Snow Grey Glitter Pointer

2. dubna 2016

JE MI JEDNO, CO SI MYSLÍŠ

AHOJ !
Je krásně a já pro Vás mám článek.

Pár posledních dnů bylo fakt náročných a to nemyslím kvůli práci, nebo fitku, což je u mě klasika, ale myslím co se týče toho, abych se poprala tak nějak se svými pocity, demotivujícími řečmi ostatních a hlavně jsem se soustředila na to, abych to nevzdala a nevykašlala se na to všechno, čehož jsem se vážně bála. Byla jsem fakt demotivovaná, smutná a měla jsem pocit, že všechno dělám špatně, že do toho dávám všechno a je to zbytečný a že to nemá absolutně cenu. Vážně jsem měla první takovou krizi za ten půl rok, co makám.


Posledních pár měsíců jsem přidala na jídle. Nevím jestli jste to už četli v nějakém z mých článků, ale konečně jsem se po přečtení knížky "Co Vám výživový poradci neřeknou, protože to neví" hecla k tomu, abych jedla sacharidy i večer, z čehož jsem předtím měla ty nejhorší noční můry. Dřív jsem se bála kousnout večer i do sucharu, aniž bych nepomyslela na to, jak mi přes noc určitě naroste pneumatika kolem břicha v důsledku toho, že těch ani ne 3g sacharidů moje tělo nevyužije, než usnu a usadí je přes noc na mém těle v podobě pěti kil tuku. Když jsem se teda dočetla, že sacharidy večer, vůbec, ale opravdu vůbec nevadí, cítila jsem se najednou svobodná, jak pták, měla jsem chuť tancovat a skákat do vzduchu, protože mě ty sacharidy večer, tak hrozně moc chyběly. A jestli jsem někdy někam psala, nebo někdy nekomu řekla, že ne. Kecala jsem!  :D No, na druhou stranu jsem měla na sebe vztek, protože když jsem četla dál, dozvěděla jsem se, že sacharidy po cvičení jsou vážně mega důležitý, aby se mohly tvořit vysněné svaly. A jelikož patřím do skupiny lidí, kteří cvičí převážně večer, pak už jsem sacharidy samozřejmě nejedla. No za chvíli se dočtete, proč to zase zmiňuju.
Ze začátku, když jsem je zařadila, cítila jsem se skvěle, už jsem se nemusela tak omezovat. Stačilo jen jíst kvalitně a zdravě. Měla jsem víc energie, nehonila mě tolik mlsná a po pár měsících jsem vyfotila další srovnávací fotku, kterou jsem nedávno zveřejnila na mém Instagramu. Když jsem viděla ty tři fotky vedle sebe, říkala jsem si, že to jde dobrým směrem, cítila jsem motivaci, abych makala dál a říkala jsem si, jak asi bude vypadat fotka čtvrtá, kterou vyfotím za další tři měsíce.


Jen pro informaci. Na první fotce jsem, když jsem nejedla vůbec zdravě, přejídala jsme se a necvičila jsem. Je to focený na začátku, když jsem se hecla k tomu, začít něco dělat. Váha tehdy skákala tak 52, po hodně velkým přejedení i 54, což byla tenkrát moje nejvyšší váha vůbec. Druhá fotka je po třech měsících, kdy jsem hlavně běhala, dělala kardio na lačno, posilovala jsem jen doma s vlastní vahou a jídelníček jsem omezovala tak, že jsem skoro nejedla ty sacharidy. V tu dobu jsem ani nepila protein a nepoužívala před tréninkem BCAA. Jinak můj jídelníček byl stejný, jako teď. Váha byla tak 48,49. No a poslední fotka je po dalších třech měsících, kdy moje váha ukazuje 50 kilo. Ty tři měsíce jsem se zamilovala do fitka, posiluju konečně na plno, se závažím, kardio dělám jen minimálně. Občas dám 10-15 minut po silovém tréninku rychlou chůzi, ale samozřejmě mám i dny, kdy si jdu jen zaběhat, nebo na brusle. Pořád mám ale raději fitko a posilování. Zařadila jsem ty sacharidy večer, piju protein a používám BCAA, které si myslím, že k lepším výsledkům taky pomohly. No a jelikož jsem holka a my se sebou nikdy nebudem spokojené, vidím sice pokrok, ale chci víc! Váha pro mě už není důležitá, spíš to, jak se vidím v zrcadle. :) Byla jsem plná energie a síly cvičit nadále, jak jen to jde a jíst, jak bych měla. Jenže ...

Tohle už jsem tu taky psala, moje mamka, to tak růžově nevidí. Když odjedu trénink, celá štastná a plná euforie letím domů, otevřu dveře, zařvu : Ahoj, dala jsem zase víc na dřep a mamka na to neřekne nic víc, než jen : Ježiš, ani mi to neříkej, za chvíli budeš jak chlap. A ejhle, moje euforie je najednou pryč. Nebo když se mi zrovna nechce cvičit a jen tak prohodím : Ach jo, dneska se mi nechce cvičit. A v duchu třeba doufám, že mi mamka řekne, jen běž, to dáš! Ona místo toho řekne : Tak nechoď a odpočívej, vždyť cvičit nemusíš. Další případ těchto demotivujících řečí : Auuuu, mě tak bolí nohy ze cvičení. Mamka : Se nediv prosimtě, vždyť to tak přeháníš. A taky se má prý cvičit jen 2x -3x týdně půl hodiny, pokud cvičí člověk víc, je to tragédie a na mý jídla říká : Ty jo, taková porce? To bych nesnědla! (pro bejvalou anorektičku "skvělá" informace) Vždycky jsem se to snažila tak nějak vstřebávat osvědčenou technikou "jedním uchem dovnitř, druhým uchem ven", ale největší pecka byla ta, když mi včera ráno řekla, že asi jím moc bílkovin (ani neví, v čem jsou :D) a že mám přestat pít ten můj prášek s vodou (ano myslela protein, kterej by podle mě nejradši označila štítkem "steroidy"), protože mi hrozně narostly stehna, boky, taky že jsem samej sval a za chvíli budu jak kulturistka. Že bych měla začít míň cvičit a jíst míň vajíček. (jím dvě, někdy tři denně) A co se stane, když takový věty posloucháte každý den? A pak Vám řekne něco na Vaše stehna, který jste vždycky nenáviděly? Nakonec Vám rupnou nervy a začnete se slzama v očích řvát, že tohle si fakt nezasloužíte. Prásknete dveřma a jdete do háje. Demotivace!
Tak jako pardon, ale když řadíte nohy mezi svou problémovou partii a konečně se Vám začínaj tak z jednoho procenta aspoň malinko víc líbit, než dřív a Vy se dozvíte, že Vám ještě víc narostly? Nejradši jsem si chtěla ty nohy uříznout, když vím, kolik tréninků nohou, při kterých jsem umírala jsem musela podstoupit, jak jsem trpěla při dřepech a na Leg pressu a jediný co Vám řekne Váš nejbližší člověk? Místo podpory akorát demotivující řeči. Byla jsem smutná. Hrozně smutná. Jasně, já vím, že mi narostly, ale myslela jsem, že trochu svaly a trochu jsem se zbavila tuku na nich, ale ne že nabraly tak moc na objemu a že mi to mamka bude říkat, jak kdybych brala steroidy a měla nohy jak nějakej "Švarcenegr". Hold prostě už není můj dream mít nohy jak špejle, chci je mít normální, souměrný s tělem, pevný. To je to tak těžký pochopit?

Celej den jsem nemyslela na nic jinýho, než jsem byla odhodlaná vyjít v uplejch kalhotech do práce, 10 x jsem se převlíkla. Ve všech jsem si najednou připadala hrozně! Ještě že jsem na včera měla naplánovaný rest day, jelikož bych se nedonutila k tomu, něco dělat. Ani na jídlo jsem neměla chuť. Teda na to zdravý. Hrozně jsem se bála, že se nakonec přejím a zas spadnu do toho kolotoče, díky těmhle řečem. Hlavou mi běhalo, že když jsem měla deprese z toho, jak jsem se přejídala a po 4 letech se dokážu konečně najíst normálně, neláduju se tunama jídla, nebo naopak nedržím nesmyslný hladovky, ani tenkrát takovou "starost" neměla.


Když jsem tak nějak furt dumala nad tím, co by mi pomohlo v tom, sebrat zase sílu k tomu, abych to nevzdala, došla mi jedna hodně podstatná informace, která může za to, že pokračuju. Teprve až když se oprostím od názoru ostatních, až potom budu šťastná. Vždyť já to dělám pro sebe, ne pro ostatní. Když si někdo myslí, že silovým tréninkem budu jak chlap, tak prosím. Až mě uvidí za pár let a budu mít můj vysněnej, vydřepovanej zadek, možná jim dojde, že se mýlili. Možná, až za rok uvidí, že jsem to nevzdala díky tomu, že jím tak, aby to bylo trvale udržitelné, dojde jim, že ty jejich diety na 14 dní nemají smysl. Měla jsem strach z toho, že mě třeba lidí, kteří čtou můj blog potkají na ulici a řeknou si, počkej jako fakt??? To je ta Péťa, jak cvičí a píše o tom články? Bože, vždyť na to ta její postava vůbec nevypadá. Ale víte co? Je mi to už jedno, tyhle nesmyslný obavy házím za hlavu a konečně se cítím svobodná. Ať mám nohy, jaký mám, ať si každej myslí, že jednou budu jak chlap, nebo že ve skutečnosti nic nedělám, protože na to nevypadám. JE MI TO JEDNO. Jen já vím, že se cítím konečně šťastná a konečně mám normální vztah k jídlu a mému tělu a vím, že už jen vyléčení z poruch přijmu potravy je věc, která na mě není možná vidět, ale vždycky, když si to uvědomím, jsem na sebe pyšná a jsem vděčná za to, že se stále držím, toho co mě baví, protože spadnout do toho pekla už nikdy znovu nechci.

Važím si fakt moc každého z Vás, kdo mě podporujete, kdo ve mě vidí člověka, který chce rozdávat motivaci a pozitivní energii díky jídlu a cvičení, protože já to tak opravdu myslím. A pokud i Vás drtí Vaše okolí a brání Vám v tom, jít do toho po hlavě a na plno, vzpomeňte si na mě, přečtete si znovu tenhle článek, a myslete na to, že já Vám držím moc palce a věřím ve Vás. Děkuju moc!

46 komentářů:

  1. Omlouvám se za tenhle komentář, ale kdyz jsem četla tu pasáž s mamkou, tak jsem se rozbrecela... Doma mam to samé.. Mamka a babička mi říkají, ze jsem strasne zmohutnela apod... Ja mam pak chuť přestat cvicit nebo delat jen kardio a vubec nejíst.... Nádherný clanek Péťo!!�� mas muj nekonečný obdiv!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vůbec se neomlouvej. Mrzí mě, že máš to samé. Ale my to zvládneme! :* Držím Ti moc palce, jsi šikovná slečna! A děkuju mockrát.

      Vymazat
  2. Ja som mala tiež takéto stavy, cvičím už niečo vyše roka ale mala som 4-mesačnú pauzu, pretože som sa kvôli demotivácií nevedela k tomu dokopať. Okolie si pošuškávalo, že ona cvičí? Veď to nie je vôbec vidieť. Aj teraz ma sem-tam chyti depresia z toho, že aj keď sa mi postava pomaly ale isto mení na moju vysnívanú, stále sa neviem viditeľne zbaviť tuku na brušku a bokoch ale rozhodla som sa, že to po tej celej námahe a obetovania sa nevzdám! Držím ti veľmi palce, snáď to obidve vydržíme!:)

    Saja Frey blog

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chápu, občas je vrátit se do režimu vážně těžký, proto se snažím, abych z toho nevypadla. Já držím palce Tobě, jednou budou čučet, jaký máš tělo. :)

      Vymazat
  3. Znám to moc dobře. Mým prvním krokem k začátku mého zdravého životního stylu bylo vyřazení pšenice, výrobků z ní a bílé mouky. Když jsem o tom někde povídala, všichni se mi smáli, že je to nesmysl, proč chci hubnout. Já to hlavně dělala proto, abych se přesvědčila, že když si něco zakážu, tak to prostě neudělám. Psala jsem o tom i na svůj blog, ale po přečtení článku přišel akorát tak výsměch. Uběhlo pár měsíců a já zhubla přes 5 kg. Když jsem tak cvičila v tělocviku, prohlížela si mě učitelka a řekla, že jsem nějak moc zhubla. Ostatní si mě začali prohlížet, říkali mi, že jsem hrozně moc hubená a ty kecy kolem toho. Že to přeháním- ale přestat jíst tu bílou mouku, která je svým způsobem droga, není nic, co by bylo k přehánění. Ještě občas se s tím setkávám, že si třeba něco objednám a objevím v tom kousky bílého pečiva. Když to vybírám, otáčejí někteří oči v sloup. Samozřejmě jsem začala jíst ještě více zdravěji, v podstatě jsem na tom nejlíp, jak jsem kdy byla. Peču tvoje recepty, ale demotivující je to, že chutnají snad jenom mě. Doma na to řeknou, že to není špatný, to znamená, že jim to nechutná. Označují věci, které mi chutnají, za "blefy". Kupříkladu miluju cottage, vejce, ovesné vločky, tvaroh, bílé jogurty, různá semínka- jím v podstatě hlavně toto, na což se nikdo moc netváří. Stejně i se cvičením. Jak se někteří dozvěděli, že cvičím, vysmáli se mi. "Ale ona fakt cvičí."pronesla kamarádka,u které jsem si řekla, co je na tom, protože ona je anorektička a já vím, že ona cvičí denně aspoň 3x. A vlastně je mi to taky jedno. Ty blbý řeči mamčiny tety, jež je kuchařka, že bílý pečivo je lepší než žitný, špaldový nebo celozrnný, neposlouchám. Přenáším se přes to. Lepší než být tlustá buchta, co se mi vysmívá a jednou si koupí Bebe sušenky, a už je z ní healthy lifestyle lover. Dobře, že to neposloucháš, člověk by se z toho jen zcvokl.
    www.wecreateyoutoo.blog.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně proto to taky dělám, hrozně mi dává sílu to, že když si řeknu že to dám, tak že to zvládnu a že jenom nekecám a něco proto i dělám. :) Takže to chápu. Mě se líbí Tvůj styl, jakým se stravuješ, vyprdni se na ně. :)

      Vymazat
  4. To je mi strašně moc líto, Peti, moje mamča z toho, že posiluju sice není bůh ví jak nadšená a můj jídelníček považuje za nepoživatelný, ale podporuje mě a v tom to mám asi o dost lehčí, proto máš ode mě ještě větší obdiv, že to tak zvládáš a fakt to prosím nevzdávej, protože je nás spousta, koho tvůj blog nakopává a komu zvedá náladu.
    Mě spíš poslední dobou štve, jak do mě všichni valí, že můj život není život, protože většinu času trávím ve škole nebo ve fitku nebo si jdu jen sednout s přáteli a už se nechodím několikrát týdně dojebat na párty. Ono je pro lidi asi fakt těžký pochopit, že po hodině ve fitku je mi prostě líp než po pěti na disce.
    Každopádně moc moc držím palce a jen pokračuj, protože my tady na druhé straně internetu tě máme moc rádi ;) :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to Ti závidím a hrozně přeju. :) Alespoň někdo to má doma lepší. A děkuju Ti moc. :) A já mám moc ráda Vás!

      Vymazat
  5. Peti hezky si to napisala. Nenechaj sa demotivovat recami "slabych ludi", ktori nikdy nezvidli ziadne zavazie a neochutnali tu horku prichut driny a nasledne sladky pocit uspechu i kdyz se jedna o tvoji mamu.
    Rob vzdy to, co bavi teba, co ta naplna a robi stastnou. Ostatne veci jednym uchom dnu a druhym von. A ked pride slaba chvila, spomen si na to co ta nakoplo na zaciatku. Podivej sa na sve fotky premeny, snez neco co mas hodne rada a jed si dal za svym snem.
    Drzim ti palce na tvojej ceste premeny ;)
    Ps: Jednou si takovi lide misto "Proc to ta Peta dela" reknu "Jak to ta Peta dela"? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc, mám radost, že se článek líbí. :) Nenechám, díky Vám a Vašim komentářům mám zase sílu nazpátek. :*

      Vymazat
  6. Péťo jen tak dál, obdivuji tě a rozumím tvým pocitům po tom čím jsi si prošla, já s tím ještě bojuji, hledám stále cestu jak se najíst bez výčitek, ale z 41kg na 48kg a to i cvičením je už dobre.. A opravdu, děláš to pro sebe, ty se musíš mít ráda, aby jsi byla v klidu a spokojená, a je hezčí mít pevné nohy než klepajici se sadylko i za cenu malinko silnějších nohou, mám stejné rozložení těla jako ty, nohy neustálý problém.. Jsi mladounka, nevzdavej to, jdi dál a bojuj, ať jednou nelitujes.. Já mám 2 dospělé syny a jednoho 15leteho puberťáka vždy se snažím je podporovat ve všem, hlavně ať jsou spokojený. Já jím zdravě i ze zdravotních důvodů a ne a ne je donutit, aby jedli se mnou, ale když chtějí burgr, pizzu atd.at si ji dají, hlavně když jsou v pohodě. Také dřív makali v posilce, pili sacharidaky, protejnaky a nekecala jsem jim do toho, chtěli to tak,a vyzkoušet se má vše.. Tak Péťo jako vyslouzila matka ti říkám bojuj a nevzdavej se, držím palce 👍✊✊

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc moc moc děkuju za krásnej komentář! :) Tak to jsi skvělá mamka, za to tleskám!

      Vymazat
  7. Krásný článek! Moc tě ve všem podporuju. Neznáme se sice osobně, ale když čtu tvůj blog, přijde mi, že ano. Podle fotekje hodně vidět, že na sobě dřeš a pro spoustu z nás jsi velkou motivací.
    Vím, že je to těžký, když to přijde od nejbližší osoby, ale mně přijde, že málo která mamka tohle pochopí. Já zatím ani do fitka nechodím, i když to mám v plánu, ale jakmile jsem se o tom zmínila, koukala na mě skrz prsty. Ale je mi to jedno, stejně tam brzy chodit začnu, chci větší pokrok a ráda cvičim s vahama.
    Takže, Péťo, držím palce, pěsti a všechno možné.:) Nevzdavej se a kašli na kecy. Vážně moc pěkný článek.:))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju kočko! :* Jsi zlatá a hrozně si mi svým komentářem pomohla!

      Vymazat
  8. Kašli na názory druhých, pokiaľ si presvedčená o niečom ty, je to tvoja vec. Navyše tvoje telo - tvoja vec. Hľadaj motiváciu a silu najďalej. Inak ťa obdivujem ako si schudla, ja teraz vyzerám ako ty ešte úplne na začiatku a veľmi sa snažím tiež niečo robiť so svojím telom ale nemám vôbec pevnú vôľu a vždy sa to niekde po týždni rozsype. :/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já Ti přeju hodně sil, abys to vydržela. :* Moc děkuju za podporu.

      Vymazat
  9. Držím palce, ať ti to s cvičením jde a nesekneš s tím. Jak máš venkovní faktory, které demotivují,tak to je na prd no. Já mám trošku opačnej problém, protože okolí mi říká, že jsem celkem nabral, ale mě přijde, že jsem furt stejnej :)) A když jsem tuhle tejden zpět šel na váhu, tak jsem měl o 2 kila míň, což pro objemovej trénink asi není zrovna ideální. Ale nedělám pravidelný detailní měření, takže budu muset asi začít.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc za podporu. :) Taky bych si měla hlídat takhle výsledky a začít se měřit. Ale váhu používám fakt jednou za dlouhou dobu, jinak mě to číslo vůbec nezajímá. :)

      Vymazat
  10. Ahoj, boží clanek ;) mne taky tata rika, ze jsme statna zena a mastodont.. Strasny :( moc mi nejde se od toho odprostit. Furt se snazim drzet diety, ale ted jsem si rekla ze uz na to kaslu, nebudu si omezovat sacharidy. Zkusim 1800 kcal poradne, 220 sach, 100 bil a 60 tuku a uvidim. Kolik toho jis ty? Jen tak dal a rozdavrj pozitivni energii. Diky Eli

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na omezovaní sacharidů se vyprdni, je to fakt zbytečnost, která Ti bude bránit v lepších výsledcích. :) Mám hodně podobný makra i bazal.

      Vymazat
  11. Krásny článok !! Musím povedať, že mňa síce doma podporujú, ale sprosté narážky v škole od niektorých spolužiakov, ktorí tomu nerozumejú sú stále... Je mi niekedy fakt blbé vytiahnuť si krabičku s jedlom a jesť, ale pritom to je úplne normálne ! Robím to pre seba a kašlem na iných ! :)
    My blog : THE COLORFUL THOUGHTS

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Musíme se na všechny kolem sebe vyprdnout a obklopovat se lidmi, kteří milují a dělají to samé jako my. :) Nebo alespoň na jejich názory. :) Hodně štěstí.

      Vymazat
  12. Štěstí je, že naše rodina jsme tak nějak ve stravě všichni za zdravé jedno a od zbytku příbuzenstva si do toho nenecháme kecat. Co se týče cvičení, máma se na ty proteiňáky taky nejdřív dívala skrz prsty, ale od té doby co ochutnala moje smoothie z plantbased proteinu neřeční a naopak jsem jí slíbila, že s ní odcvičím Jillian, aby měla parťáka. :) Když si budeš stát za svým, když ostatním ukážeš že na jejich kecy prdíš, zlomí je to a věř mi, že ti nakonec dají za pravdu. Chápu tvoje obavy, taky je mám, kolikrát jsem chtěla poslat svojí fotku třeba na fit motivaci IG a říkala si, že na to nejsem dost dobrá...když tohle čtu, asi jí tam někdy pošlu. Ty se nenech od ničeho odradit a demotivovat, máš za sebou tolik úsilí, tolik dřiny a hlavně tolik čtenářů, kteří ti fandí, že by to byla neuvěřitelná škoda. :) Držím ti pěsti a jsem zvědavá na tvojí fotku za další 3 měsíce. To už bude pomalu na bikini fitness, no ne? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to máte parádní, kéž by to tak bylo i u nás doma. Taky spíš všichni jedí nezdravě a já jsem ten, kdo s něma nedrží partu. Děkuju za podporu, ale do Bikiny fitness mám vážně daleko, i když moje dream postava je něco takového. :) Haha.

      Vymazat
  13. A to som sa bála, že len moji rodičia sú takí...mám presne to isté, otec mi hovorí, že svalnaté ženy su hrozné, či chcem dopadnuť ako kulturistka a takisto mu vadí všetko, čo si naložím na tanier a keď mi začne hovoriť, že či si myslím, že mi ta zdrava strava pomôže a že podla neho mi to len zhorší zdravie, tak mam taktiež chuť zobrať 10 čokolád a zjesť ich naraz...aj keď sa to snažím ignorovať, je to predsa ťažke, keď nemaš podporu od svojich najbližších, ale keďže som si tiež prešla rôznymi stravovacími návykmi, tak som hrozne rada, že je to konečne v normále a som šťastná a nevzdám sa toho za žiadnu cenu :) ...inak úplne super článok, vždy ma to motivuje, držím ti hrozne palce :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Víš, že já taky. Ani jsem nečekala, kolik komentářů tady bude, že mají lidi stejný problém. Docela smutný. Ale aspoň se můžeme podporovat navzájem. :) Přeju Ti hodně štestí a moc Ti děkuju.

      Vymazat
  14. Péťo, buď silná, nejsi v tom sama, moje rodiče mě taky nijak extra nepodporují v tom co dělám, když nadšená oznámím mamce po příchodu z fitka kolik jsem zvedla, řekne mi, že bych se měla jít radši učit a neměla být pořád ve fitku. Ani ve stravě mi moc nepomáhá. Když řeknu, že nechci ten bramborovej salát, co právě uvařila, řekne, že to už moc přeháním s tou stravou. Snažím se to ignorovat a kašlat na to co říkají, někdy to opravdu není lehké, ale čím víc si půjdeš za svým, tím ti to bude víc jedno. Přestaneš řešit ostatní a uvědomíš si, že jen ty víš co tvoje tělo chce, nikdo jiný. Péťo děkuji za krásný článek, jsem ráda, že nejsem sama s těmito problémy, zvládneme to! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haha, jako bys mi mluvila z duše. Máme asi hodně podobný mamky, co se tohodle týče. :( Přeju Ti moc sil, určitě to zvládneš! :* Buď silná.

      Vymazat
  15. Přesně, kašli na ostatní! Oni neví to co ty a nikdy vědět nebudou. A podle mě máš tělo krásný a žádný kulturista nejsi. Hlavně to nevzdávej ;)
    Demotivace okolím je asi úplně normální a zažívá to snad každý, kdo se rozhodne žít zdravě, zatímco jeho rodina/okolí ne. A většina nechápe ani princip zdravého životního stylu a to, že to není dieta...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju mockrát za podporu a hezký slova, fakt mi pomáháte! :* Tu demotivaci mám za sebou a to jen díky tomuhle článku a komentářům.

      Vymazat
  16. Peťo, už tě nějakou dobu sleduju na instagramu a čtu tvůj blog. Mám za sebou něco podobného a snažím se bojovat, každý den koukám na tvé příspěvky, hrozně mi pomáháš. Chci ti ale hlavně říct, že jsi opravdu moc krásná holka a tvoje postava je už teď naprosto bombová. Zpevněná, vyrýsovaná a pořád štíhlá. Ale hlavně sebevědomější a v tom mě inspiruješ nejvíc. Moc ti fandím a děkuju za to, že to s náma všechno sdílíš..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ani nevíš, jakou mám radost, že mohu pomoct. :) Děkuju za krásnej komentář!

      Vymazat
  17. Péťo, jsi skvělá!! Na ig tě sleduju už hodně dlouho, a fakt tě obdivuju za to, co všechno zvládáš:) Jinak s těma řečma to mám podobný, u nás hlavně babička nechápe rozdíl mezi 'jíst zdravě' a 'držet dietu', a poslouchat řeči o tom, že s rodinou nejsem příbuzná, jen proto, že nemám dvacet kilo nadváhu jako ostatní, to je taky někdy moc.. Určitě pokračuj v tom co tě baví, a hlavně buď šťastná!:)
    T.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hrozně děkuju za podporu, fakt mě tyhle komentáře tak moc motivují. :) Kašlem na názory ostatních, jednou budou říkat : Ty jo, ona asi měla fakt pravdu. :) :D Držím Ti palce.

      Vymazat
  18. Naprosto Ti rozumím, a to hned v několika ohledech. Zaprvé vím moc dobře, jaké to je, když má člověk nebezpečně blízko k PPP, tedy když je opravdu na té hraně. Sama jsem se na tuhle hranici dostala přes loňské léto a na podzim už to se mnou bylo opravdu vážné, hlídala jsem si veškeré jídlo, měla jsem výčitky i ze čtverečku čokolády apod., příjem jídla byl opravdu minimální (3x denně, někdy ani to ne). Takže u mě to byla ta opačná strana, ale rozumíme si. Taky jsem teď ráda, že jsem se z tohohle vyhrabala a už nikdy to nechci zažít. Takže máš moji obrovskou podporu, aby si to nevzdala a dál pokračovala ve Tvém snažení, protože to za to stojí. :)
    A za druhé taky moc dobře znám tu situaci, kdy mi okolí vnucuje, že bych neměla cvičit, že to nepotřebuju a kdesi cosi. Ale jakmile jsem začala od ledna chodit do fitka, kde jsem konečně měla možnost cvičit s váhami a změny začaly být znát, váha šla nahoru a nevypadala jsem tak vyhuble jako předtím, jejich názory se otočily o 180° a najednou mě v tom pomalu začínají i podporovat, nebo se to alespoň snaží nějak přijmout a respektovat po většinu času. Tím jsem chtěla říct, že má opravdu smysl všechno to, co pro sebe děláš, a to bez ohledu na to, co si o tom myslí Tvé okolí. Je to jen a jen Tvůj život, Tvoje volba a Tvoje vítězství a nikdo Ti to nemůže vzít. Jsi neuvěřitelně silná osobnost a obrovská motivace pro spoustu lidí (i pro mne a moji parťačku!), takže jen tak dál a na všechny tyhle řeči se vykašli. Děláš to dobře! :)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to mě mrzí, že sis prožila taky stresy s jídlem. :/ Ale na druhou stranu jsem ráda, že jsi z toho venku. Jsi šikula!
      Hrozně děkuju za krásný slova a podporu, parťačku ode mě pozdravuj a budu se snažit, abych Vám dál pomáhala s motivací, tý není nikdy dost. Přeju hezký den!

      Vymazat
  19. Když ti chutná zelenina a ovoce, okolí si tě okamžitě zaškatulkuje "ta co se dala na zdravou stravu". Od malička jsem to jedla po hrstech hlavně v létě, protože si spoustu věcí vypěstuje naše rodina sama a já ani nevěděla, že existuje něco jako "zdravá strava". K snídani chleba, čerstvý sýr a hromada rajčat, k obědu plátek masa a hromada zeleninovýho salátu a pak za mnou někdo přijde: "Ty se jako teď stravuješ zdravě jo?" Ne, tohle je jídlo, prostě jídlo a já ho jim protože mi chutná a cítím se po něm skvěle. Spousta lidí to nepochopí, tak jako se najdou tací, co nepochopí, proč cvičit. A odpověď "zlepšuji si fyzičku, postavu, baví mě to a cítím se potom skvěle" pro ně asi není argument.
    Tvoje mamka si asi moc neuvědomuje, jak ti takovými řečmi ubližuje. Zkus to brát tak, že patří mezi tu sortu lidí, které má zkreslený informace nebo vůbec žádný. Ženský tělo není uzpůsobený tomu, aby se vlivem cvičení stalo řekněme příliš osvaleným. Může se u něj zvýšit množství svalů, ale přirozenou cestou se z nikoho nestane mužatka jenom proto, že moc cvičil. Jediný čeho lze dosáhnout je silné a zdravé tělo a to by snad měli chtít všichni(realitu ovšem známe).
    Já takovým lidem jako ty moc fandím. Podle fotek si krásná sympatická holka a moc ti to sluší. Nenech se odradit ať už od cvičení nebo od čehokoliv jiného, co tě baví a dělá tě šťastnou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O tom škatulkování mi povídej! Chtěla jsem se podívat, jestli se tu nějak rozvíjí diskuze a tvůj příspěvek mi svým způsobem mluví z duše. Byla jsem s kamarádem na otevřeném dni na PF UK a že bychom se pak mohli jít někam najíst. On šel na knedlíky do Šmaku český kuchyně, já do veganské restaurace - ne proto, že bych byla vegan, ale protože mi to jejich jídlo prostě chutná. :D

      Vymazat
    2. Hrozně mi takovýhle komentáře pomohly v tom, abych našla zas tu sílu a nevzdala to. Takže moc děkuju, jsem ráda, že v tom nejsem sama a že alespoň tady mezi Vámi najdu vždycky podporu v tom, abych makala nadále. Mrzí mě, že musíte takový řeči, pohledy a já nevím co snášet taky, ale hold to k našemu životnímu stylu asi patří. Jednou nám ty postavy budou závidět. Hodně štěstí holky! :*

      Vymazat
  20. Vypadáš skvěle a já ti fandím! :) naprosto chápu s jakou demotivací se potýkáš, taky to zažívám... Zatímco doma poslouchám podobné řeči jako ty ("už necvič""neznič si ledviny velkým množstvím bílkovin""dneska nechoď do fitka""hezká forma, ale už stačí" atd.), ve fitku mi všichni říkají jak jsme hrozně malá a hubená, jako bych ani necvičila (po roce a půl chození do fitka)... Neskutečná demotivace, kdy si říkám, proč to vlastně dělám. Ale zatím jsem si vždy dokázala říct, že na ně kašlu a že já jsem takhle spokojená. Tak nám všem přeju, abysme to pokaždé dokázaly :))

    OdpovědětVymazat
  21. Ahojik :) sice tě vůbec neznám, ale chápu tvoji demotivující náladu :) jsi šťastná za to co děláš, ale ostatni ne :)...a tady by si přesně měla udělat velkou zeď..především musíš být ty šťastná, že děláš něco pro sebe a že až jednou budeš mít děti a budeš jim ukazovat fotky z mládí, nebudeš se muset za sebe stydět a ony budou na tebe pyšní, jakou mají úžasnou mámu :)...i když kolem sebe nemáš oporu, věř, že všichni, kdo ti napsali ať to nevzdáváš ti strašně fandí a věří, že se ti splní sen a jednou se neuvidíš v zrcadle jako ta s označením tlustá nebo moc hubená, ale v ten pravý moment ti dojde, že jsi spokojená sama se sebou a můžeš být na sebe pyšná ;)...už jsi tak navyklá na svůj režim, že kdybys přestala, postupem času by sis to vyčítala a nedopadlo by to dobře :) věř mi...ja teď byla na operaci se zubem a nesmím 14 dní nic dělat a v tomhle krásným počasí mě to vážně ničí :D Tereza Virglová

    OdpovědětVymazat
  22. Mě v tomto okolí podporuje. Hlavně mamka... Vždycky, když mě obejme, pronese, jak jsem hubená. Hrozně mě to potěší, protože navíc vím, že pod tím tričkem se to bříško pomalu tvaruje. Pak když taťkovi ukážu jeden cvik a on pronese, že tohle by nezvládl a já si ho dávám do normálního cvičebního plánu, hrozně mě to motivuje.
    Ve třídě třeba občas slyším poznámky jako: „Nejez to, víš, kolik to má kalorií?! Přibereš tak pět kilo!“ Vím, jak vypadala moje postava, o tom oni nemají páru. Teď jím podle sebe a jejich názory jsou mi ukradené. A pokud nevěří tomu, že se sebou něco dělám a přináší to výsledky, prosím, já to vím a to mi stačí! ☺

    Blogerka Klárka

    OdpovědětVymazat
  23. Ahoj Peti,
    dnes jsem se rozhodla okomentovat tvůj článek a to úplně poprvé, protože konkrétně tento mě tak nějak nenechal chladnou.
    Nejprve bych ti chtěla moc pochválit tvůj styl psaní, který čtenáře opravdu vtáhne :) Píšeš prostě přirozeně a vždycky si při čtení tvých článků přijdu, jako bych s tebou seděla někde na čaji a tys mi jen něco vyprávěla :)
    Každopádně k čemu se chci dostat je to, že ať ti říká kdokoliv cokoliv, je důležité, jak se vidíš ty sama. Na demotivující řěči se totiž vždycky někdo najde, ať už to tak skutečně myslí nebo ne. Už teď si všem ukázala, jak jsi statečná, tak se nedej :) Navíc věřím, že už teď se ve tvém okolí najde hodně lidí, co ti tvůj progress chválí. Za mě konkrétně ti "závidim" pevná stehna i zadek a ty to přitom vnímáš jako svou problémovou partii, to je děsný paradox, nemyslíš? :)
    Hodně už jsi pokročila, máš zdravé, vysportované tělo a to je podle mě ta největší odměna a motivace zároveň.
    Drzím palce, ať se daří dál a dojdeš až k tomu vysněnému cíli pomáhat lidem právě v této oblasti. Máš na to, drž se :)

    Kristý

    OdpovědětVymazat
  24. Myslím, že je to v hodně rodinách stejné. Mě taky mamka nadává na stehna, a to je věc co se na mě líbí. Stehna mi zmohutněla, ale mám i rýhy a jde vidět že něco dělám. Bohužel mamka má nohy jak špejle a rejpe. Vždy mě to mrzí, že je za tím tolik dřiny a pak vám někdo něco takového řekne :( ale nevzdávám se, mě se to líbí a jdu si za tím :)

    OdpovědětVymazat

Moc si vážím každého Vašeho komentáře. ♥