Snow Grey Glitter Pointer

26. prosince 2015

HEALTHY IS NEW SKINNY & MY TRUE STORY

Ahoj!

Myslím, že v jednom článku už jsem psala o tom, jaký jsem dřív měla vztah  k jídlu, nejdřív to bylo právě držení nesmyslných diet až hladovění a pak naopak přejídání. O přejídání už jsem Vám článek psala a došlo mi hodně vzkazů, jak Vám článek pomohl. Tak mě napadlo, že když mám teď o svátcích čas napíšu něco i o tom protikladu, kterým jsem si prošla a kterým si možná prochází i někdo z Vás.


Nikdy jsem nebyla nějaká hubená, vždycky jsem měla takovou tu normální až malinko oplácanou postavu, větší zadek, silnější nohy. Tak nějak před střední školou jsem to ani neřešila, měla jsem jídlo ráda a jídlo mělo rádo mě, dokázala jsem si ho užívat, vychutnávat a nějaký výčitky z toho, že jím co chci a že mám někde nějakej špíček navíc, to jsem vůbec neznala.
Když jsem tenkrát šla na střední školu nastoupila jsem do třídy plný holek, jelikož jsem studovala kadeřnici. Začala jsem vnímat, jak ty hubené holky, co si hlídají každé sousto a vedou nekonečný konverzace o dietách a cvičení jsou mezi všemi populární, zatímco ty oplácané, až tlusté seděly někde v koutě třídy a byly rády, že maj dobrou, velkou svačinu. 
Nejdřív jsem se řadila do takového neutrálního středu, něco mezi. Ani vychrtlá holka, která by se bavila o dietách, ani ta co má 100 kilo. Ono to tak i bylo. Jenže postupem času jsem se přistihovala při tom, jak se pozoruju, jak vnímám víc, že jím docela dost sladkostí a to že se moc nehejbu. Začal mi vadit ten špíček na břiše, kterej jsem dřív skoro nevnímala a ten můj zadek mi připadal taky nějakej větší. Rozhodla jsem se, že začnu držet dietu, abych se toho všeho zbavila a byla hubená. Začalo to docela nevinně, jelikož jsem nic takovýho nikdy nedělala a nerozumněla jsem tomu. Vůbec. To nebylo nějaký zdravý jezení, ale jedla jsem prostě normálně, jen jsem vynechala sladkosti. Samozřejmě jsem si neustále projížděla internet a hledala fígle na co nejrychlejší hubnutí, protože váha stála na místě. Po pár týdnech jsem režim zpřísnila. Začala jsem jíst jen suchary, k tomu nějakou šunku, jablko, nízkotučný jogurty. Nic víc. K tomu jsem přidala sport. O tom jsem samozřejmě taky vůbec nic nevěděla, takže jsem dělala nesmyslný cviky, ale třeba milionkrát dokola i několik hodin, prostě jen abych spálila kalorie. Kalorie jsem si začala zapisovat, narazila jsem totiž na takový měsíční plán hubnutí, kde bylo na každý den určitý počet kalorií, na většinu dnů kolem 500, na víkend myslím nějak 600. Což je úplně nesmysl samozřejmě. Začala jsem si počítat každý sousto, za každej pohyb jsem si naopak zapisovala kalorie, který jsem spálila, vážila se každej den i několikrát a moje váha samozřejmě rychle klesala. Za pár měsíců jsem zhubla z cca 48 kilo na 39. Moje mamka a moje okolí z toho bylo nešťastný, furt mi říkali ať začnu zase jíst, ale já na ně jen řvala, že jsem furt ještě tlustá, že mi nepřejou, abych zhubla a abych byla šťastná. Byla jsem den ode dne hubenější, ale přitom jsem si připada víc a víc obézní. Za každý sousto navíc mě pronásledovaly největší výčitky a nenáviděla jsem se za to. Ve škole mi začali říkat, jak moc jsem zhubla i ty hubené holky, kterým jsem dřív záviděla. Já chtěla víc a víc. 
Byla jsem pořád unavená, bez života, věčně jsem měla špatnou náladu, třepily se mi nehty, padaly vlasy a přestala mi i menstruace.
Tenkrát jsem měla narozky a čekala mě prohlídka u doktorky, taková ta, jak si vás změří, zváží a všechno zapíše do takový ty knížečky. Celou dobu na mě blbě koukala, ale když mi řekla ať jdu do spodního prádla a hupsnu na váhu, zhrozila se a začalo kázání o tom, jak jsem hrozně zhubla a že musím okamžitě přibrat. Za měsíc na kontrolu váhy. Samozřejmě tím pověřila mojí mamku, která mi to vtloukávala do hlavy taky, ale tu jsem prostě neposlechla. V tu chvíli byla moje oblíbená paní doktorka člověkem, kterýho jsem nejvíc nenáviděla, protože mi chtěla překazit moje hubnutí.
Doma začalo peklo, prostě mi mamka nandala na talíř jídlo a já ho musela sníst, jinak jsem nemohla od stolu, prostě jak s malým dítětem. Furt jsme se jen kvůli jídlu hádaly a já začínala být fakt nešťastná, protože s mamky jídlem jsem se nevešla do mýho nízkýho přijmu kalorií a to znamenalo, že nebudu hubnout. Snažila jsem se víc cvičit.
Mamka si mě poctivě vážila, jestli přibírám. Já se třeba před tím, když jsem věděla že si mě zváží vypila hrozně moc vody, jen aby váha ukázala vyšší číslo.
Postupem času jsem ale byla donucena k tomu začít jíst aspoň normální jídla a přibrala jsem na nějakých 43 kilo. Sice to bylo i tak málo, ale okolí mě v přibírání podporovalo, všichni mě brali na jídlo, chválili mě, když jsem snědla něco sladkýho, říkali, že vypadám líp, když jsem přibrala. Sice to trvalo hrozně dlouhou dobu, ale po nějakým čase přišel druhý extrém a to právě přejídání, které jsem popisovala v článku minule. Došlo k tomu právě tak, že jak mě každej chválil v tom že jím, všichni mě nutili jíst, tak postupem času jsem zjistila, že to jídlo je vlastně dobrý a že mi hrozně chybělo to se pořádně najíst. Přesně si pamatuju tu větu, která mi běžela v hlavě, když jsem jedla jídlo, který nebylo dietní. Ta věta byla : Péťo jsi přece podle ostatních hrozně hubená, můžeš to sníst. Jenže ono těch jídel bylo víc a víc. Začínala jsem jíst víc a víc, a měla jsem víc a víc výčitky a hroznej pocit z toho, že mizí moje sebekontrola a přísnej režim, kterej jsem dokázala nad sebou a tím co jím mít. Přibírala jsem a dobu hladovění a diet vystřídalo další peklo s názvem záchvatovité přejídání.

Proč jsem ale tohle všechno napsala? Protože možná právě ty se nacházíš v tom, co jsem popisovala, skoro nejíš, hodiny cvičíš a je jedno, že potom u mě následovalo ZP, ale prošla jsme si tím samým a myslím, že s odstupem takové doby na to mám už zdravý pohled a chtěla bych Ti dát teď pár rad, jak bys mohla najít zase ten zlatý střed co se týče jídla a cvičení. Možná z toho důvodu, že jsem si tímhle prošla mě dokáže vždycky tak hrozně vytočit, když mi někdo v týhle době, kdy jím zdravě, vyváženě a cvičím, protože to miluju a ne protože chci spálit všechno co jsem snědla řekne, že držím dietu.


Jako první a nejdůležitější dvě věci, bez kterých to nepůjde je to, že musíš vyhodit váhu z okna, jak nejdál dokážeš a musíš se přestat vážit a jako druhá věc je ta, že nemůžeš počítat kalorie. Obojí je neuvěřitelně težký, znám to. I mě samotné teď občas při jedení nějakého jídla proběhne hlavou jeho kalorická hodnota, protože z těch dob mám kalorické tabulky nastudované víc než cokoliv jiného, ale naštěstí jsem postupem času kalorie přestala úplně řešit a snažím se věnovat hlavně kvalitě jídla. Nemám ani žádný počet kalorií na den, nebo něco takovýho, prostě podle mě jsou tohle už nesmysly s kterými člověk nemůže mít svobodnou mysl a jídlo si užívat a vychutnávat. To samé vážení. Já se nevážila už tak 3 měsíce a ani se vážit nebudu, protože váha je jenom číslo a není to vůbec důležitý, mnohem důležitější je to, jak se postava tvaruje a proto jsem spíš zastánce focení formy, než nějakýho lezení na váhu a pak bejt nešťastná z blbejch čísel.

Dalším bodem je to, aby ses soustředila na to, že každé jídlo musí mít zástupce bílkovin, sacharidů i tuků! Udělej si zdravej nákup, přestaň nakupovat potraviny s nápisem light a soustřeď se spíš na to, z čeho se potraviny skládá a jak je kvalitní. Prostě si nařiď, že budeš jíst minimálně 5 jídel za den po 2-3 hodinách. To mi taky děsně pomohlo, ať už se dostat z tohodle pekla, nebo ze ZP.

Najdi si nějakej sport, pohyb, kterej Tě bude naplňovat. Pro mě to by tenkrát běh. Hrozně mi psychicky pomáhal a nejlíp jsem se si při něm vyčistila hlavu. Hroznej pokrok bylo to, když jsem si na sobě všimla toho, že už běhám, protože mě to hrozně baví a ne proto, abych spálila kalorie. V době diet jsem si totiž koupila takový ty hodinky s hrudním pásem, jak měří, kolik toho člověk spálil, abych přesně věděla, kolik spálených kalorií zapsat. Postupem času jsem hodinky nechávala častěji a častěji doma a byl to vážně super pocit vyběhnout, jen protože chci, ne protože musím spálit všechno co jsem snědla.


Svěř se někomu, komu věříš, někomu u koho víš, že Tě bude podporovat a řekni mu, jak to s jídlem doopravdy máš. Vyber si ale někoho, kdo sám nemá problém s jídlem samozřejmě. Někoho, kdo má zdravý přístup k jídlu a dokáže ti pomoct s tím, když ti bude ouvej a ztratíš třeba motivaci v tom se z toho dostat.

Hrozně skvělý je si uvědomit, že mnohem hezčí je tělo vysportovaný, než tělo kost a kůže. Třeba u mě se hrozně změnil takovej ten vytouženej cíl, kterej mě motivuje v tom, jak bych chtěla vypadat. Dřív jsem chtěla, aby mi koukaly žebra, abych neměla skoro žádnej zadek a nejvíc jsem toužila po mega mezeře mezi stehny a teď? Moje největší cíle a motivace jsou ty, abych měla zadek kulatej a klidně větší , nohy pevný a na břiše napečený buchťáky. A to prostě bez jídla nejde. 


Já to chápu, ono je neuvěřitelně těžký začít přemýšlet o jídle, o svém těle a o sportu zase úplně jinak, začít to zase vnímat jako součást života a jíst zase jako normální člověk, ale každej tenhle malej krůček ti v tom pomůže a ty budeš blíž tomu jídlo si užívat a nemít z něj strach. Snad moje povídání malinko pomohlo a dodalo sílu bojovat, protože právě proto jsem ho psala. Hezký den! :)




13 komentářů:

  1. Wow, moc hezký! ☺ Nestává se často, že bych četla slovo od slova, pořádně vnímala, o čem blogerka píše a četla článek až do konce, ale tady... Paráda, moc hezky jsi to vystihla! ☺

    www.fitnessazdravi.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to mě moc těší, že jsi článek dočetla i když je tak dlouhej. :D :)) Moc mě Tvůj komentář potěšil.

      Vymazat
  2. Veľmi pekne napísané. Ja osobne mám skôr problém pribrať. A odkedy som prišla na VŠ tak je to ešte horšie. Na strednej 5X denne strava a teraz som šťastná keď zjem aspoň 3X. Nevravim, že som jedla veľa, ale teraz jem žalostne málo a samej mi to vadí. No snáď sa mi rozvrh zmení k lepšiemu a opäť sa vrátim k mojim 49 kg. , pretože 44 je už málo a cítim, že moje telo to nezvláda.

    Nicolette Lear.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to Ti přeju hodně štěstí, chce to trpělivost a hodně nervů, ale uvidíš, že Ti pak bude líp. :)

      Vymazat
  3. Dlouhý, ale skvělý článek. Já si toho taky zažila mnoho.
    Asi ve 12 letech jsem měla 55 kilo, poté jsem přísnou dietou a sportem zhubla na nějakých 40kg, dokázala jsem se z toho dostat sama a jsem zase na 55kg, i když pravda, že od 12 let mám o několik cm víc. Od nového roku bych ráda začala jíst více zdravě a chci se více věnovat sportu, vždycky si najdu výmluvy, ale opravdu to potřebuji. :)
    Pinki Claire

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, tak to díky moc. :)
      Tak hodně štěstí, aby se Ti povedlo, co si přeješ.

      Vymazat
  4. Tak tohle je jeden z nejsilnějších článků, co jsem kdy četla. Je od tebe fakt hezký, že se nebojíš říct něco o své minulosti a zároveň nám tím ukázat, co všechno může hubnutí způsobit. Klobouk dolů!
    Jsem moc ráda, že jsi zase v pořádku :)
    www.lucastirska.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju! :))) No právě proto jsem článek psala, abych ze svojí chyby poučila ostatní a pomohla jim, nebo je malinko inspirovala. Já jsem taky hrozně ráda, a ty jsi moc milá! :)

      Vymazat
  5. Za tohle a za vše, čím sis prošla a zvládla to, tě hrozně obdivuju. Moc se mi líbí, že o tom dokážeš psát, jen abys pomohla dalším lidem. To je fakt hrozně hezký. Já jsem poměrně malá 162cm a mám asi 56 kg, což je pro některé docela hodně. Ale mě to ani nevadí, protože jsem zjistila, že to mám všechno ve svalovině, které mám oproti tuku v těle o hodně víc. Pořád se snažím sportovat a jíst. Nejím zrovna zdravě, ale zase jím tak nějak vyváženě... doufám :D. Každopádně bych taky chtěla mít vypracovaný tělo, na břiše buchtičky a pevený, kulatý zadek a stehna. Snad se mi to povede :D
    A nakonec ti musím říct: opravdu moc hezký článek! :)
    DENYII

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za krásnej komentář! :) Já jsem taky hroznej prcek, mám 158 cenťáků. :D Kdo by to nechtěl viď? Břišáky a krásnej zadek by neodmítnul asi nikdo. :D Děkuju a krásný den přeju!

      Vymazat
  6. Já bohužel nevhodným způsobem zhubla z 57kg na 44kg a zašlo to moc daleko, až z toho mám zdrav.problémy, takže teď s tím bojuji a snad to zvládnu a po Vánocích do toho zase nespadnu :-(

    Nela z Beauty Charm

    OdpovědětVymazat
  7. Tak to je mi líto, ale určitě to zvládneš! :) Hodně štěstí.

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj Péťo, seš skvělá! :) Fakt tě obdivuju, další super článek :) Obdivuju tě i za to, jak se cítíš :) To já totiž nedokážu, chtěla bych mít vytvarovaně tělo, ale zároveň i zhubnout. Bojím se, že cardiem získám jen postavu "bez tvaru" a nic moc pěkného, chtěla bych i nějaké svaly, ale posilováním zase nezhubnu. Myslíš, že když budu dělat 5× týdně tak 30 minut cardio a do toho 4× posilovat, tak se mi podaří zhubnout? Nebo co by jsi dělala na mém místě? Jsem vděčná za každou radu, děkuji ti za odpověď :)

    OdpovědětVymazat

Moc si vážím každého Vašeho komentáře. ♥