlit jim, že jídlo není všechno, to je obzvlášť těžké, pokud vám to ještě strkají před nos. A jakmile jsem po jednom víkendu doma, hned mě to zase přejde, protože zavládl tvůj bod číslo jedna a mě se absolutně vůbec nechtějí utrácet peníze za nějaké ňamky. Akorát mi ještě chybí špetka vůle k tomu vydržet cvičit pravidelně a ne jen sem tam. Každopádně super článek a super rady :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O té vůli je to hodně no, přeju hodně štěstí a sil! :) Díky Ti.

      Vymazat
  5. Mně s tím doma bohužel nepodpoří, protože oni "se nezbláznili" a můžou si jíst co chtěj a rozhodně to kvůli mě nepřestanou kupovat :( je to hrozně těžký, když to doma je, chce se mi brečet...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to těžký, ale všechno má řešení. Nebreč a zkus to vyřešit. :)

      Vymazat
  6. Opravdu skvělý článek, který se mi zrovna teď pekfektně hodí, protože si den ode dne uvědomuju, že opravdu už nechci dál takhle pokračovat :( Strašně chci žít zdravěji a spokojeněji, chci aby pro mě byl pohyb, něčím, co se stane součástí mého života, něco na co se můžu těšít a u čeho si tak nějak odpočinu. Chci zkoušet nová zdravá jídla a mít to tak nějak více pod kontrolou.
    Opravdu píšeš pekfektní články a ani nevíš, jak jsem ráda, že o tvém blogu vím a že mi tak neuteče jediný článek :) Jsi obrovskou inspirací! :)
    PS: V tipu "Prostě si občas dopřej" ti v sedmým řádku zespod ve slově psychicky chybí "c" :DDD Promiň, já to prostě musela napsat :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To děkuju moc! :)
      Vždycky píšu článek a říkám si, jestli tohle někdo bude číst, tak budu čumět a pak mi tu píšete tak hezký komentáře, až jsem dojatá. :D :* Děkuju moc.
      Stane se, i když to po sobě milionkrát čtu, tak dík za upozornění. :)

      Vymazat
  7. Určitě jsi zase podpořila strašně moc lidí, dobrá práce, Peti! ☺

    Blogerka Klárka

    OdpovědětVymazat
  8. Peto nekde si psala,ze nejlepsi cvik je drep zajimalo by me co mam delat snazim se jit co nejnize v drepu,ale misto toho porad citim jen predni stranu stehen,zatinas zadek pri narovnani? Jsem z toho nestastna za zadek je furt jak sulc zatim co stehna jsou na tom lepe. Omlouvam se, ze to jsem az tolik nepatri.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ze začátku mi taky vůbec nešel dřep až dolů, je to vážně o tréninku a o trpělivosti. Snaž se váhu přenášet na paty a soustředit se na zadek. Opravdu to není jen o pohybu nahoru a dolů, musíš se na to soustředit. Samozřejmě bych se ho zatím naučila bez závaží a až potom bych cvičila s nějakýma čínkama, osama a tak dále.

      Vymazat
  9. Ahoj Péťo, nádherně napsané, ja sice neměla problém s přejídáním,ale měla jsem zase problém něco sníst, bála jsem se jídla, že po všem přiberu, ale časem se přišlo na spousty alergii a já měla pocit, že nemám co jíst, tak z věcí které jsem tolerovala jsem jedla nekontrolovatelné porce, sice jsem nepribirala, ale výčitek jsem měla vic nez dost a podepsalo se to na psychice, a potravin které toleruji ubyvalo a ubývalo a já se hroutila, pak jsem přišla na pár jídel které mě nevadí a začala zavislost a asi i přejídání, užívala jsem si jídlo které můžu, a zdr.stav se horsil a horsil... Nyní jsem snad se po 6mesicich srovnala a pochopila podstatu, jsi mě velkou motivací a vždy když jdu kolem lednice vzpomenu si na tebe, praktikuji to co píšeš, jdu něco dělat a je mě dobře, cvičit mohu jen s omezením, ale i to málo co mohu použiji... Vím, mohla bych ti dělat mámu, ale jsem ráda že jsem tě objevila a můžu se od tebe poučit... Díky za tvůj blog a super články, jen tak dál :-), díky Marcela

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj! Ty jo! Děkuju moc! :)
      Koukám, že sis taky prožila s jídlem docela peklo. Jsi ale statečná a silná, že s tím dokážeš bojovat. Přeju Ti hrozně moc sil a držím pěsti, ať se Ti daří. Snad Ti budu moct pomáhat i nadále. Vážím si toho.

      Vymazat
  10. Péťo, díky za tyhle slova. Jsem taky jedna z lidí, kteří s tímhle problémem bojují a jak píšeš... kdo to nezažil, tak to nepochopí. Dva roky chodím pravidelně do fitka (jakože makat, ne se válet na karimatce, abychom si rozuměly :D) a kvůli tomuhle svýmu problému stále nemám postavu, co bych si alespoň trochu představovala. V zimním zkouškovém jsem byla natolik zaneprázdněná, že jsem neměla čas přemýšlet nad jídlem, takže jsem se jen učila, cvičila a jedna jen jídla víceméně podle jídelníčku (prostě ukázkový stravovací režim), protože prostě nebyl čas se nudit a myslet na jídlo. Taky se mi z 4 týdny povedlo shodit 4,5 kila a byla jsem na sebe pyšná jak ohledně postavy, tak zkoušek. Pak ale začal letňák a s ním i hromada volnýho času a přejídání bylo na světě zase. Momentálně jsem na tom už trochu lépe a z přejídání 3x týdně je teď maximálně jednou za týden, ale je to běh na dlouhou trať a kdo zažil, tak to chápe. Určitě nejsem jediná, kdo ocení podobné články i v budoucnu. Pomáhá vidět, že v tom nejsem sama a hlavně, že jsou lidi, kteří s tím dokázali úspěšně bojovat! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já děkuju za komentář, jsem ráda, že tyhle články najdou svoje čtenáře a když vidím Vaše pozitivní reakce, mám fakt radost. Jsi statečná, že s tím takhle bojuješ a líbí se mi Tvůj přístup, že to halvně nevzdáváš. To je nejdůležitější. Držím moc palce. :)

      Vymazat
  11. Super článek...bohužel s tím mám vlastní zkušenosti a je opravdu těžké se z toho kolotoče vyhrabat, ale snaha a odhodlání a jde to všechno! Všem držím palce a nedejte se zviklat okolím! ;)
    FitBlanka

    OdpovědětVymazat
  12. Začala jsem přejídáním trpět někdy koncem ledna..trvalo to vlastně až tak do konce března, pak to bylo chvilkový, Někdy od konce dubna (vím, je to jen měsíc, ale u sebe bych napsala "jen" měsíc) Myslím, že jsem na dobré cestě. Co mi pořád mrzí je, že když píšeš, někdy si dát - já bych i chtěla, ale je to od psychiky. Zakazuju si to dřív, nežt na to skoro pomyslím. Čím víc zakazuju, tím víc na to mam chuť. Hlídam děsně co jím, i když jím zdravě - snažím se o to. Je to jak kdyby mi v hlavě pořád něco našeptávalo tak si dej, vždyt se snažíš dost, cvičíš, jíš dobře. Ja chci být v takové fázi, že když si tu musli tyčinku dám (i to není uplne ok, ale lepší nez tuny čokolád, co jsem baštila před tím) tak nebudu mít vyčitky z jednoho sladkého. Doprovází mi to a straší temer u kazdeho jidla. Smíš si to vzít? neni to moc? A neni to mimo to, co bys měla apod.....to mi mrzi, toho se zbavit ne a ne, i když večerní přejídání ze stresu, nudy či cokoliv, co je spojené psychikou už nemám. Chci míz z jídla radost :(

    OdpovědětVymazat

Moc si vážím každého Vašeho komentáře. ♥